No odpovídám strašně pozdě, ale přece :­-­) To, že má některá TV konektor SCART ještě neznamená, že umí zpracovat video ve složkách ­(byť jen s­-video, tedy oddělený jasový a barevný signál­). Některé TV to prostě nedokážou a je potřeba buď TV vyměnit a nebo se smířit s připojením pouze kompozitního ­(PAL­) signálu přes jeden kablel.

Velmi dobrý článek, až na drobné nepřesnosti v oblasti profesionálních záznamových formátů. Například Betacam sice používá kazetu, která vypadá jako do domácího Betamaxu, to je ale asi to jediné, co oba formáty spojuje. Záznam na Betamaxu je podobný formátu VHS (metoda color-under) kdežto v Betacamu jsou jasová i obě barvonosné složky (ty po zpracování systémem CTDM) frekvenčně modulované a zapsané na pásek typu CrO2. Betacam SP je dost přepracovaný (pásek typu Metal, rozšíření frekvenčního pásma, Dolby C pro zvuk v podélných stopách, Hi-Fi stopy, dvě velikosti kazet, zdokonalení dynamického trackingu (DT) pro zpomalené a zrychlené přehrávání atd...) a nejen že se na dlouhou dobu stal, ale dodnes JE standardem v profesionálním záznamu. Nevím, kde jste sebral, že poskytuje horizontální rozlišení jen 380 řádků, když je schopen zaznamenat celé frekvenční spektrum signálu (5,5 MHz). Betacam SP je bezkonkurenčně nejúspěšnějším a světově nejrozšířenějším profesionálním záznamovým formátem, jaký kdy spatřil světlo světa. Jen Sony do dnešních dnů prodala o dost více než 200 milionů kazet do SP. 90% všeho, co vidíte v televizním vysílání je přehráváno právě z Betacamu SP (tedy kromě reklam a upoutávek, ty jedou z harddiskových rekordérů), i když v dnešní době začíná ustupovat formátu Digital Betacam, který se stává dostupnější než kdy předtím byl.

Zdravím :-) Jednoznačně lepší než NTSC je evropský systém PAL. Díky drobnosti v systému přenosu barvonosných složek, kdy se jejich případné zkreslení způsobené přenosem odečte, nedochází k žádnému barevnému posunu obrazu, resp. posunu barevného tónu. Určitě jste někdy viděl, třeba v americkém filmu zachycenou televizi a na ní dost nepěkně vyhlížející barevný obraz, například obličeje byly zbarvené dozelena atd. Konkrétní představu o tom získáte, když například v nějakém fotoeditoru potáhnete za "HUE".To se tam děje celkem běžně. Ne nadarmo američané v nadsázce nazývají svůj systém (NTSC) Never Time Same Color, tedy "nikdy ta samá barva" :-) Další nevýhodou NTSC je jeho o dost menší počet řádek (o 100), čímž se obraz jeví daleko méně ostrý než v PALu. Vyšší snímkový kmitočet u NTSC nemá na kvalitu obrazu prakticky žádný vliv. Samozřejmě je rozdíl, kdyby jste se díval na 50 nebo na 100 Hz televizor, ale mezi 50 a 60 Hz žádný markantní rozdíl není.
Ke srovnání PALu a SECAMu - troufám si říct, že PAL je technicky nejlepší ze současných 3 nejrozšířenějších analogových vysílacích norem. SECAM má, podobně jako NTSC, také pár nevýhod. Například je kvůli zpožďovaným barevným informacím pro liché řádky klasickými režijními zařízeními nezpracovatelný (například celá tehdy Československá televize měla vždy všechna studia i ostatní provozy v PALu a teprve před vysílačem byl transkodér PAL-SECAM). No a díky zmiňovanému zpožďování barevné informace docházelo k různým negativním jevům v obraze, zejména třeba při rychle se pohybujících objektech (typickým příkladem byl fotbalový zápas - fotbalista v červeném dresu běžel po trávníku a terve kousek za ním "běžela" červená z jeho dresu :-)
O všech třech systémech by se dalo diskutovat několik hodin, ale doufám, že vám moje krátké shrnutí alespoň nějaké nové informace přineslo...