zajímavé fotky z povodní
přes veškerou hrůzu z té velké katastrofy jsem našel fotku, která mě prostě dostala.
Popis - Chrastava autobudové nádraží
odkaz - http://www.facebook.com/photo.php?pid=30759034&op=1&o=global&view=global&subj=137067469008&id=1495423826&fbid=1344557462742
Postiženým lidem jsem už na sever poslal nějaké penízky, ale tahle fotka se prostě nedá (přes všechny velmi smutné souvislosti) minout :-) .
Popis - Chrastava autobudové nádraží
odkaz - http://www.facebook.com/photo.php?pid=30759034&op=1&o=global&view=global&subj=137067469008&id=1495423826&fbid=1344557462742
Postiženým lidem jsem už na sever poslal nějaké penízky, ale tahle fotka se prostě nedá (přes všechny velmi smutné souvislosti) minout :-) .
To ovšem není fotka z Chrastavy. Jen tak mimochodem, já jsem byl v sobotu na liberecku a byl jsem nechtěně přímo uprostřed událostí (poprvé v životě., a doufám že naposledy). Tu sobotu jsem prožil ve vlaku, zčásti v evakuačním busu, viděl jsem stržené železniční tratě, vím, co to je uvíznutí na fleku a čekání na rychle se přibližující masy vody ze všech stran, vím co to je jet busem po čtvrt vozu ve vodě a nevidět defacto silnici (tímto smekám před šoférem, který znal cestu zpaměti - ovšem nikdo nemohl vidět, zda je utržená krajnice, či celý kus silnice). Vím, co to je být 9 hodin mokrý skrz naskrz a nemít možnost se usušit. Vím už, co to je, když se řekne, že desítky hodin padají z nebe provazy, před kterými není kam utéci, kam se schovat. Cestu z Liberce na chomutovsko (cirka 150 km) jsem jel 9 hodin !! A neměl jsem jistotu, zda neuvíznu někde ve sběrném táboře. To jsem se vracel z parádní dovolené, jejíž konec byl opravdu hororový. A měl jsem s sebou 12 letého syna. Bylo to opravdu hektických 9 hodin, pro mě., ne pro ty, co tam zůstali. Už to nechci nikdy zažít a na podobné legrační fota a podobně jsem po včerejšku zatím změnil názor. No, časem se otrkám, a bude jako dříve.
Apropó: Chrastavu znám a momentálně vypadá takto: Příloha 1
Apropó: Chrastavu znám a momentálně vypadá takto: Příloha 1
Já zažil povodně v roce 1997, kdy celá Olomouc byla bez el. proudu (takže to bylo mrtvý město, kde se nedalo nic koupit) a po následné návštěvě Luhačovic jsem chytl planý neštovice :((
Taky už mám své odžito, ale víc, než poslat peníze, zatím teda neumím.
Na foto byly ohlasy velmi záporné ale i velmi kladné (to i od lidí, kteří byly pohromou tvrdě zasaženi). Někdo k němu napsal, že alespoň na vteřinu zapomněl na tu hrůzu (a její následky), za což autorovi poděkoval (je to v debatě pod snímkem).
Jinak například teď jsou v Rusku požáry dík velkému suchu a horku, v Pakistánu je povodní zasaženo 12mil lidí (a ztráty na životech jdou do tisíců). Přitom na diskuzních fórech všichni píšou, že si za to jistě můžou Rusové sami, Pakistánce považují lidi za "třetí svět" - normálka.
Mně se ta fotka líbí právě proto, že taky ukazuje, že zvířata jsou ekologická a víceúčelová. Někomu to je k smíchu, ale někdy mám pocit, že by nám pár hamrů a nějaký ty koně v každé vesnici někdy docela pomáhali, to i v případě povodní. I kdyby měli jen dojet pro vodu, když jsou všechny cesty rozbitý a kolem není žádný vojenský pásovej obojživelník nebo helikoptéra.
Na foto byly ohlasy velmi záporné ale i velmi kladné (to i od lidí, kteří byly pohromou tvrdě zasaženi). Někdo k němu napsal, že alespoň na vteřinu zapomněl na tu hrůzu (a její následky), za což autorovi poděkoval (je to v debatě pod snímkem).
Jinak například teď jsou v Rusku požáry dík velkému suchu a horku, v Pakistánu je povodní zasaženo 12mil lidí (a ztráty na životech jdou do tisíců). Přitom na diskuzních fórech všichni píšou, že si za to jistě můžou Rusové sami, Pakistánce považují lidi za "třetí svět" - normálka.
Mně se ta fotka líbí právě proto, že taky ukazuje, že zvířata jsou ekologická a víceúčelová. Někomu to je k smíchu, ale někdy mám pocit, že by nám pár hamrů a nějaký ty koně v každé vesnici někdy docela pomáhali, to i v případě povodní. I kdyby měli jen dojet pro vodu, když jsou všechny cesty rozbitý a kolem není žádný vojenský pásovej obojživelník nebo helikoptéra.
Nevěřím ani jednomu způsobu .-) .
Někdo má peněz dost a z pohromy se celkem vylíže, někdo je pojištěný, dělat osobní průzkum ve vesnici, kdo je nejpotřebnější, je nesmysl (a na potkání už bohužel lidem když jde o peníze nevěřím, dávat to naslepo je blbost, nebude to rovnoměrně rozdělený). Takže riskuju s tou pro mě použitelnější verzí. Pětikilo jsem poslal adře a pětikilo pošlu ještě člověku v tísni, byť jich mám plný zuby (specielně těch druhých).
Jinak ještě k těm zvířatům, příroda asi dobře ví, proč kolo (jako dopravní prostředek) ve své evoluci zavrhla. V konstrukcích se občas jako prvek objevuje, ale jako "řešení pohybu" nikde.
Někdo má peněz dost a z pohromy se celkem vylíže, někdo je pojištěný, dělat osobní průzkum ve vesnici, kdo je nejpotřebnější, je nesmysl (a na potkání už bohužel lidem když jde o peníze nevěřím, dávat to naslepo je blbost, nebude to rovnoměrně rozdělený). Takže riskuju s tou pro mě použitelnější verzí. Pětikilo jsem poslal adře a pětikilo pošlu ještě člověku v tísni, byť jich mám plný zuby (specielně těch druhých).
Jinak ještě k těm zvířatům, příroda asi dobře ví, proč kolo (jako dopravní prostředek) ve své evoluci zavrhla. V konstrukcích se občas jako prvek objevuje, ale jako "řešení pohybu" nikde.
Pokud by jste znali někoho kdo potřebuje odložit rodinné příslušníky, kteří nemají kde bydlet díky povodním, tak můžeme poskytnout ubytování zdarma u nás: http://www.levneubytovani.net/cechy/okres-karlovy-vary.php?list=2
najděte si Lesní údolí.
Kontakty jsou tam, nebo tel.353 851 158.
najděte si Lesní údolí.
Kontakty jsou tam, nebo tel.353 851 158.
jinak k těm darům, zachvilku budeme všichni chtě nechtě přispívat na povodňové konto 100kč měsíčně, jen mě nejvíc s...e, že to budou platit zase jenom ti co vydělávají, ale příživníci na státu zase budou v pohodě, jak typické :( bohužel s novou vládou se zatím nic extra nezměnilo
[quote=Pavel_tempx2;292267]jinak k těm darům, [COLOR=red]zachvilku budeme všichni chtě nechtě přispívat na povodňové konto 100kč měsíčně[/COLOR], jen mě nejvíc s...e, že to budou platit zase jenom ti co vydělávají, ale příživníci na státu zase budou v pohodě, jak typické :( bohužel s novou vládou se zatím nic extra nezměnilo[/quote]To mě se*e taky, protože není problém něco poslat dobrovolně, ale povinně už se to člověku dost příčí (hlavně když má ještě v paměti, jak se kdysi vybíralo na všechno možný, dětičky kdesi v Nikaragui apod. úchylárny, když na finále si za to příjemci peněz stejně koupili akorát tak AK47...).
Např. v tom Frýdlantě to hasiči, co tam pomáhají s opravami a vyklízením, udělali tak, že peníze, které by poslali různým nadacím, nikam neposlali, ale sami za ně nakoupili potřebný material a ten rozdávají přímo těm postiženým a zároveň jim ještě pomáhají s pracemi. Toto je nejlepší způsob, jak pomoci potřebným a je zajištěno, že se nic neztratí u administrativy různých nadací (by jste se divili, jak takové nadace z toho krásně žijou)
[quote=Ivo Mašek;292657]Např. v tom Frýdlantě to hasiči, co tam pomáhají s opravami a vyklízením, udělali tak, že peníze, které by poslali různým nadacím, nikam neposlali, ale sami za ně nakoupili potřebný material a ten rozdávají přímo těm postiženým a zároveň jim ještě pomáhají s pracemi. Toto je nejlepší způsob, jak pomoci potřebným a je zajištěno, že se nic neztratí u administrativy různých nadací (by jste se divili, jak takové nadace z toho krásně žijou)[/quote]
To pořád vůbec neřeší spravedlivě rozloženou pomoc do všech regionů. ANo, vždy bude pár lidí, co dají někomu peníze přímo (nebo materiál), ale ta zásadní pomoc je v daleko větších částkách a ta musí být spravedlivě rozložená. Ty nadace právě dělají průzkum, kdo má jaké škody, kdo na tom jak je (další majetek, finanční úspory, další možnosti rodiny - charita je pomoc potřebných BEZ možnosti řešit situaci svépomocí), celková situace. Ano, to něco stojí (i nějaká administrativa je nutná, to i na správu peněz i pomoc). Ale výsledkem je podle mě celkem rovnoměrně rozdělení vybraných peněz (mezi ty nejpotřebnější).
Ten přímý způsob, pokud by byl dominantní, by taky mohl vést k tomu, že někdo by dostal třikrát, někdo nic, bez ohledu na jejich situaci a možnosti.
Nekydal bych tak tolik hnoje na ty charity, ono je to i určité know-how, jak pomáhat, chce to zkušené lidi s praxí (tedy ty, kteří budou připraveni a placeni i v čase, kdy povodně a jiné pohromy nejsou). Pokud vím, jejich uzávěrky jsou veřejné a mají lidi, kteří odvádějí kus práce (což např. Červený kříž ani náhodou).
---
Ideální stav je, když se někdo dokáže postarat sám (pojistit se, má i na vyšší pojistku), ale jsou prostě lidi, kteří na to opravdu nemají. Tam pak nastoupí pomoc státu, první pomoc těch kolem i pomoc charit. Každého věc, jaký způsob si vybere, důležité je nebýt lhostejný k neštěstí druhých a v rámci svých možností pomoct.
To pořád vůbec neřeší spravedlivě rozloženou pomoc do všech regionů. ANo, vždy bude pár lidí, co dají někomu peníze přímo (nebo materiál), ale ta zásadní pomoc je v daleko větších částkách a ta musí být spravedlivě rozložená. Ty nadace právě dělají průzkum, kdo má jaké škody, kdo na tom jak je (další majetek, finanční úspory, další možnosti rodiny - charita je pomoc potřebných BEZ možnosti řešit situaci svépomocí), celková situace. Ano, to něco stojí (i nějaká administrativa je nutná, to i na správu peněz i pomoc). Ale výsledkem je podle mě celkem rovnoměrně rozdělení vybraných peněz (mezi ty nejpotřebnější).
Ten přímý způsob, pokud by byl dominantní, by taky mohl vést k tomu, že někdo by dostal třikrát, někdo nic, bez ohledu na jejich situaci a možnosti.
Nekydal bych tak tolik hnoje na ty charity, ono je to i určité know-how, jak pomáhat, chce to zkušené lidi s praxí (tedy ty, kteří budou připraveni a placeni i v čase, kdy povodně a jiné pohromy nejsou). Pokud vím, jejich uzávěrky jsou veřejné a mají lidi, kteří odvádějí kus práce (což např. Červený kříž ani náhodou).
---
Ideální stav je, když se někdo dokáže postarat sám (pojistit se, má i na vyšší pojistku), ale jsou prostě lidi, kteří na to opravdu nemají. Tam pak nastoupí pomoc státu, první pomoc těch kolem i pomoc charit. Každého věc, jaký způsob si vybere, důležité je nebýt lhostejný k neštěstí druhých a v rámci svých možností pomoct.
http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=114&idArt=1508
Nějaké informace o pomoci.
Zpráva o využití prostředků při povodních 2009:
http://www.clovekvtisni.cz/download/pdf/257.pdf
cituju:
ze zprávy:
Hlavní část pomoci směřovala konkrétním zaplaveným domácnostem. ČvT navázal
na zkušenost z předchozích povodní a ve třech nejvíce postižených oblastech zahájil
tři týdny po záplavách terénní šetření. Osmnáct terénních pracovníků navštívilo
do konce roku 2009 přes 1 300 rodin. První seznamy postižených domácností poskytli
starostové a starostky obcí. Terénní týmy ČvT tyto informace ověřily a zpřesnily.
O výši přiděleného příspěvku rozhodovala povodňová komise ČvT. Posuzovala nejen
míru poškození stavby a vybavení, ale i celkovou situaci žadatelů. Důležitou roli hrálo
i to, zda příjemci pomoci měli jasnou představu o způsobu obnovy domácnosti. Příspěvek
byl vždy poskytnut pouze na konkrétní záměr, ne jako odškodnění za utrpěnou škodu. Nejčastěji lidé využívali finanční dar na rekonstrukci zničených omítek a podlah.
Velká částka byla věnována i na opravy oken a dveří. Další nezanedbatelnou položku
použili žadatelé na obnovu vybavení domácností. Zaplavené rodiny přišly často
o veškerý nábytek, oblečení a další věci osobní potřeby. Mnoho příspěvků bylo po dohodě
s rodinami určeno na domácí spotřebiče – lednice, pračky, sporáky a také opravy
kotlů a dalších technických zařízení domů a bytů.
Součástí práce zaměstnanců Člověka v tísni v terénu bylo i poradenství v postižených
domácnostech. Poskytovali například informace o dostupné státní pomoci nebo základní
rady, jak odstraňovat následky povodní.
Program pomoci domácnostem byl ukončen v prvních měsících roku 2010. Přesto
nadále sledujeme situaci v postižených obcích a v případě potřeby jsme stále připraveni
poskytnout nezbytnou pomoc.
(na pomoc domácnostem šla největší část sbírky, asi 42mil Kč.)
Nějaké informace o pomoci.
Zpráva o využití prostředků při povodních 2009:
http://www.clovekvtisni.cz/download/pdf/257.pdf
cituju:
ze zprávy:
Hlavní část pomoci směřovala konkrétním zaplaveným domácnostem. ČvT navázal
na zkušenost z předchozích povodní a ve třech nejvíce postižených oblastech zahájil
tři týdny po záplavách terénní šetření. Osmnáct terénních pracovníků navštívilo
do konce roku 2009 přes 1 300 rodin. První seznamy postižených domácností poskytli
starostové a starostky obcí. Terénní týmy ČvT tyto informace ověřily a zpřesnily.
O výši přiděleného příspěvku rozhodovala povodňová komise ČvT. Posuzovala nejen
míru poškození stavby a vybavení, ale i celkovou situaci žadatelů. Důležitou roli hrálo
i to, zda příjemci pomoci měli jasnou představu o způsobu obnovy domácnosti. Příspěvek
byl vždy poskytnut pouze na konkrétní záměr, ne jako odškodnění za utrpěnou škodu. Nejčastěji lidé využívali finanční dar na rekonstrukci zničených omítek a podlah.
Velká částka byla věnována i na opravy oken a dveří. Další nezanedbatelnou položku
použili žadatelé na obnovu vybavení domácností. Zaplavené rodiny přišly často
o veškerý nábytek, oblečení a další věci osobní potřeby. Mnoho příspěvků bylo po dohodě
s rodinami určeno na domácí spotřebiče – lednice, pračky, sporáky a také opravy
kotlů a dalších technických zařízení domů a bytů.
Součástí práce zaměstnanců Člověka v tísni v terénu bylo i poradenství v postižených
domácnostech. Poskytovali například informace o dostupné státní pomoci nebo základní
rady, jak odstraňovat následky povodní.
Program pomoci domácnostem byl ukončen v prvních měsících roku 2010. Přesto
nadále sledujeme situaci v postižených obcích a v případě potřeby jsme stále připraveni
poskytnout nezbytnou pomoc.
(na pomoc domácnostem šla největší část sbírky, asi 42mil Kč.)
A ještě k té administrativě, třeba člověk v tísni:
1/ HAITI
Jedno z nejničivějších zemětřesení v historii ostrova zasáhlo Haiti 12. ledna. Zemřelo téměř tři sta tisíc lidí. Společnosti Člověk v tísni se podařilo na pomoc Haiti vybrat přes 51 milionů korun. Své konkrétní určení už našla téměř polovina z této částky.
detaily o pomoci - http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=830
2/ Stálá mise v Afghánistánu
se zaměřuje na dlouhodobé řešení problémů, které jsou přímo spjaté se vzděláním, s otázkou obživy, rozvoje venkovských komunit a zvýšení kvality života místních obyvatel. V současnosti organizace koordinuje projekty z centrální kanceláře v Kábulu a v Mazare Šarífu zajišťuje programy v severním Afghánistánu. Společnost také pracuje v dalších patnácti terénních kancelářích v provinciích Kunduz, Balch, Baghlan, Nangahar a Paktia. Nyní jde o největší zahraniční misi společnosti Člověk v tísni.
Projekty v Afghánistánu:
* Stavby škol a rozvoj základního a odborného vzdělávání
* Obnova zdravotní péče a infrastruktury
* Místní rozvoj a obživa
* Zlepšení přístupu k pitné vodě a hygienických návyků
* Humanitární pomoc lidem postižených obdobím sucha a následnou potravinovou krizí
3/ Člověk v tísni pracuje v Angole od roku 2006. Země dostala po více než dvou desetiletích válčení, kdy téměř milion lidí přišlo o život a čtyři miliony lidí musely opustit své domovy, konečně šanci znovu začít. I přes své velké zásoby ropy, úrodné zemědělství, přístup k moři a další ekonomické možnosti bude překonávat následky občanské války ještě dlouhou dobu. Válka zanechala v Angole mimo jiné dvě „ztracené generace“ bez vzdělání.
Projekty v Angole:
* Stavby škol a podpora vzdělávání učitelů
* Školení farmářů a rozvoj moderních zemědělských a obchodních přístupů
4/ Společnost Člověk v tísni začala na Srí Lance
pracovat v lednu 2005, krátce poté, co zemi zasáhla vlna tsunami. Díky nesmírné solidaritě obyvatel České republiky s oběťmi neštěstí, se podařilo na pomoc ostrovu shromáždit na kontě veřejné sbírky vyhlášené společností Člověk v tísni přes 130 miliónů korun. Jednalo se tak o největší objem sbírkových fondů pro zahraniční intervenci v historii společnosti Člověk v tísni. Pro humanitární operace byl vybrán region Trincomalee, který je již desítky let poznamenaný rovněž občanskou válkou, stejně tak jako ostatní oblasti východu a severu ostrova. Rozsáhlá přírodní katastrofa zde tak ještě znásobila každodenní nepřízeň prostředí, ve kterém místní lidé žijí. Ve srovnání se situací na jihu Srí Lanky byl objem humanitární pomoci a množství organizací pracujících v Trincomalee mnohem menší. Proto bylo Trincomalee Člověkem v tísni zvoleno za primární oblast pomoci.
Od roku 2005 má program pomoci Člověka v tísni na Srí Lance dva vzájemně propojené cíle - pomoci lidem postiženým katastrofou k obnovení normálního života a trvalé zlepšení životních podmínek celé cílové oblasti. Současně Člověk v tísni také poskytuje humanitární pomoc válečným uprchlíkům a dalším obětem občanského konfliktu a pomáhá jim navracet se do domovských vesnic v okrese Trincomalee. Mnohé z nich byly zničeny během válečných operací, které se východem ostrova přehnaly v roce 2006. V roce 2009 začala organizace také pomáhat válečným uprchlíkům prchajícím z válečné zóny na severu.
5/ detaily jsou na stránkách, takových oblastí (včetně České republiky) mají asi dvacet, v každé oblasti jde o několik dlouhodobých projektů, jednání s úřady, donátory, atd.
---
Ale můžeš všechny ty oblasti osobně navštívit a každému domorodci (třeba i v tuzemsku) dát tisícovku do ruky (a pomlouvat tu administrativu těch společností). Já si jich ale docela vážím (i když mě některé jejich akce někdy i naštvou).
1/ HAITI
Jedno z nejničivějších zemětřesení v historii ostrova zasáhlo Haiti 12. ledna. Zemřelo téměř tři sta tisíc lidí. Společnosti Člověk v tísni se podařilo na pomoc Haiti vybrat přes 51 milionů korun. Své konkrétní určení už našla téměř polovina z této částky.
detaily o pomoci - http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=830
2/ Stálá mise v Afghánistánu
se zaměřuje na dlouhodobé řešení problémů, které jsou přímo spjaté se vzděláním, s otázkou obživy, rozvoje venkovských komunit a zvýšení kvality života místních obyvatel. V současnosti organizace koordinuje projekty z centrální kanceláře v Kábulu a v Mazare Šarífu zajišťuje programy v severním Afghánistánu. Společnost také pracuje v dalších patnácti terénních kancelářích v provinciích Kunduz, Balch, Baghlan, Nangahar a Paktia. Nyní jde o největší zahraniční misi společnosti Člověk v tísni.
Projekty v Afghánistánu:
* Stavby škol a rozvoj základního a odborného vzdělávání
* Obnova zdravotní péče a infrastruktury
* Místní rozvoj a obživa
* Zlepšení přístupu k pitné vodě a hygienických návyků
* Humanitární pomoc lidem postižených obdobím sucha a následnou potravinovou krizí
3/ Člověk v tísni pracuje v Angole od roku 2006. Země dostala po více než dvou desetiletích válčení, kdy téměř milion lidí přišlo o život a čtyři miliony lidí musely opustit své domovy, konečně šanci znovu začít. I přes své velké zásoby ropy, úrodné zemědělství, přístup k moři a další ekonomické možnosti bude překonávat následky občanské války ještě dlouhou dobu. Válka zanechala v Angole mimo jiné dvě „ztracené generace“ bez vzdělání.
Projekty v Angole:
* Stavby škol a podpora vzdělávání učitelů
* Školení farmářů a rozvoj moderních zemědělských a obchodních přístupů
4/ Společnost Člověk v tísni začala na Srí Lance
pracovat v lednu 2005, krátce poté, co zemi zasáhla vlna tsunami. Díky nesmírné solidaritě obyvatel České republiky s oběťmi neštěstí, se podařilo na pomoc ostrovu shromáždit na kontě veřejné sbírky vyhlášené společností Člověk v tísni přes 130 miliónů korun. Jednalo se tak o největší objem sbírkových fondů pro zahraniční intervenci v historii společnosti Člověk v tísni. Pro humanitární operace byl vybrán region Trincomalee, který je již desítky let poznamenaný rovněž občanskou válkou, stejně tak jako ostatní oblasti východu a severu ostrova. Rozsáhlá přírodní katastrofa zde tak ještě znásobila každodenní nepřízeň prostředí, ve kterém místní lidé žijí. Ve srovnání se situací na jihu Srí Lanky byl objem humanitární pomoci a množství organizací pracujících v Trincomalee mnohem menší. Proto bylo Trincomalee Člověkem v tísni zvoleno za primární oblast pomoci.
Od roku 2005 má program pomoci Člověka v tísni na Srí Lance dva vzájemně propojené cíle - pomoci lidem postiženým katastrofou k obnovení normálního života a trvalé zlepšení životních podmínek celé cílové oblasti. Současně Člověk v tísni také poskytuje humanitární pomoc válečným uprchlíkům a dalším obětem občanského konfliktu a pomáhá jim navracet se do domovských vesnic v okrese Trincomalee. Mnohé z nich byly zničeny během válečných operací, které se východem ostrova přehnaly v roce 2006. V roce 2009 začala organizace také pomáhat válečným uprchlíkům prchajícím z válečné zóny na severu.
5/ detaily jsou na stránkách, takových oblastí (včetně České republiky) mají asi dvacet, v každé oblasti jde o několik dlouhodobých projektů, jednání s úřady, donátory, atd.
---
Ale můžeš všechny ty oblasti osobně navštívit a každému domorodci (třeba i v tuzemsku) dát tisícovku do ruky (a pomlouvat tu administrativu těch společností). Já si jich ale docela vážím (i když mě některé jejich akce někdy i naštvou).
No tak zrovna tím Haiti bych se nikde nechlubil, protože tam ještě dodnes nehnul nikdo ani prstem. Veškerá technika (traktory, nakladače a další nutné pro odklízení trosek) a zaslaná pomoc (potraviny, šatstvo) v milionových hodnotách dolarů se tam válí v přístavech v celním prostoru a úřady to nepustí dál, dokud nedostanou úplatky... Včera jsem odtud viděl německou reportáž a ti lidi na pomoc z ciziny jsou proti tomu naprosto bezmocní.
Co se týče Haiti, tak já mám info, že skoro veškerá pomoc vedená přez různé nadace skončila u vojenské junty. A hádejte, co si tamní armáda za ty prachy pořídí.
V letech 1990 - 1993 jsem se aktivně zúčastnil pomoci rusínům v Podkarpatské Rusi. Několikrát jsem tam jel (jeden osobní vůz + kamion). Pak to muselo přejít do nějakých nadací, které to prý rozdají sami, že prý ví, kam a komu. my jsme zjistili, že spousta věcí zůstala u známých lidí úředníků a se spoustou věcí se normálně kupčilo. Tudíž jsme s tím skončili. A spolu s námi i další takové miniorganizace.
V letech 1990 - 1993 jsem se aktivně zúčastnil pomoci rusínům v Podkarpatské Rusi. Několikrát jsem tam jel (jeden osobní vůz + kamion). Pak to muselo přejít do nějakých nadací, které to prý rozdají sami, že prý ví, kam a komu. my jsme zjistili, že spousta věcí zůstala u známých lidí úředníků a se spoustou věcí se normálně kupčilo. Tudíž jsme s tím skončili. A spolu s námi i další takové miniorganizace.
Ano, pomáhat v takových zemích je těžké, mnohem snadnější je kritizovat (nepřekvapuje mě, kdo se přidal).
Bylo by fajn si přečíst ty odkazy k asi dvacítce zemí (včetně Česka) a teprve pak vážit slova.
Z odkazu o HAITI (Člověk v tísni):
# V prvních týdnech po katastrofě využili více než šest milionů korun partneři Člověka v tísni francouzská organizace ACTED a irský Concern na okamžitou humanitární pomoc. Díky penězům ze sbírky SOS Haiti získalo pravidelný přístup k pitné vodě v provizorních táborech v Port-au-Prince na jedenáct tisíc lidí. Více než tisíc lidí, kteří kvůli zemětřesení přišli o střechu nad hlavou, mohlo začít využívat rodinné stany. K dalším obětem se dostaly vysokoenergetické a na proteiny bohaté potraviny.
# Deset dní po katastrofě odletěl na Haiti šestičlenný zdravotnický tým Člověka v tísni, který na místě působil téměř tři týdny. Dva lékaři se zapojili do práce v polní nemocnici v hlavním městě Haiti, kde ošetřovali především otevřené rány a zlomeniny. Další část zdravotnického týmu - lékařka a tři zdravotníci - poskytovali lékařskou pomoc v provizorních táborech v Port-au-Prince. Setkávali se zejména se špatně zahojenými ránami, infekcemi a dýchacími potížemi.
# Peníze z Česka pomáhají financovat i veřejně prospěšné práce v hlavním městě. Zhruba sedm set lidí z nejpostiženějších oblastí Port-au-Prince se díky nim zapojilo do odklízení trosek v ulicích, stavby záchodů a sprch nebo zpevňování silnic. Denně si tak mohli vydělat pět dolarů.
# V březnu začaly fungovat i dlouhodobější projekty, na kterých se společnost Člověk v tísni podílí. V provizorních táborech v Port-au-Prince a Petit Goave otevřelo své brány sedm dětských center. Využívá je dohromady přes tisíc dětí ve věku od čtyř do čtrnácti let. Nabízí jim především smysluplné využití volného času, ale také psychologickou pomoc a možnost vyrovnat s prožitými traumaty. V Port-au-Prince začalo fungovat i vzdělávací centrum pro teenagery. Mohou se zde účastnit například jazykových kurzů. V současnosti má 360 pravidelných studentů.
# Na předměstí Tiginin v Petit Goave s partnerem Archenova postavil dvě stanice na úpravu vody. V místě s totálně zničenou infrastrukturou dokáží vyprodukovat za dvanáct hodin 15 000 litrů pitné vody a 20 000 užitkové.
# Zhruba 1400 rodinám je za peníze ze sbírky SOS Haiti distribuován materiál na stavbu provizorních obydlí. Jedná se o velké nepromokavé plachty a materiál pro jednoduchou dřevěnou konstrukci. Pomohou jim překonat blížící se období dešťů. Lidé také dostanou kanystry na vodu a hygienické balíčky.
# S podporou UNICEF jsme vybudovali 18 provizorních škol v městečku Petit Goave. Pravidelné školní i mimoškolní aktivity v nich čekají na zhruba 7000 studentů. V kampani „Zpátky do škol“ chceme takto podpořit až dvacet místních škol.
Ale koupnout si je pro některé jedince prostě snažší :-) .
Bylo by fajn si přečíst ty odkazy k asi dvacítce zemí (včetně Česka) a teprve pak vážit slova.
Z odkazu o HAITI (Člověk v tísni):
# V prvních týdnech po katastrofě využili více než šest milionů korun partneři Člověka v tísni francouzská organizace ACTED a irský Concern na okamžitou humanitární pomoc. Díky penězům ze sbírky SOS Haiti získalo pravidelný přístup k pitné vodě v provizorních táborech v Port-au-Prince na jedenáct tisíc lidí. Více než tisíc lidí, kteří kvůli zemětřesení přišli o střechu nad hlavou, mohlo začít využívat rodinné stany. K dalším obětem se dostaly vysokoenergetické a na proteiny bohaté potraviny.
# Deset dní po katastrofě odletěl na Haiti šestičlenný zdravotnický tým Člověka v tísni, který na místě působil téměř tři týdny. Dva lékaři se zapojili do práce v polní nemocnici v hlavním městě Haiti, kde ošetřovali především otevřené rány a zlomeniny. Další část zdravotnického týmu - lékařka a tři zdravotníci - poskytovali lékařskou pomoc v provizorních táborech v Port-au-Prince. Setkávali se zejména se špatně zahojenými ránami, infekcemi a dýchacími potížemi.
# Peníze z Česka pomáhají financovat i veřejně prospěšné práce v hlavním městě. Zhruba sedm set lidí z nejpostiženějších oblastí Port-au-Prince se díky nim zapojilo do odklízení trosek v ulicích, stavby záchodů a sprch nebo zpevňování silnic. Denně si tak mohli vydělat pět dolarů.
# V březnu začaly fungovat i dlouhodobější projekty, na kterých se společnost Člověk v tísni podílí. V provizorních táborech v Port-au-Prince a Petit Goave otevřelo své brány sedm dětských center. Využívá je dohromady přes tisíc dětí ve věku od čtyř do čtrnácti let. Nabízí jim především smysluplné využití volného času, ale také psychologickou pomoc a možnost vyrovnat s prožitými traumaty. V Port-au-Prince začalo fungovat i vzdělávací centrum pro teenagery. Mohou se zde účastnit například jazykových kurzů. V současnosti má 360 pravidelných studentů.
# Na předměstí Tiginin v Petit Goave s partnerem Archenova postavil dvě stanice na úpravu vody. V místě s totálně zničenou infrastrukturou dokáží vyprodukovat za dvanáct hodin 15 000 litrů pitné vody a 20 000 užitkové.
# Zhruba 1400 rodinám je za peníze ze sbírky SOS Haiti distribuován materiál na stavbu provizorních obydlí. Jedná se o velké nepromokavé plachty a materiál pro jednoduchou dřevěnou konstrukci. Pomohou jim překonat blížící se období dešťů. Lidé také dostanou kanystry na vodu a hygienické balíčky.
# S podporou UNICEF jsme vybudovali 18 provizorních škol v městečku Petit Goave. Pravidelné školní i mimoškolní aktivity v nich čekají na zhruba 7000 studentů. V kampani „Zpátky do škol“ chceme takto podpořit až dvacet místních škol.
Ale koupnout si je pro některé jedince prostě snažší :-) .
Já mám praktickou zkušenost z pomocí pro Podkarpatskou Rus. Já nadace nepaušalizuji, ale nedůvěru k nim mám a ta právě přišla s onou praktickou zkušeností. Písmenkům na papíře potom moc nevěřím a nikdo se mě nemůže divit.
já nic proti nadacím nemám, ale těch 100kč na 100% nepůjde "normálním" lidem, ale budou se za to opravovat cesty, mosty, lávky, koryta apod. místo toho aby jednou za čas vyčistili koryto, tak se raději nechá zanést, však co povodně to vyklidí, u nás se po 97 udělalo hodně úprav koryt řek a potůčků, minulý rok to hrklo za kopcem tam, kde v 97 nebyly tak velké povodně, u nás se sice naplnily koryta, ale jenom to rychle proteklo a žádné větší škody...už teď je ale po nějakých 13letech hezky vidět, jak se o to nikdo nestará, maximálně 2x za rok posečou trávu na březích a to je vše ;) celkově se poslední dobou místo "prevence" a přemýšlení do budoucna řeší jenom přítomnost a pak se hasí škody
k nadacím: zajímalo by mě jak jsou vykompenzované náklady na reklamu třeba UNICEFu (jestli to jde jako dar TV té organizaci), protože je v TV vídám poslední dobou nějak často, stejně jako posílání obálek atd. vždyť za tolik milionů obálek (natočení spotů, nadabování...) musí být schopni poslat do Afriky a jinde tuny přebytků obilí z Evropy
k nadacím: zajímalo by mě jak jsou vykompenzované náklady na reklamu třeba UNICEFu (jestli to jde jako dar TV té organizaci), protože je v TV vídám poslední dobou nějak často, stejně jako posílání obálek atd. vždyť za tolik milionů obálek (natočení spotů, nadabování...) musí být schopni poslat do Afriky a jinde tuny přebytků obilí z Evropy
