Když dva dělají totéž: dva DVB-T rekordéry v testu

Dále se podíváme již na samotnou funkčnost výrobku. Máme již naladěno a tak můžeme přepínat. Při přepnutí je zobrazeno ve spodní části okno s názvem stanice a vysílaný a následující pořad. Zde najdeme i další důležité informace - mód zvuku, zvukovou stopu, sílu signálu a čas.



Při stisknutí tlačítka Info se zobrazí podobné informace, ale v zobrazených pořadech lze listovat, po druhém stisknutí tlačítka Info se zobrazí i podrobné informace, které pomalu skrolují, pokud se nevejdou do okna.



Odtud je možné se rovnou přepnout do přehledného seznamu pořadů - EPG. Tam se lze dostat i přímo stisknutím tlačítka EPG nebo z menu. Seznam má podobu kalendáře, po řádkách jsou stanice, v pořadech se lze pohybovat a v horní části se pak opět objevují podrobnější informace. Jistou nepříjemností jsou krátké pořady, u kterých je vidět pouze část jejich názvu, v extrémních případech tam není ani jedno písmenko. Udělat zoom v časové ose by nebylo od věci. Stisknutím tlačítka OK po vybrání pořadu ho lze naprogramovat k nahrání.



Čas nahrávání je následně možné upravit a také je nutné nahrávání zapnout v posledním políčku.



Dalším zdrojem informací je teletext. Ten funguje naprosto bez problémů, je rychlý a zvládá češtinu včetně velkých písmen. Existuje i průhledný režim, který nahradí pozadí písmen obrazem. Teletextové titulky také fungují bez problémů.



Tlačítkem Audio se přepíná mód zvuku - mono, stereo a levý nebo pravý kanál, což se u nás používá pro vysílání duálního zvuku, tlačítko Lang přepíná zvukové stopy (u nás se zatím vysílá jen jeden).

Hlavní důvod, proč si budete jeden z těchto přístrojů kupovat, je právě možnost nahrávání. kromě něj ale přístroj zvládá i zpožděné přehrávání - timeshift. Při každé změně - zastavení nebo spuštění nahrávání nebo přehrávání se v horní části objeví okno s pozicí a časem.



Při nahrávání je to podobné.



Stisknutím tlačítka Rec List se zobrazí seznam provedených nahrávek. Z nich je možné snadno mazat nebo je přejmenovat, samozřejmě také spustit. Další šikovnou věcí může být uzamčení nahraného pořadu proti přehrávání dětmi.



Při přehrávání se zobrazuje stejný bar jako při nahrávání. Je možné se posunout na určitý čas nebo přehrávání zrychlit nebo zpomalit - 2x, 4x nebo 8x.



Určitě každého napadne, zda je možné nahrávky z disku nějak dostat. Disk jsem s disku vyndal a připojil k počítači. Disk z přijímače Yamada DTV3000 se ohlásí svým jménem - ExcelStor Technology J8080.



Ovšem tím to skončí, protože na disku není žádná partition ani známý souborový systém. I v Linuxu je situace stejná, disk je rozpoznán, ale nic na něm.



Sice jsem to během testu nezjistil, protože prohledání internetu výsledky žádné nepřinesly, ale na disku je prý file systém TinyUDF a soubory jsou jako normální transport stream, takže je půjde snadno přehrát. Firma Acomp, která je hlavním dovozcem do ČR, dodává i program pro Windows, který umožní po připojení disku k PC tyto soubory zkopírovat. Program najdete zde. Mělo by to ale jít i čtečkou od StorageLabs, kterou najdete zde. Osobně jsem to ale nezkoušel.

Oba testované modely jsou po hardwarové stránce identické, liší se pouze lehce ve vzhledu a pak také v jedné podstatné věci - Yamada dodává u svého modelu rovnou pevný disk o kapacitě 40, 80 nebo 160GB, kdežto SiGMATek nechává volbu i koupi pevného disku na zákazníkovi. Má to výhodu pro toho, komu se doma již nějaký nevyužitý disk válí. Pokud budeme chtít tento model a dokoupit si disk, např, stejný jako má Yamada DTV3000 - 80GB, tak dojdeme k ceně cca 4500Kč, cena DVBH-2000 bez disku je cca 3200Kč, pevný disk 80GB stojí cca 1200Kč. Model DTV3000 se prodává za 4500, což je identická cena, takže pro uživatele je jedno, který model si vybere. Navíc model os SiGMATeku je možné zakoupit rovněž včetně pevného disku. Samozřejmě v čase se mohou ceny měnit, ale nijak zásadní to určitě nebude.

Finální result? Oběma modelům nelze vlastně nic vytknout, vše funguje jak má, od ovládání přes příjem po nahrávání, takže výsledné hodnocení je jednoznačně výborné.