Jak si vybrat (správný) satelitní přijímač

Pokud upřednostňujete kvalitu před cenou a počítáte s nahráváním na externí nebo integrovaný disk, lze opravdu doporučit prohledat nabídky věhlasných a u nás osvědčených značek, jako jsou např. Topfield, TechniSat, Humax, Dreambox, případně Mascom.

Pokud vás z nabídky těchto výrobců nic nezaujme, pak se můžete vrhnout na zkoumání těch méně „pověstných“, na trhu jsou jich stovky. Bezezbytku však platí to, co bylo napsáno v prvních 4 kapitolách článku. U konektivity se kromě přítomnosti HDMI portu zaměřte i na jeho verzi. Někdo možná bude chtít, aby jeho satelitní přijímač dokázal správně spolupracovat s 3D televizorem.

Přístroje v této kategorii často umí upscalovat obraz z nižšího rozlišení (třeba 576i) na vyšší (až 1080p). Zázraky od toho ale rozhodně nečekejte, zvláště u levnějších zařízení. Pro kvalitní zážitek z Full HD videa je potřeba mít toto rozlišení nativně na výstupu obrazového dekodéru. Satelitní HD kanály často vysílají ve formátu 1080i, před transportem do televizoru je tedy můžete mírně vylepšit na formát 1080p.

Cena těchto přijímačů startuje někde na 3000 Kč. Horní hranice je prakticky neomezená, zvláště pokud sem zahrneme i přijímače nejvyšší třídy. O těch bude řeč samostatně v dalším modelovém případu.

V této kategorii se pohybuje už jen velmi omezený počet výrobců, kteří si zakládají na své tradici. Své zástupce jistě dokáží nabídnout už zmíněné značky Dreambox, Topfield či TechniSat a sem tam se s nimi na pultech utká i někdo jiný.

Takové přijímače mají velmi často integrovaný pevný disk s kapacitou minimálně 500 GB až několik TB, nestává se, že by byly na trh uvedeny nedoladěné a s chybami ve firmwaru, jak se to někdy stává u těch levnějších. Kvalita obrazu i zvuku je na vysoké úrovni a přístroje se vyznačují výbornou provozní spolehlivostí.

Co tedy rozhoduje o výběru konkrétní značky/modelu? Dalo by se říci, že je to především přidaná hodnota v podobě různých funkcí a výbavy. Speciální kapitolou jsou pak linuxové přijímače vybavené systémem Enigma, které lze uživatelsky různě „ohýbat“ a přizpůsobovat konkrétním požadavkům (např. Dreambox a nedávno také AB IP Box).

Vyspělejší (a dražší) přijímače s dvojitým tunerem budou např. umět nahrávat souběžně ze dvou různých transpondérů a záznam rovnou ukládat nekódovaný, často lze dokonce dva různé programy nahrávat a jiný třetí sledovat (z některého ze dvou nahrávaných transpondérů).

Bývá podporováno mnoho ze síťových funkcí, které byly popsány ve 4. kapitole. Záleží opravdu jen na vašich požadavcích a očekáváních (i na finančních možnostech). Tyto přijímače také mívají již poměrně kvalitní upscaling videa, takže lze do jisté míry tvrdit, že dokáží vylepšit i běžný SD obraz tak, že bude na vašem Full HD televizoru vypadat o něco lépe.

Z dalších „vychytávek“ zmiňme třeba:

Ceny v této kategorii začínají někde okolo 8000 Kč, ale najdete i přístroje za cenu přesahující 20 000 Kč. Každopádně zde nehrozí, že koupíte polofunkční „šunt“.