Panasonic HDC-SD20: lehká a schopná

Tvar této kamery a vůbec celé zpracování na první pohled nikoho nepřekvapí. Tělo je vytvarováno do válce, jehož tvar je ale nakonec uzpůsoben tak, že se nám bude dobře držet v ruce. Výrobce použil kombinace plastu, snad i kovových slitin a hliníku, jenž se uplatňuje především na víku LCD displeje. Zbarvení této kamery je černé s použitím metalízy, ovšem existuje také tmavě červená a stříbrná verze.

Nedá se také říci, že by design celé kamery byl nudný. Její tělo se jen hemží různými prvky, nápisy, apod. Udávané rozměry činí 64 x 67 x 127 mm a hmotnost pouze 270 gramů, což bude bez dodávané baterie, která ale příliš hmotnosti kameře nepřidá. Tělo je tedy velmi lehké, což ukazuje na použité lehké kovové slitiny, ale nevypadá to, že by zde nízká hmotnost byla na úkor odolnosti. To jsem si sice ověřil jen důkladným "promačkáním" kamery, ale i tak to o něčem vypovídá.

Podívejme se nyní podrobně na tělo této kamery. Z levé strany se klasicky ukáže zavřený displej, na němž máme umístěny na samolepce základní informace o této kameře. Pochopitelně se zde Panasonic chlubí rozlišením Full HD, tedy 1920 x 1080, jehož však fyzicky nemůže 1,47megapixelový čip dosáhnout. Dále se dozvíme, že video stream je zde ve formátu AVCHD, využívají se karty typu SD (a SDHC) a jako bonus využijeme funkce schované pod souhrnné označení Trust iA. Celé víko displeje je jinak vyrobeno z hliníku, jenž je podélně vybroušen a na svém konci má tři výčnělky pro pohodlnější vyklopení.

Předek kamery předvede objektiv obehnaný stříbrným kroužkem. Ten má na sobě jemné hranolky, díky čemuž se dá velmi dobře uchytit mezi prsty. To se hodí především pro to, aby se daly na objektiv montovat a demontovat filtry či různé předsádky o průměru 43 mm. A nebyl by to Panasonic, aby nevyužíval objektiv Leica. Tento má označení Dicomar, disponuje 16násobným zoomem, ohniskovou vzdáleností 2,95 - 47,2 mm a je vybaven optickým stabilizátorem. To lze celkem bezpečně poznat tak, že ve vypnutém stavu kamera trošku rachtá.

Hned vedle objektivu máme malý stroboskopický blesk, jehož výkon asi zrovna oslnivý nebude, vespod je svítilna kamery a vedle ní pak evidentně čidlo pro dálkový ovladač.

Pravá strana má za úkol především poskytnout oporu pro uživatelovu ruku. Vybavena je tak ergonomicky tvarovaným plastovým krytem se zdrsnělou povrchovou úpravou. Prsty pak prostrčíme připravenou páskou s logem výrobce, která nám celou dlaň přitiskne ke kameře. Zajímavé je také provedení úchytů této pásky, které jsou kovové a schované pod plastový povrch kamery, což se podílí na čistotě designu. Celkově je systém úchytu kamery provedený velmi dobře a účinně, takže zde si není nač stěžovat.

Zadní část kamery má v sobě především pozici pro baterii, která je uzpůsobena tak, aby se kromě základního modelu daly použít i větší baterie s podstatně větší kapacitou, a tedy i výdrží. Podobný, nebo vlastně v podstatě stejný systém má i videokamera Sony HDR-CX105E. Pod touto pozicí je konektor pro přímé napájení kamery z nabíječky/adaptéru, nad ní hlavní vypínač a pro palec je tu připravena s červeným tlačítkem spoušť videa.

Spodní strana se uvede upozorněním, že po dlouhodobějším provozu se může kamera i připojená SD karta výrazně zahřát, což ale není porucha. Kromě toho tu máme obligátní kovový závit pro přimontování ke stativu a viditelná je i západka přidržující baterii na místě.

Horní část kamery nad objektivem má velké množství otvorů v jednom poli, jež tu nejsou proto, aby do kamery lépe napršelo, ale aby mohla zachytávat zvuk v až 5.1 kanálech. V šedém poli na zádi pak je klasická kolébka pro úpravu zoomu, jež dle označení funguje i pro nastavení hlasitosti záznamu. Pak je tu malá stříbrná spoušť fotoaparátu a na levém boku tlačítko systému Inteligent Auto a vedle Pre-Rec, což evidentně bude sloužit pro funkci přednatočení několika sekund videa, což zvyšuje pohotovost.

Již jsem naznačil, že ergonomie této kameře skutečně není cizí a může za to především vhodně tvarované tělo na pravé části, které je uzpůsobené tak, aby se kamera v ruce co nejméně vrtěla. Pravá plastová část je totiž uvnitř prohnuta a její povrch je navíc zdrsněn, aby byl úchop ještě jistější. Napevno umístěné poutko pak vaši ruku na kameře zajistí, takže se nemůže dost dobře stát, že byste ji omylem upustili, to byste se museli o to přímo snažit.

Do této kapitoly patří také ovládací prvky, jež musí být snadno na dosah vašich prstů. Jde především o ovládání zoomu a spouště. Dočkáme se naprosto klasického rozmístění, kde spoušť videa je připravena pro palec, jenž se může také dobře zaklesnout za vyčnívající baterii a pak tu je poněkud tužší ovládání zoomu pomocí kolébky na vrchní straně kamery a za ní pak malá stříbrná spoušť pro fotografie.

Celkově je ergonomie velmi dobrá, což jsem si vyzkoušel při dlouhodobějším natáčení. Vždy je ale lepší si k zvýšené stabilitě pomáhat také druhou rukou, jež bude přidržovat displej, natáčet si jej a také zvyšovat stabilitu.

O nich již byla letmo řeč, ale nyní si je shrneme všechny v jedné kapitole. Jak jsem již řekl, spouště a ovládání zoomu jsou tu v klasické podobě, takže překvapeni rozhodně nebudeme. Zoom se mi však příliš nezamlouval kvůli své přilišné tuhosti, což způsobuje, že při manipulaci s ním snadno s kamerou nevhodně pohnete a pokazíte si záběr. Tento ovladač kromě toho v režimu přehrávání funguje pro zobrazování miniatur a také úpravu hlasitosti vestavěného reproduktorku.

Nad baterií máme následně třípolohový přepínač se středovou pojistkou. Jedná se totiž o hlavní vypínač, který posunem doleva kameru přepne do přehrávacího režimu a na opačnou stranu do záznamového režimu. A posledními prvky, které kamera ukazuje na odiv bez ohledu na polohu displeje, jsou dvě tlačítka vedle zoomu. Jedno slouží pro aktivaci režimu Intelligent Auto a druhé pro funkci předzáznamu, abyste nepřišli o kolikrát důležité vteřinky před aktivací spouště.

Další tlačítka se už skrývají na displeji či pod ním. Displej je sice dotykový, ale přesto se hlavní menu vyvolává tlačítkem na jeho dolním okraji a vedle něj je ještě jedno s piktogramem koše, jehož funkce je zřejmá. Pod displejem zbývají poslední tři tlačítka. Nahoře to je O.I.S., což je zkratka pro Optical Image Stabilizator, tedy stabilizaci obrazu. Vespod se pak můžeme přepnout do režimu manuálního snímání a zapnout si osvícení scény pomocí vestavěné LED lampy.

Instalovaný displej o klasické úhlopříčce 2,7 palců se skládá z celkem 230400 pixelů a má na sobě dotykovou vrstvu. Ta funguje spolehlivě a bezproblémově a můžeme ji dobře využít nejen k nastavení kamery, ale také třeba k výběru bodu ostření.

OSD menu a další vkládané informace jsou realizovány pomocí modro-bílých piktogramů a nápisů, jež kamera zobrazuje velmi dobře, tedy především ostře a bez chvějících se hran. Trošku podivné jsou tu ale fonty, například s informací o zbývajícím času pro baterii, kde můžeme vidět tlustá písmena, ale tenká a špatně viditelná čísla. Přitom by to mělo být spíše obráceně.

Kvalita samotného displeje je velmi slušná. Při pohledech z úhlu seznáme, že spíše jen znatelně klesá kontrast, což je normální, ale barvy se příliš nemění a neinvertují, to až při extrémních úhlech. Díky tomu můžeme natáčet i v krkolomných pozicích, kde nemáme na displej příliš dobrý výhled.

Dodávaná baterie je základního typu a označení Panasonic VW-VBG070. Její specifikace hovoří o kapacitě 725 mAh/5,3 Wh při 7,2 V, což má dle výrobce stačit na natáčení po dobu 1 hodiny a 20 minut. Nabíjet se pak bude o čtvrt hodiny déle, což si prakticky ověříme. Díky způsobu uchycení ale nejsme limitováni žádnou šachtou, a tak je možné si kromě stejné náhradní baterie koupit i podstatně větší s rozšířenou kapacitou, nebo i celý battery pack.

Výdrž baterie zde záleží na způsobu využití kamery. Nejdelšího času jsem dosáhl při použití nejslabší kvality a bez zapnuté LED lampy, což bylo slovy čísel 1 hodina a 30 minut. Při nejlepší kvalitě se čas zkrátil o 10 minut a zapnutá LED lampa dokáže zkrátit čas o standardní pětinu až šestinu.

Téměř všechna dostupná rozhraní jsou umístěna pod displejem. Výjimku tvoří napájecí konektor kamery nacházející se pod pozicí baterie, takže je zřejmé, že takto lze pouze pomocí adaptéru/nabíječky napájet samotnou kameru a baterii tak dobíjet nejde.

Pak tu máme blízko u sebe vyklápěcí dvířka s čtečkou pro karty SD/SDHC (kamera na jejich otevření dokáže upozornit), vedle nich samostatnou krytku konektoru USB 2.0 a nakonec to je zatahovatelný panýlek ukrývající tři konektory. Mezi ty patří typ jack s označením A/V, přičemž jde o klasické kompozitní video, pak je to pozlacený speciální konektor pro kvalitnější komponentní video a nakonec u HD kamery nezbytný konektor HDMI v mini provedení. Tato sestava se dá označit za dostatečnou k plnohodnotnému používání kamery.

Kromě toho bychom do této kapitoly mohli ještě zařadit malý reproduktorek vedle tlačítka pro LED lampu, který je zde jako nouzové řešení.

V režimu natáčení se do hlavního menu dostaneme pomocí příslušného tlačítka, ale displej sám obsahuje několik rychlých voleb. V dolním levém rohu je to šipka s písmenem f, která po stisknutí rozbalí dole ikonkové menu. To obsahuje nastavení ostření (AFAE, nebo zvolená oblast pomocí dotyku prstu na kýžené místo), pak je to klasická funkce kompenzace protisvětla, následně inteligentní kontrast pro co nejlepší vyniknutí osob, funkce stmívání obrazu, jemná pleť, telemakro a barevné noční snímání. Režim přehrávání má také své menu a jaké konkrétně kamera ukáže, to záleží na poloze jejího zapínacího tlačítka.

Stisk tlačítka menu již ale vyvolá klasické menu, které se ihned rozdělí na tři části - nastavení záznamu, foto a nastavení.

Nastavení záznamu nám nejdříve nabídne celkem devět scénických režimů. Při pokusu o volbu jednoho z nich ihned poznáte, že kamera zobrazuje pouze piktogramy, jež musíme nejdříve rozluštit, protože se nikde neukáže vysvětlující text. Ten si musíme zapnout pomocí tlačítka "i" v dolní liště a poté nás již kamera informuje, ale trošku otravným způsobem. Po každém pokusu o provedení volby se přes celou obrazovku ukáže okno s vysvětlujícím běžícím textem a my si pak musíme vybrat, zda chceme volbu zrušit, nebo ji potvrdit/vstoupit do žádaného menu. Osobně bych ocenil jinak provedené menu, kde budou vysvětlivky nenásilně integrovány někam v okraji obrazu. Na druhou stranu asi nebude trvat příliš dlouho, než se s tímto ovládáním uživatel sžije.

Jaké scénické režimy tu tedy máme? Jednak je to sport, pak ostření na tváře při rozmazaném pozadí, snímání scén osvětlených bodovými světly, natáčení v zimě na sněhu, na pláži, západ a východ slunce, ohňostroj, krajina a nedostatečně osvícené prostředí. Nebo lze vše vypnout a nechat na iA. Dále je tu funkce digitálního zoomu, tři druhy pomocných vodicích mřížek a také režim nahrávání v kvalitách HA 1920, HG 1920, HX 1920 a HE 1440.

Pokračujeme režimem Digital Cinema pro přiblížení se k filmovým záběrům, stmívání a jeho barvu (černá a bílá) a zapnutí AGS. Zde je sice hezké, že tu máme nápovědu, ale pokud ta nám řekne jen, že tato volba zapíná AGS, tak si ji mohl výrobce klidně nechat. Tato funkce přitom slouží k detekci nechtěného natáčení třeba tak, že se kamera nehýbe a snímá stejnou scénu. Funkce tak kameru vypne. Následuje orámování tváří, které byly detekovány, vyvážení protisvětla, inteligentní kontrast pro zlepšení prokreslení příliš jasných/tmavých ploch, docílení jemné pleti, telemakro, barevné noční snímání (jednoduše snímání při nedostatečném osvětlení), Digital Cinema Colour pro snímání se širokou barevnou paletou (vyžaduje x.v.Colour).

Připraven je také průvodce našeptávající tipy pro dosažení lepších výsledků, větrný filtr, nastavení mikrofonu na surround či zoom a jeho úrovně (lze ponechat na automatice), doladění snímku (pouze pro manuální režim) a pro to je i připraven MF pomocník zvětšující střed displeje pro snadnější a přesnější manuální ostření. To se děje pomocí tlačítek + a - na displeji a dá se říci, že zrovna pohodlně a přesně se s ním nepracuje.

Nastavení fotografického režimu dovoluje zvolit si kvalitu snímků (standardní či nejlepší), pořizovat série snímků rychlostmi 25 či 50 za sekundu, funkce samospouště, blesk (vypnout, automat, zapnout), výkon blesku (slabý, standardní, silný), funkce potlačení efektu červených očí a také zvuk závěrky (pouze zapnout a vypnout).

A nakonec jsou to obecná nastavení, kde nesmí chybět nastavení jazyka, času, data a můžeme zde také vypnout displej pro dosažení delšího provozu na baterie (pak ale budeme točit naslepo), aktivovat spořič obrazovky (vypnuto, 5 minut), využít funkci rychlého zapnutí a rychlého startu, zvolit jas displeje, zapnout senzor dálkového ovládání, vypnout potvrzující zvuky, aktivovat a upravit nastavení výstupů (HDMI, komponentní), využít VIERA Link, upravit poměr obrazu, zkalibrovat dotykovou obrazovku a zformátovat kartu.

Zkrátka jsou tu veškeré nezbytné funkce pro základní nastavení kamery HDC-SD20.

Po vstupu do menu se nám ukáže v levé části lišta, díky níž můžeme mezi záznamy přecházet, volit si úložné zařízení (zde jen SD karta) a přehrávat je. Pomocí ovladače zoomu je možné měnit počet a velikost náhledů - buď jeden, nebo pole 3x3, či 5x4, kdy už jsou náhledy skutečně titěrné.

Záznamy či fotografie můžeme jednoduše spustit poklepáním prstem, nebo si přes tlačítko play vlevo vyvolat menu nabízející tři režimy přehrávání - běžné, inteligentní podle scén a nakonec vybrané s možností doprovodu hudby.

V nastavení videa je možné zapnout opakování videí, vybrat si obnovení přehrávání (obnoví po přerušení), zamknout scénu a zapnout si pomocnou mřížku. Nechybí ani možnost scény rozdělit a samozřejmě smazat, pro což je vyhrazeno samostatné tlačítko na displeji vedle Menu. A nakonec tu jsou stejná obecná nastavení jako v předchozím režimu natáčení.