Bez plátna to nejde
19.8.2009, Jiří Černý, článek
Kvalitní projekční plátno je stále neodmyslitelným prvkem u valné většiny prezentací a svoje uplatnění navíc stále více nalézá i v případě systémů domácího kina. Na trhu však existuje takřka nepřeberné množství různých typů pláten, přičemž každé z nich se hodí pro poněkud jiné účely.Proto nezaškodí rozebrat si tuto tématiku detailněji a vyhnout se tak kupování příslovečného zajíce v pytli.
Faktem je, že některým lidem může nakonec připadat pořízení projekčního plátna i jako větší či menší zbytečnost. Projektor totiž obvykle zvládne promítat vlastně na každou vhodnou plochu (je-li tato alespoň přijatelně rovná + bílá). Úroveň takové projekce ovšem pochopitelně nemusí být (a také povětšinou není) nikterak valná. Plátno je oproti tomu vysloveně určené ke zprostředkování co nejlepšího obrazu a tudíž po všech stránkách i mnohem lepší, než různé pochybné náhražky.
Při vlastním výběru plátna doporučujeme nejprve zodpovědět otázku, zda výhledově hodláte realizovat přední či zadní projekci. Pro výrobu pláten se používají odlišné materiály, vzhledem k faktu, že i nároky na prostupnost jsou u obou typů projekce poněkud rozdílné. Pokud tedy například promítáme vždy jen zepředu, není nezbytně nutné, aby plátno bylo polopropustné. Při projekci zadní však musí obraz již částečně "prostupovat", což samozřejmě vyžaduje odpovídající řešení.
Dalším důležitým kritériem je nepochybně velikost. Standardně máme k dispozici několik "konfekčních" formátů – tak třeba plátno 4:3 bývalo dříve ideální pro potřeby nenáročné videoprojekce (náhrada klasické televize) a poměr 16:9 zase v takovém srovnání odpovídá HDTV (náhrada moderních plazmových displejů). Rozměry vlastní plochy je pak ideální odvodit od rozměrů místnosti - respektive od toho, jak daleko kdo od ní bude stát/sedět.
Čistě z teoretického hlediska je možné tento výpočet provést kolem rozdílu mezi dvojnásobkem a pětinásobkem úhlopříčky: např. před plátnem o úhlopříčce 4 metry by měl být ponechán volný prostor 8 metrů a poslední divák by současně neměl sedět dále, než ve vzdálenosti 40 metrů. Nutno ještě podotknout, že při této úvaze samozřejmě musíte brát v potaz i technické limity vašeho dataprojektoru.
Nyní si pro úplnost alespoň ve stručnosti projdeme několik nejčastějších typů projekčních pláten. Máte-li už definitivně jasno v druhu projekce (viz výše), radím dále dobře promyslet, zda vaše budoucí projekční plátno musí být mobilní a tomu následně přizpůsobit další věci. Připomínám také, že povrch některých pláten může mít i nemálo unikátních funkcí (které už přímo v textu nezmiňuji). Právě díky takovým bývají vybrané kusy leckdy i ohnivzdorné, vlhkuvzdorné, nemačkají se, dají se lehce čistit a šanci u nich nemá ani statická elektřina – což se může přirozeně také stát jedním z kritérií volby.
Obvykle jsou přenosná a současně konstruovaná primárně za účelem co nejsnažší manipulace (měla by tedy mít co nejmenší hmotnost atd.). Za samozřejmost bych považoval i výškově nastavitelný stativ. Na tubus se někdy používá ochrana proti statické elektřině (ve formě speciálně upravené povrchové vrstvy). Stativová plátna jsou vesměs využívána pro potřeby menších firemních školení, konferencí etc.
Dražší modely mj. disponují ramenem (které vyrovnává tzv. trapézový efekt), případně i podvozkem vybaveným kolečky. Funkci automatického zajišťování transportní polohy pak zase jistě oceníte v případě, kdy plátno velmi často převážíte z místa na místo. Zajímavou vychytávkou je i "keystone eliminator", díky kterému lze plochu naklánět a tím srovnat korekci. Jako laiky vás teoreticky mohou trochu zmást různá označení pro typ povrchu – tak námatkou "D" znamená matně bílý, "S" metalický atp.
Od pláten stativových se vesměs liší zejména zapuštěním do obdélníkového rámu (se stojanem), často vyráběným z hliníku. Ten navíc obvykle bývá rozložitelný a součástí dodávky je pak i kufr pro jeho úschovu a pohodlný transport. Naopak rámová plátna bez stojanu jsou určena k prostému zavěšení na strop nebo stěnu pokoje. Zapomenout nesmím ani na označení "typ R", které znamená, že materiál plátna je polopropustný a výrobek tak lze bez obav využít i při zadní projekci.
Jsou v současnosti běžná zejména ve školách. Základem je ocelový tubus, který slouží rovněž k upevnění na zvolenou plochu. Z toho pak projekční plátno vyjíždí na známém principu rolety. Instalace je s přihlédnutím k okolnostem ovšem poněkud složitější, než v předchozích dvou případech.
Luxusnější variantu roletkového plákna představují plátna elektrická. Nejenže u nich odpadá nutnost ručního (mechanického) stahování, ale mají i řadu dalších výhod. Jednou z takových může být kupříkladu dálkové ovládání nebo stylový design. Žádnou výjimkou není mimochodem ani úhlopříčka 600 cm, vzhledem k následnému zatížení je však nezbytné volit i odpovídajícím způsobem vyztuženou navinovací tyč. Pohon je zajišťován prostřednictvím elektrického motorku.
Značně jiné preference budou mít nepochybně lidé, kteří naléhavě potřebují plátno pro potřeby častých firemních školení a pak ti, kdož si ho pořizují jako součást svého domácího kina. Zatímco první skupina nejčastěji sáhne po nějaké variantě stativ/rám a dál už nakonec nemusí nic moc řešit, v případě druhém je situace poněkud složitější.
S největší pravděpodobností zde nepochybně zvolíme plátno roletkové (elektrické). Co ale formát a velikost? V této souvislosti se objevuje i pojem „nativní rozlišení“. Dnes se obvykle shání formát 16:9, ačkoliv pro starší filmy je typický 4:3 a jinak dokonalý obraz pak mohou na 16:9 teoreticky narušit "slepá místa" po okrajích.To však dle mě rozhodně není důvod k zakoupení formátu 4:3, který už spíše pomalu ustupuje ze scény.
Dále je zapotřebí vypočítat, v jaké výšce má být vlastně plátno instalované. Pravděpodobně nejrychlejší cestou je změřit si vzdálenost od spodního okraje stávajícího televizoru (máte-li tedy nějaký) k podlaze. Zhruba v tomto místě by se měl později nacházet i spodní okraj projekčního plátna, pokud ho ovšem sami nebudete chtít umístit jinak. Abychom věděli, kam přesně upevnit tubus, musíme pochopitelně přeměřit i výšku plátna v roztaženém stavu.
Finální krok představuje seřízení (potřebné pro funkčnost koncových spínačů – plátno se totiž nezbytně musí zastavovat ve správný okamžik) a nalezení vhodného místa pro spínač. Osobně bych ale vřele doporučil dálkové ovládání, které není zase až tak úplně extrémně drahé a navíc je na něj většina lidí beztak už dávno zvyklá v souvislosti s televizí, DVD přehrávačem etc.
Existují pochopitelně i takoví zákazníci, které plátna sama o sobě neuspokojí a vyžadují ještě něco navíc. Speciálně v souvislosti se zadní projekcí může jít o tzv. matnice – buď optické, nebo difuzní. Momentálně se největší oblibě těší druhé zmiňované, takže se u nich alespoň na moment zastavíme. Tyto matnice mají za úkol zesilovat jas a nejvíce je proto oceníte zejména v případě, kdy nedobrovolně musíte použít projektor s nedostatečným světelným výkonem. Podobně jako projekční plátna, tak i matnice jsou nabízeny v nejrůznějších variantách, nebo přímo vyráběny na zákazku dle konkrétních požadavků na směrovost atp.
Velmi zajímavé jsou (tentokrát už nejen co se zadní projekce týče) rovněž projekční fólie. Obvykle bývají samolepící a navíc z nich lze "vystříhat" prakticky libovolné tvary. Jeden z nejlepších produktů v tomto směru nepochybně představují fólie vylepšené technologií 3M. S použitím skleněných kuliček dosahují dokonce stejně dobrého pozorovacího úhlu a kontrastu, jako pevná obrazovka (horší už je to ovšem s reflexí). Ať už jí umístíte do výlohy vystavené slunečnímu svitu, nebo na koncertní pódium pod reflektory – obraz by měl zůstat kvalitní bez ohledu na míru intenzity osvětlení. Značnou vadou na kráse je však vysoká cena, která lehce vystoupí až ke statisícovým částkám (v závislosti na požadované velikosti).
Chudá není ani nabídka příslušenství k projekčním plátnům. Kromě již zmiňovaných dálkových ovladačů lze volit z pestré palety stahovacích háčků (pro roletková a mechanická plátna), nebo konzolí pro snažší zavěšení plátna na stěnu. Například stropní konzole vám umožní lehce instalovat plátno i do místností s velmi vysokým stropem. Stejně tak narazíte na skříňové držáky, zámek (na klíč) se spínačem pro elektrická plátna etc.
Navzdory razantnímu nástupu různých supermoderních plazmových displejů (či výše diskutovaných projekčních fólií) rozhodně nelze očekávat, že by v dohledné době klasická projekční plátna ztratila ve světě prezentací své dominantní postavení. Pro mnohé jsou totiž stále tím jednoznačně nejlepším řešením, ať už s přihlédnutím k finančním nákladům či požadavkům na co nejlepší mobilitu a skladnost. Díky současným cenovým relacím není problém už ani realizace "skutečného" domácího kina. Zájemci o uspořádání opravdu velkolepých prezentací pak zase dozajista využijí nabídky některé z řady specializovaných firem a odpovídající techniku si raději zapůjčí.
Při vlastním výběru plátna doporučujeme nejprve zodpovědět otázku, zda výhledově hodláte realizovat přední či zadní projekci. Pro výrobu pláten se používají odlišné materiály, vzhledem k faktu, že i nároky na prostupnost jsou u obou typů projekce poněkud rozdílné. Pokud tedy například promítáme vždy jen zepředu, není nezbytně nutné, aby plátno bylo polopropustné. Při projekci zadní však musí obraz již částečně "prostupovat", což samozřejmě vyžaduje odpovídající řešení.
Dalším důležitým kritériem je nepochybně velikost. Standardně máme k dispozici několik "konfekčních" formátů – tak třeba plátno 4:3 bývalo dříve ideální pro potřeby nenáročné videoprojekce (náhrada klasické televize) a poměr 16:9 zase v takovém srovnání odpovídá HDTV (náhrada moderních plazmových displejů). Rozměry vlastní plochy je pak ideální odvodit od rozměrů místnosti - respektive od toho, jak daleko kdo od ní bude stát/sedět.
Čistě z teoretického hlediska je možné tento výpočet provést kolem rozdílu mezi dvojnásobkem a pětinásobkem úhlopříčky: např. před plátnem o úhlopříčce 4 metry by měl být ponechán volný prostor 8 metrů a poslední divák by současně neměl sedět dále, než ve vzdálenosti 40 metrů. Nutno ještě podotknout, že při této úvaze samozřejmě musíte brát v potaz i technické limity vašeho dataprojektoru.
Nyní si pro úplnost alespoň ve stručnosti projdeme několik nejčastějších typů projekčních pláten. Máte-li už definitivně jasno v druhu projekce (viz výše), radím dále dobře promyslet, zda vaše budoucí projekční plátno musí být mobilní a tomu následně přizpůsobit další věci. Připomínám také, že povrch některých pláten může mít i nemálo unikátních funkcí (které už přímo v textu nezmiňuji). Právě díky takovým bývají vybrané kusy leckdy i ohnivzdorné, vlhkuvzdorné, nemačkají se, dají se lehce čistit a šanci u nich nemá ani statická elektřina – což se může přirozeně také stát jedním z kritérií volby.
Stativová plátna
Obvykle jsou přenosná a současně konstruovaná primárně za účelem co nejsnažší manipulace (měla by tedy mít co nejmenší hmotnost atd.). Za samozřejmost bych považoval i výškově nastavitelný stativ. Na tubus se někdy používá ochrana proti statické elektřině (ve formě speciálně upravené povrchové vrstvy). Stativová plátna jsou vesměs využívána pro potřeby menších firemních školení, konferencí etc.
Dražší modely mj. disponují ramenem (které vyrovnává tzv. trapézový efekt), případně i podvozkem vybaveným kolečky. Funkci automatického zajišťování transportní polohy pak zase jistě oceníte v případě, kdy plátno velmi často převážíte z místa na místo. Zajímavou vychytávkou je i "keystone eliminator", díky kterému lze plochu naklánět a tím srovnat korekci. Jako laiky vás teoreticky mohou trochu zmást různá označení pro typ povrchu – tak námatkou "D" znamená matně bílý, "S" metalický atp.
Rámová plátna
Od pláten stativových se vesměs liší zejména zapuštěním do obdélníkového rámu (se stojanem), často vyráběným z hliníku. Ten navíc obvykle bývá rozložitelný a součástí dodávky je pak i kufr pro jeho úschovu a pohodlný transport. Naopak rámová plátna bez stojanu jsou určena k prostému zavěšení na strop nebo stěnu pokoje. Zapomenout nesmím ani na označení "typ R", které znamená, že materiál plátna je polopropustný a výrobek tak lze bez obav využít i při zadní projekci.
Roletková plátna
Jsou v současnosti běžná zejména ve školách. Základem je ocelový tubus, který slouží rovněž k upevnění na zvolenou plochu. Z toho pak projekční plátno vyjíždí na známém principu rolety. Instalace je s přihlédnutím k okolnostem ovšem poněkud složitější, než v předchozích dvou případech.
Plátno do každé domácnosti?
Značně jiné preference budou mít nepochybně lidé, kteří naléhavě potřebují plátno pro potřeby častých firemních školení a pak ti, kdož si ho pořizují jako součást svého domácího kina. Zatímco první skupina nejčastěji sáhne po nějaké variantě stativ/rám a dál už nakonec nemusí nic moc řešit, v případě druhém je situace poněkud složitější.
S největší pravděpodobností zde nepochybně zvolíme plátno roletkové (elektrické). Co ale formát a velikost? V této souvislosti se objevuje i pojem „nativní rozlišení“. Dnes se obvykle shání formát 16:9, ačkoliv pro starší filmy je typický 4:3 a jinak dokonalý obraz pak mohou na 16:9 teoreticky narušit "slepá místa" po okrajích.To však dle mě rozhodně není důvod k zakoupení formátu 4:3, který už spíše pomalu ustupuje ze scény.
Dále je zapotřebí vypočítat, v jaké výšce má být vlastně plátno instalované. Pravděpodobně nejrychlejší cestou je změřit si vzdálenost od spodního okraje stávajícího televizoru (máte-li tedy nějaký) k podlaze. Zhruba v tomto místě by se měl později nacházet i spodní okraj projekčního plátna, pokud ho ovšem sami nebudete chtít umístit jinak. Abychom věděli, kam přesně upevnit tubus, musíme pochopitelně přeměřit i výšku plátna v roztaženém stavu.
Finální krok představuje seřízení (potřebné pro funkčnost koncových spínačů – plátno se totiž nezbytně musí zastavovat ve správný okamžik) a nalezení vhodného místa pro spínač. Osobně bych ale vřele doporučil dálkové ovládání, které není zase až tak úplně extrémně drahé a navíc je na něj většina lidí beztak už dávno zvyklá v souvislosti s televizí, DVD přehrávačem etc.
Matnice, projekční fólie a příslušenství
Existují pochopitelně i takoví zákazníci, které plátna sama o sobě neuspokojí a vyžadují ještě něco navíc. Speciálně v souvislosti se zadní projekcí může jít o tzv. matnice – buď optické, nebo difuzní. Momentálně se největší oblibě těší druhé zmiňované, takže se u nich alespoň na moment zastavíme. Tyto matnice mají za úkol zesilovat jas a nejvíce je proto oceníte zejména v případě, kdy nedobrovolně musíte použít projektor s nedostatečným světelným výkonem. Podobně jako projekční plátna, tak i matnice jsou nabízeny v nejrůznějších variantách, nebo přímo vyráběny na zákazku dle konkrétních požadavků na směrovost atp.
Velmi zajímavé jsou (tentokrát už nejen co se zadní projekce týče) rovněž projekční fólie. Obvykle bývají samolepící a navíc z nich lze "vystříhat" prakticky libovolné tvary. Jeden z nejlepších produktů v tomto směru nepochybně představují fólie vylepšené technologií 3M. S použitím skleněných kuliček dosahují dokonce stejně dobrého pozorovacího úhlu a kontrastu, jako pevná obrazovka (horší už je to ovšem s reflexí). Ať už jí umístíte do výlohy vystavené slunečnímu svitu, nebo na koncertní pódium pod reflektory – obraz by měl zůstat kvalitní bez ohledu na míru intenzity osvětlení. Značnou vadou na kráse je však vysoká cena, která lehce vystoupí až ke statisícovým částkám (v závislosti na požadované velikosti).
Chudá není ani nabídka příslušenství k projekčním plátnům. Kromě již zmiňovaných dálkových ovladačů lze volit z pestré palety stahovacích háčků (pro roletková a mechanická plátna), nebo konzolí pro snažší zavěšení plátna na stěnu. Například stropní konzole vám umožní lehce instalovat plátno i do místností s velmi vysokým stropem. Stejně tak narazíte na skříňové držáky, zámek (na klíč) se spínačem pro elektrická plátna etc.
Budoucnost projekčních pláten
Navzdory razantnímu nástupu různých supermoderních plazmových displejů (či výše diskutovaných projekčních fólií) rozhodně nelze očekávat, že by v dohledné době klasická projekční plátna ztratila ve světě prezentací své dominantní postavení. Pro mnohé jsou totiž stále tím jednoznačně nejlepším řešením, ať už s přihlédnutím k finančním nákladům či požadavkům na co nejlepší mobilitu a skladnost. Díky současným cenovým relacím není problém už ani realizace "skutečného" domácího kina. Zájemci o uspořádání opravdu velkolepých prezentací pak zase dozajista využijí nabídky některé z řady specializovaných firem a odpovídající techniku si raději zapůjčí.
