Digitální rozhlasové vysílání: ve stopách televize
15.8.2011, Pavel Zubatý, článek
Digitalizace TV vysílání v ČR je dávno v plném proudu a DVB-T příjem si dopřává už značná část obyvatel. Horší je to s digitalizací rozhlasu, o které se jen máloco ví, a proto přicházíme s přehledem technologií používaných u „digitálního rádia“.
Kapitoly článku:
- Digitální rozhlasové vysílání: ve stopách televize
- Eureka 147 DAB
- Vlastnosti DAB
- Mrzačení hudby
- Modernizace Eureky 147
- DMB – televize, nebo rádio?
Co má společného Iron Maiden s dvojicí Eva a Vašek? Mnoho asi ne. Tak co za bicími a el. kytarou dělá Bílá orchidej? Přeladit nejde, protože pak pěvecké duo nahradí šum nebo Hip-hop. Pak nám pomůže jedině internet nebo DAB, digitální rozhlasové vysílání.
Právě vzájemné překrývání rádiových stanic bylo jedním z podstatných argumentů pro digitalizaci rozhlasového vysílání. Rádiové vlny se odrážejí od stěn budov, různých krajinných prvků a mnohdy nelze ani v rámci jednoho pokoje naladit jednu stanici na stejné frekvenci. Stačí však rádio přenést o pár metrů jinam a místo čistého zvuku vás čeká známý zvuk deště (který přitom déšť neviděl ani z rychlíku). Je tedy víc než jasné, že tento stav nemohl zůstat nezměněn.
Grundig GMS558DABIP pro DAB, DAB+, FM, Streamování Wi-Fi.
Už v roce 1985, 90 let po experimentech G. Marconiho s bezdrátovým telegrafem, začal vývoj nového standardu audio-vysílání. Pod taktovkou Mezinárodní telekomunikační unie (International Telecommunication Union, ITU) probíhal výzkum potenciálních systémů digitálního vysílání. Oddělení pro radiokomunikace ITU-R v r. 1985 prostudovalo jednotlivé návrhy těchto systémů vhodných pro satelitní i pozemní vysílání. Počítalo se přitom s přijímači různých typů (přenosné, nepřenosné, autorádia) a rozsahem 30 MHz až 3 GHz.
ITU – agentura Organizace Spojených Národů: „oddaní ku propojení světa“.
Výsledky pak byly obsaženy ve zprávě Report 955 (satelitní zvukové vysílání) a Report 1203 (pozemní zvukové vysílání). Tyto dokumenty později nahradila Speciální publikace o digitálním zvukovém vysílání (ITU-R Special Publication on Digital Sound Broadcasting). V roce 1987 ITU-R řešilo technické a operační požadavky, které by měl budoucí nový systém splňovat. Pracovní skupiny (Working Parties) 10B a 10-11S poté zavedly dvě nová pracovní Doporučení pro systém a požadavky systému, aby se ještě počátkem prosince 1994 mírně pozměnila.
Za zmínku pak stojí tyto dva požadavky:
a) „Jak satelitní, tak terrestrické systémy by měly poskytovat významně zlepšený výkon v mnohocestném a stínícím prostředí, pokud by byly porovnány s existujícími analogovými systémy.“
b) „Jak satelitní, tak terrestrické systémy by měly být schopny využít běžných obvodů zpracovávajících signál v přijímačích.“
Logo Evropské rozhlasové unie, organizace stojící za systémem Eureka 147.
V rámci dlouhých jednání vznikl systém Digital system A, nyní známý jako Eureka 147, který soustavně prosazovala Evropská vysílací unie (European Broadcasting Union, EBU). Konečná podoba tohoto systému pak byla přijata v roce 1994. Prosazení jednoho celosvětového standardu bylo úspěchem vzájemné spolupráce mezi zástupci evropských a kanadských vysílacích společností, výzkumných institutů i výrobců radiopřijímačů. Prvním standardem tohoto systému byl dodnes používaný DAB (Digital Audio Broadcasting, digitální audio vysílání). První testovací vysílání začala v roce 1993 např. ve švýcarském Reuss Valley (VHF, později pásmo L) nebo v Mexico City (pásmo L). Skutečné vysílání pak v několika zemích začalo už v roce 1995, tedy více než před 15 lety.
Právě vzájemné překrývání rádiových stanic bylo jedním z podstatných argumentů pro digitalizaci rozhlasového vysílání. Rádiové vlny se odrážejí od stěn budov, různých krajinných prvků a mnohdy nelze ani v rámci jednoho pokoje naladit jednu stanici na stejné frekvenci. Stačí však rádio přenést o pár metrů jinam a místo čistého zvuku vás čeká známý zvuk deště (který přitom déšť neviděl ani z rychlíku). Je tedy víc než jasné, že tento stav nemohl zůstat nezměněn.
Grundig GMS558DABIP pro DAB, DAB+, FM, Streamování Wi-Fi.
Něco z historie...
Už v roce 1985, 90 let po experimentech G. Marconiho s bezdrátovým telegrafem, začal vývoj nového standardu audio-vysílání. Pod taktovkou Mezinárodní telekomunikační unie (International Telecommunication Union, ITU) probíhal výzkum potenciálních systémů digitálního vysílání. Oddělení pro radiokomunikace ITU-R v r. 1985 prostudovalo jednotlivé návrhy těchto systémů vhodných pro satelitní i pozemní vysílání. Počítalo se přitom s přijímači různých typů (přenosné, nepřenosné, autorádia) a rozsahem 30 MHz až 3 GHz.
ITU – agentura Organizace Spojených Národů: „oddaní ku propojení světa“.
Výsledky pak byly obsaženy ve zprávě Report 955 (satelitní zvukové vysílání) a Report 1203 (pozemní zvukové vysílání). Tyto dokumenty později nahradila Speciální publikace o digitálním zvukovém vysílání (ITU-R Special Publication on Digital Sound Broadcasting). V roce 1987 ITU-R řešilo technické a operační požadavky, které by měl budoucí nový systém splňovat. Pracovní skupiny (Working Parties) 10B a 10-11S poté zavedly dvě nová pracovní Doporučení pro systém a požadavky systému, aby se ještě počátkem prosince 1994 mírně pozměnila.
Za zmínku pak stojí tyto dva požadavky:
a) „Jak satelitní, tak terrestrické systémy by měly poskytovat významně zlepšený výkon v mnohocestném a stínícím prostředí, pokud by byly porovnány s existujícími analogovými systémy.“
b) „Jak satelitní, tak terrestrické systémy by měly být schopny využít běžných obvodů zpracovávajících signál v přijímačích.“
Logo Evropské rozhlasové unie, organizace stojící za systémem Eureka 147.
V rámci dlouhých jednání vznikl systém Digital system A, nyní známý jako Eureka 147, který soustavně prosazovala Evropská vysílací unie (European Broadcasting Union, EBU). Konečná podoba tohoto systému pak byla přijata v roce 1994. Prosazení jednoho celosvětového standardu bylo úspěchem vzájemné spolupráce mezi zástupci evropských a kanadských vysílacích společností, výzkumných institutů i výrobců radiopřijímačů. Prvním standardem tohoto systému byl dodnes používaný DAB (Digital Audio Broadcasting, digitální audio vysílání). První testovací vysílání začala v roce 1993 např. ve švýcarském Reuss Valley (VHF, později pásmo L) nebo v Mexico City (pásmo L). Skutečné vysílání pak v několika zemích začalo už v roce 1995, tedy více než před 15 lety.
-100.webp)
