AB IPBox 99HD: linuxový lev salonů

Po zapnutí přijímače je potřeba počkat, než systém Enigma 2 nabootuje. Tato fáze trvala v našem případě něco málo přes jeden a půl minuty (výrobce garantuje rozběhnutí přístroje do 2 minut), což lze u této kategorie přijímačů považovat za poměrně rychlý start. Ihned po naběhnutí systému je možné nastavit požadované rozlišení obrazu a vybrat port, který chcete využívat k jeho distribuci do televizoru. Přijímač výstupy automaticky přepíná, aby obsluze usnadnil nastavení.

V dalších fázích vás přijímač vyzve k nastavení jasu a kontrastu obrazu se současným zobrazením testovací grafiky, která by měla usnadnit optimální nastavení. Defaultně v této části nastavení přijímač komunikuje s obsluhou anglicky, nastavení lze však přeskočit a vrátit se k němu kdykoliv později, až bude zvolen požadovaný jazyk OSD menu, což se děje hned v následujícím kroce.

Po nastavení jazyka OSD menu již lze zavést do přijímače potřebný setting (seznam programů). Pokud v přijímači není již předinstalován (v našem případě byl přítomen setting s označením AB IPBox Default), lze ho stáhnout přímo z internetu nebo zkopírovat z paměťových médií.

Konfigurace tunerů nabízí několik základních módů nastavení – v jednoduchém módu přijímač počítá s připojením maximálně dvou LNB konvertorů nebo jednoho monobloku s přepínáním prostřednictvím DiSEqC protokolu (A/B). Pro jednotlivé vstupy pak vyberete příslušný satelit, který chcete přijímat. Přístroj lze přepnout také do režimu příjmu 4 satelitů s využitím DiSEqC A-D nebo je možné využít pozicionér s funkcí USALS.

V jednotlivých položkách menu lze nastavit i velmi podrobné detaily, které však laikům zcela jistě nic neříkají, a tak se v těchto částech nabídek vždy zobrazuje důrazné upozornění, aby uživatel neměnil žádné parametry, pokud si není naprosto jistý tím, co dělá. Z nabízených typů LNB snímačů můžete zvolit přesně takový, jaký jste si k přijímači pořídili, no v naprosté většině případů vystačíte s předvolbou „LNB – universal“. Není třeba hledat v tom nějaké složitosti.

Základní nastavení přijímače pro duální LNB je přednastaveno na Astra 19,2°E na vstupu A a Hotbird 13°E na vstupu B. Toto nastavení samozřejmě můžete libovolně měnit, např. na v současné době populární kombinaci Astra 19,2°E + Astra 23,5°E. Pro opravdové satelitní fajnšmekry přijímač umožňuje provést nastavení pro příjem až ze 32 různých LNB s využitím DiSEqC 1.0/1.1/1.2. Pokud máte v přijímači volitelný druhý tuner rovněž typu DVB-S/S2, jako v případě našeho testu, můžete veškerá nastavení provedená u prvního tuneru (integrovaného) zkopírovat do tuneru druhého (vyměnitelného).

Samotné vyhledávání satelitních kanálů lze provádět několika způsoby. Může probíhat zcela automaticky, nebo na základě zadaných upřesňujících parametrů, nejvíce jich lze nastavit při manuálním vyhledávání (volba tuneru, satelitu i transpondéru, vyhledávacího módu a síťového vyhledávání). Před každým hledáním je možné smazat dosavadní seznam kanálů uložený v přístroji. Hledání kanálů probíhá poměrně rychle. Při zapojeném monobloku Astra 19,2°E + Astra 23,5°E se nám podařilo nalézt během 8 minut více než 1600 televizních a rozhlasových kanálů.

Co se týče nabídek OSD menu a jejich struktury, je přístroj velmi podobný jiným zařízením s Enigmou. Uživatelé, kteří jsou na ni již zvyklí odjinud, se tak budou cítit jako doma.

Nastavení obrazového a zvukového výstupu obsahuje běžné možnosti, jaké známe i z nelinuxových přijímačů, ale i něco navíc – např. nastavení snímkové frekvence nebo zpoždění pro digitální zvukové formáty PCM a AC3. Přístroj umí prostorový zvukový doprovod převést do předních stereofonních reproduktorů (downmix), což se rovněž nastavuje v této části nabídek a trochu netradičně je zde i nastavení průhlednosti OSD menu.