Kam s videem?
7.9.2009, Radek Jahoda, článek
Sice nejjednodušší částí střihu je jeho export, ale představuje naopak tu nejsložitější otázku. Kam s videem a v jakém formátu? Tuto otázku řeší mnoho lidí, ale až na výjimky na ní není jednoznačná odpověď. Pojďme si tedy společně na jednotlivé možnosti exportu přiblížit.
Kapitoly článku:
- Kam s videem?
- Struktura DVD
- Authoring
- Ostatní formáty
Když už se ptáme, kam s ním, tak máme na výběr kromě DVD a Blu-ray disků spoustu jiných možností. Přestože může jít o nestandardní řešení, tak může být mnohdy i výhodnější a dokonce kvalitnější.
Jedna z metod uložení a archivace videa je jeho export zpět na pásku u páskových kamer. Jde o DV a D8, kde taková činnost nevede ke ztrátě kvality. U VHS to rozhodně nelze doporučit. Záznam na DV a D8 pásku je velmi trvanlivý, určitě trvanlivější než záznam na vypalovaných DVD discích. Můžeme se ale časem dostat do problému, že ho nebudeme mít jak přehrát, pokud se nám rozbije stará kamera. Časem totiž tyto kamery zmizí z prodejen a novou nekoupíme. Tento problém znají ti, kteří se dnes snaží dostat video ze starých kamer.
Vhodná je i archivace originálních nahrávek. K tomu lze použít i optické DVD disky a nahrát na ně i celý sestříhaný projekt. Sice to zabere více disků (cca 2 DVD pro hodinu záznamu v DV formátu), ale určitě se to vyplatí. Je to to nejcenější, co máte. A při dnešních cenách DVD médií... Často lze takto řešit i překlenutí doby přechodu na Blu-ray. Pokud již máte HD kameru, ale nechce se Vám kupovat Blu-ray přehrávač, tak si celý projekt v HD zazálohujte na (několik) DVD. A až si Blu-ray koupíte, tak si projekt vyrenderujte znovu do Blu-ray či jiného požadovaného formátu.
Tato metoda se stává čím dál více oblíbenější. Volba formátu a komprese je na uživateli a také po přepočtu na kapacitu dnes vycházejí pevné disky levněji než DVD média, o Blu-ray ani nemluvě. Navíc je velmi trvanlivá. Vhodné je toto použítí při pouštění v domácím prostředí, kde je video uloženo v multimediální centru (MMC) a nikam se nepřenáší. Po zapnutí MMC pak už jen stačí vybrat ovladačem požadované video a vyhnout se tak pracnému hledání DVD disku (nebo dokonce jeho ztrátě). MMC lze koupit buď hotové nebo ho lze vytvořit i z počítače.
Výhodou je i to, že nemusíme být tlačeni výrobci do určitého formátu, Například pro DVD je nutné vybrat MPEG-2 kodek, který je již dnes dávno překonán. Jiná varianta tak umožní stlačit video na menší velikost často i při větší kvalitě (například H.264). Nemusíme se také omezovat formátem televize. Nemáte ještě panel s vysokým rozlišením ani Blu-ray? Nevadí, klidně si uložte video na disk v plném HD rozlišení a přehrajete ho bez problému na běžné TV.
Až si koupíte HD panel, tak si pustíte natočená a sestřihaná videa v plném rozlišení a velice rádi se na ně podíváte. Objevíte tak nečekané detaily. A pokud ho chcete někomu pustit, tak ho zkopírujete na externí disk nebo flash paměť a přenesete, kam potřebujete. Musíte mít ale jistotu, že tam video dokážete přehrát. U počítače tato starost téměř odpadá, protože si sebou můžete přikopírovat i softwarový přehrávač.
Nevýhodou tohoto řešení může být to, že uložení na pevném disku určitě nebude spolehlivější než na optickém disku. Těch si vypálíte kolik chcete, dva necháte doma, jeden u rodičů, jeden v práci a jeden zakopete na zahradě a vzhledem k rozšíření formátu je skoro jistota, že za deset nebo dvacet let ho stále přehrajete. Použití pevného disku s sebou nese určitou zodpovědnost. Časté používání disku ho může nenávratně poškodit. Je tedy rozhodně nutné mít další kopii, ale pak vyvstává otázka, zda dnešní disky ještě připojíte k novým počítačům. USB tu bude asi ještě hodně dlouho, ale o SATA se to možná tvrdit nedá. Je tedy nutné vše překopírovat na nový disk a to včetně kopií.
Export videa pro internetové použití nebude u domácího videa rozhodně primární. Hlavní požadavek bude na velikost, aby stažení souboru netrvalo příliš dlouho, případně aby online přehrávání nebylo přerušováno kvůli pomalému spojení. Video pro internet tak bude vždy v horší kvalitě. Nemusíme ale zoufat, protože dnešní komprimační metody dokáží občas zázraky. Nemusí jít přímo o kvalitu, kterou známe z třeba z YouTube.
A který formát zvolit? Pokud záleží na co největší kompatibilitě, tak je určitě vhodné použít otevřené formáty, které jsou většinou portovány na všechny dostupné platformy, i když je nutné je vždy ručně doinstalovat. To je určitě menší problém, než řešit nemožnost přehrání kvůli nedostupnosti dekodéru. Pro stažitelná videa je ideální kontejner Matroska s videem formátu H.264 nebo Theora a zvukem ve Vorbisu nebo MP3.
Dobrou alternativou je i kontejner MP4 s videem v H.264 a zvukem v MP3 nebo AAC. Sice často neexistuje ve video editorech přímo export do těchto formátů, lze to ale určitě udělat oklikou. Tyto formáty jsou pak vhodné i pro přenos fyzicky - například na flash disku.
Druhou možností je jít cestou nejmenšího odporu a spolehnout se na formát, který je hodně rozšířen, i za cenu, že ho někde nepřehrajete. Pro nejrozšířenější operační systém Windows je to Windows Media (WMV), který je předinstalován na všech Windows, takže ho lze bez problémů přehrát. Výhodou je také to, že v podstatě všechny video editory podporují export do WMV, protože i kompresor je zdarma (po nainstalování Windows Media Format). To samé platí pro počítače Mac, kde je dnes stejným standardem kontejner MOV s kodeky H.264 a AAC.
Poslat video je pak nejlepší přes internetové úložny. Celé video tam nahrajeme a pošleme jen odkaz, kde si ho mají dotyční stáhnout. Kdo odkaz nemá, tak se k němu nedostane a navíc se video po uplynutí určité doby samo smaže.
Nahrát video pro přímé puštění v internetovém prohlížeči již není žádný problém. Existuje k tomu již mnoho video serverů, kde se zaregistrujete a můžete tam nahrát svá videa. Pak již jen posíláte známým odkaz a o víc se nestaráte. Volba formátu také odpadá, protože je definována přímo poskytovatelem služby nebo se při uploadu video překonvertuje do jejich formátu. Dnes je již i běžné, že video editory mají profil pro export ve formátu pro různé video servery, po zadání přihlašovacích údajů pak umí i video přímo na server nahrát.
Nelze ale říci, že by toto sloužilo pro ukázání domácího videa známým. Snad jen pro nahrávky různých věřejných akcí či zachycení zajímavých okamžiků, jinak je lepší použít metodu 4.
Máte jiné nápady? Co děláte s vlastním videem, do jakého formátu ho komprimujete a jakým způsobem ukládáte a archivujete? Každopádně žádná metoda není špatná, ale žádná také bohužel není úplně ideální.
1. Zpět na pásku
Jedna z metod uložení a archivace videa je jeho export zpět na pásku u páskových kamer. Jde o DV a D8, kde taková činnost nevede ke ztrátě kvality. U VHS to rozhodně nelze doporučit. Záznam na DV a D8 pásku je velmi trvanlivý, určitě trvanlivější než záznam na vypalovaných DVD discích. Můžeme se ale časem dostat do problému, že ho nebudeme mít jak přehrát, pokud se nám rozbije stará kamera. Časem totiž tyto kamery zmizí z prodejen a novou nekoupíme. Tento problém znají ti, kteří se dnes snaží dostat video ze starých kamer.
2. DVD disky
Vhodná je i archivace originálních nahrávek. K tomu lze použít i optické DVD disky a nahrát na ně i celý sestříhaný projekt. Sice to zabere více disků (cca 2 DVD pro hodinu záznamu v DV formátu), ale určitě se to vyplatí. Je to to nejcenější, co máte. A při dnešních cenách DVD médií... Často lze takto řešit i překlenutí doby přechodu na Blu-ray. Pokud již máte HD kameru, ale nechce se Vám kupovat Blu-ray přehrávač, tak si celý projekt v HD zazálohujte na (několik) DVD. A až si Blu-ray koupíte, tak si projekt vyrenderujte znovu do Blu-ray či jiného požadovaného formátu.
3. Pevný disk
Tato metoda se stává čím dál více oblíbenější. Volba formátu a komprese je na uživateli a také po přepočtu na kapacitu dnes vycházejí pevné disky levněji než DVD média, o Blu-ray ani nemluvě. Navíc je velmi trvanlivá. Vhodné je toto použítí při pouštění v domácím prostředí, kde je video uloženo v multimediální centru (MMC) a nikam se nepřenáší. Po zapnutí MMC pak už jen stačí vybrat ovladačem požadované video a vyhnout se tak pracnému hledání DVD disku (nebo dokonce jeho ztrátě). MMC lze koupit buď hotové nebo ho lze vytvořit i z počítače.
Výhodou je i to, že nemusíme být tlačeni výrobci do určitého formátu, Například pro DVD je nutné vybrat MPEG-2 kodek, který je již dnes dávno překonán. Jiná varianta tak umožní stlačit video na menší velikost často i při větší kvalitě (například H.264). Nemusíme se také omezovat formátem televize. Nemáte ještě panel s vysokým rozlišením ani Blu-ray? Nevadí, klidně si uložte video na disk v plném HD rozlišení a přehrajete ho bez problému na běžné TV.
Až si koupíte HD panel, tak si pustíte natočená a sestřihaná videa v plném rozlišení a velice rádi se na ně podíváte. Objevíte tak nečekané detaily. A pokud ho chcete někomu pustit, tak ho zkopírujete na externí disk nebo flash paměť a přenesete, kam potřebujete. Musíte mít ale jistotu, že tam video dokážete přehrát. U počítače tato starost téměř odpadá, protože si sebou můžete přikopírovat i softwarový přehrávač.
Nevýhodou tohoto řešení může být to, že uložení na pevném disku určitě nebude spolehlivější než na optickém disku. Těch si vypálíte kolik chcete, dva necháte doma, jeden u rodičů, jeden v práci a jeden zakopete na zahradě a vzhledem k rozšíření formátu je skoro jistota, že za deset nebo dvacet let ho stále přehrajete. Použití pevného disku s sebou nese určitou zodpovědnost. Časté používání disku ho může nenávratně poškodit. Je tedy rozhodně nutné mít další kopii, ale pak vyvstává otázka, zda dnešní disky ještě připojíte k novým počítačům. USB tu bude asi ještě hodně dlouho, ale o SATA se to možná tvrdit nedá. Je tedy nutné vše překopírovat na nový disk a to včetně kopií.
4. Internet
Export videa pro internetové použití nebude u domácího videa rozhodně primární. Hlavní požadavek bude na velikost, aby stažení souboru netrvalo příliš dlouho, případně aby online přehrávání nebylo přerušováno kvůli pomalému spojení. Video pro internet tak bude vždy v horší kvalitě. Nemusíme ale zoufat, protože dnešní komprimační metody dokáží občas zázraky. Nemusí jít přímo o kvalitu, kterou známe z třeba z YouTube.
A který formát zvolit? Pokud záleží na co největší kompatibilitě, tak je určitě vhodné použít otevřené formáty, které jsou většinou portovány na všechny dostupné platformy, i když je nutné je vždy ručně doinstalovat. To je určitě menší problém, než řešit nemožnost přehrání kvůli nedostupnosti dekodéru. Pro stažitelná videa je ideální kontejner Matroska s videem formátu H.264 nebo Theora a zvukem ve Vorbisu nebo MP3.
Dobrou alternativou je i kontejner MP4 s videem v H.264 a zvukem v MP3 nebo AAC. Sice často neexistuje ve video editorech přímo export do těchto formátů, lze to ale určitě udělat oklikou. Tyto formáty jsou pak vhodné i pro přenos fyzicky - například na flash disku.
Druhou možností je jít cestou nejmenšího odporu a spolehnout se na formát, který je hodně rozšířen, i za cenu, že ho někde nepřehrajete. Pro nejrozšířenější operační systém Windows je to Windows Media (WMV), který je předinstalován na všech Windows, takže ho lze bez problémů přehrát. Výhodou je také to, že v podstatě všechny video editory podporují export do WMV, protože i kompresor je zdarma (po nainstalování Windows Media Format). To samé platí pro počítače Mac, kde je dnes stejným standardem kontejner MOV s kodeky H.264 a AAC.
Poslat video je pak nejlepší přes internetové úložny. Celé video tam nahrajeme a pošleme jen odkaz, kde si ho mají dotyční stáhnout. Kdo odkaz nemá, tak se k němu nedostane a navíc se video po uplynutí určité doby samo smaže.
5. YouTube a spol.
Nahrát video pro přímé puštění v internetovém prohlížeči již není žádný problém. Existuje k tomu již mnoho video serverů, kde se zaregistrujete a můžete tam nahrát svá videa. Pak již jen posíláte známým odkaz a o víc se nestaráte. Volba formátu také odpadá, protože je definována přímo poskytovatelem služby nebo se při uploadu video překonvertuje do jejich formátu. Dnes je již i běžné, že video editory mají profil pro export ve formátu pro různé video servery, po zadání přihlašovacích údajů pak umí i video přímo na server nahrát.
Nelze ale říci, že by toto sloužilo pro ukázání domácího videa známým. Snad jen pro nahrávky různých věřejných akcí či zachycení zajímavých okamžiků, jinak je lepší použít metodu 4.
6. ?
Máte jiné nápady? Co děláte s vlastním videem, do jakého formátu ho komprimujete a jakým způsobem ukládáte a archivujete? Každopádně žádná metoda není špatná, ale žádná také bohužel není úplně ideální.
