LG BD390: Blu-ray s přidanou hodnotou

V poslední době jsme se v recenzích zaměřili především na multimediální centra a zkoušeli jsme schopnosti při přehrávání různých multimediálních souborů. Dnes se nám ale do recenze dostal přehrávač Blu-ray disků, který kromě podpory zmíněných modrých placek zvládá i pěknou kupu běžných počítačových multimediálních souborů. Přístroj také nabízí kromě běžných funkcích i některé pokročilé vlastnosti, se kterými se sice dnes setkáte i u konkurence, ale rozhodně nepatří mezi masově rozšířené.

Blu-ray jakožto modrý paprsek se jasně podepsal i na vzhledu přístroje. Klasické černé plechové šasi je doplněno decentním lehce modrým krytem přední strany, který se ve své polovině vyklápí a zakrývá tak dvířka samotné mechaniky. Barva je ale spíše tmavší a její modrý odstín více vynikne při pohledu proti jasnému světlu, které se v něm odráží. Při běžném zatemněném kino-osvětlení si nejspíše ani nevšimnete, že panel není černý. Drobné stříbrné doplňky v podobě lišty podél horní hrany a drobných podstavců vypadají velmi decentně a přístroji dodávají punc prémiové značky – i když jen na pohled samozřejmě.

Oproti modelu LG BD350, který vypadal až moc obyčejně, je toto zcela jistě krok kupředu, který chválíme. Je sice pravděpodobné, že se nebude líbit každému, ale zřejmě najde více zastánců než právě BD350. Chválíme také zbývající zadní část zařízení, která není z plastu, ale z relativně pevného černého plechu, který uvnitř instalovanou elektroniku přeci jen lehce ochlazuje a navíc zajistí, že se při případném pádu jen tak nepoškodí.

Na čelní straně jsou kromě výklopné části samozřejmě i tlačítka sloužící k základní obsluze přístroje a nechybí ani moderní a prakticky nepostradatelný (z pohledu konkurence) USB 2.0 konektor. Díky tomu můžete v případě potřeby velmi snadno a hlavně rychle například předvést fotografie z dovolené, pustit si uložená videa nebo i nějakou hudbu. Líbí se nám, že se tento konektor stal opravdu standardem a málo který výrobce si dovolí jej na přístrojích v podobném segmentu ignorovat.

Sada tlačítek se po zapnutí lehce (opravdu lehce) podsvítí a jsou tak snadno ovladatelná i v zatemněném prostoru. V této sadě najdete klasická tlačítka Stop, Play, Rewind a Forward – nic speciálního, ale pro rychlé zapnutí bohatě postačující – ostatně na detailní ladění je stejně lepší si sednout s dálkovým ovládáním do křesla. Po levé straně od sady tlačítek je umístěn malý displej – ve vypnutém stavu si jej nevšimnete, neboť se rozzáří až po zapnutí celého přístroje, kdy začne prosvítat skrze modrou čelní desku.

Všechny výstupní i vstupní konektory a porty jsou (kromě již zmíněného USB 2.0) vyvedeny na zadní straně. Nechybí ani potřebný digitální audio výstup v podobě optického i koaxiálního konektoru – pro milovníky analogu je osazena i sada cinch konektorů umožňující připojení až 7.1 sestavy domácího kina. Z pohledu videa přidal výrobce do výbavy nezbytný HDMI konektor, komponentní i kompozitní cinch konektory a celou sadu pak završil jedním RJ-45 konektorem pro připojení k metalické domácí síti.

Následuje tradiční detailní přehled všech osazených konektorů:

Pro LG tradiční dálkové ovládání je relativně strohé a dodržuje zažitý firemní styl. V horní části je plast proveden v imitaci kůže – drží lépe v ruce a nemáte z něj zcela plastový pocit. Tlačítka jsou sice plastová, ale mají slušný zdvih a docela přesné snímání – na rozdíl od některých konkurenčních ovladačů jsme s nimi neměli problém. Celkově bychom tedy mohli ovladač pochválit.