Jak jsme točili na 8 mm: historie vývoje

Aby bylo možné video z digitálních kamer přehrát pro další úpravy či jinou manipulaci, je nutné využít některý datový výstup pro propojení s počítačem či zobrazovacím zařízením, jako je například televizor nebo projektor. Řada kamer má i vstupy, například pro externí mikrofon, většinu však tvoří výstupy. V praxi se můžeme setkat s několika typy výstupů - S-Video, i.LINK, USB, komponentní výstup či HDMI. Existují i další, například pro sluchátka nebo audio výstup.

Výstup či vstup v podobě USB asi není nutné příliš představovat. Přenos dat může být obousměrný a díky tomu se využívá hlavně pro komunikaci kamery s počítačem. Nejčastější je pak přenos dat z a na paměťové karty. Komponentní výstup (component video) je často zaměňován s kompozitním (composite video). U digitálních videokamer jsou tyto formáty používány hlavně na propojení se zobrazovacím zařízením. Liší se v počtu kabelů - protože component video reprezentují hned tři, composite video si vystačí s jedním.

Norma analogového komponentního videosignálu S-Video (Separate Video) umožňuje přenos obrazu v rozlišení SD (standard definition). Tato technologie už byla překonána a na digitálních kamerách se vyskytuje pouze zřídka.

Sériové rozhraní IEEE 1394 se opět používá pro připojování externích zařízení k PC a to nejen digitálních videokamer, ale třeba i pevných disků. Často se v praxi setkáme s pojmenováním FireWire, který dal tomuto standardu výrobce Apple, společnost Sony zase používá označení i.LINK. Konektory bývají čtyř nebo šestipinové, u videokamer ale najdete v drtivé většině pouze první variantu. Rychlost přenosu dat se liší podle verze rozhraní, maximální hodnoty se pohybují kolem 1600 Mbit/s. V současné době se však vyvíjí i velmi rychlá varanta s přenosem až 6,4 Gbit/s, ovšem na tu si budeme muset ještě počkat.

HDMI (High-Definition Multimedia Interface) je společným kabelem pro přenos audio i video signálu v digitální formě. Jedná se o poměrně novou technologii z roku 2003, v současné době však jednu z nejrychlejších a hojně používaných. Výhodou je zejména přímé spojení prostřednictvím jednoho kabelu a vysoká rychlost přenosu až 10,2 Gbit/s.

Vývoj se s uvedením digitálních videokamer nijak nezpomalil, a protože se tím toto odvětví dostalo do blízkého kontaktu s počítači, ovlivňují jej aktuální trendy a technologie i z této oblasti. Těžko říci, co pro nás chystají výrobci, největší pokrok však můžeme sledovat hlavně v rychlosti datového přenosu, typech médií pro uložení videa a samozřejmě i v kvalitě záznamu.

V nejbližších letech lze očekávat, že výrobci podobně jako u digitálních fotoaparátů začnou používat bezdrátovou komunikaci pro spojení kamery s okolními zařízeními. O jaký standard se bude jednat, to zatím můžeme jen hádat. Jiná budou pravděpodobně i média, na která se bude záznam ukládat. Příkladem je již zmíněná první kamera se zápisem na Blu-ray disky. Jinou variantou je záznam na SSD (Solid State Disk) disky, které jsou podstatně odolnější než klasické HDD a díky svým malým rozměrům a hmotnosti určitě přispějí k dalšímu vývoji videokamer.

Záznam v kvalitě Full HD 1080p v rozlišení 1920 x 1080 už není žádnou raritou ani u dnešních kamer a pravděpodobně bude dominovat i v nejbližších letech. Očekává se však, že přibližně v roce 2015 by měl přijít nový standard Quad Full HD 2160p, který nabídne rozlišení až skoro neuvěřitelných 3840 x 2160, což znamená oproti 1080p nárůst počtu bodů na čtyřnásobek.

Výrobci ale kromě technických parametrů vylepšují i snímání a s tím spojené funkce. Vedle objektivů s lepšími optickými vlastnostmi, rozsahem zoomu, stabilizací apod. jsou to hlavně doplňující funkce. Příkladem může být již používaná detekce tváře.

Zdroj: Wikipedia