Panasonic HDC-SD20: lehká a schopná

Panasonic HDC-SD20 podporuje v podstatě pouze dvě rozlišení, a to prokládaná 1080 / 50 i. Jde o 1920 x 1080 a 1440 x 1080, takže jde o poměr stran 16:9 a 4:3. Obě počtem potřebných pixelů přesahují možnosti instalovaného 1,47megapixelového čipu. Co se týče širokoúhlého rozlišení, máme tady na výběr tři nastavení kvality podle použitého bitrate a jedno nastavení pro rozlišení 1440 x 1080:

Kamera je se zapnutými funkcemi pro rychlé spuštění připravena k natáčení asi za 3 sekundy po zapnutí, přičemž největší zdržení má na svědomí nejspíše elektronická krytka objektivu. Hned poté můžete spustit natáčení, což kamera nepřehlédnutelně oznámí na displeji.

Kamera samotná zaznamenává videa do známého formátu AVCHD a samotné soubory mají příponu .mts. Původní videa byla natáčena v nejlepší dostupné kvalitě. V testech jsme vzhledem k tomu, abyste nestahovali desítky megabajtů dat, přikročili k nabídce videí v rozlišení 960 x 540 pixelů ve formátu Xvid, ale první video je k dispozici i v originálním rozlišení bez jakýchkoliv úprav (formát .mts, 24 MB).

Vyzkoušíme si, jak nám Panasonic HDC-SD20 snímá v exteriéru i interiéru, pak nemohou chybět testy zoomu a stabilizace, pohotovosti ostření a provedeme si rovněž testy s využitím integrované LED lampy. Speciální režimy zahrnují barevné noční snímání, Digital Cinema Colour a rovněž se zaměříme na funkci pro zlepšení prokreslení příliš jasných/tmavých ploch. A nakonec si ukážeme, jak dokáže kamera zachytit zvuk na koncertu baskické skupiny Burux Lee. Skutečně to neměla lehké.

Nejdříve se podíváme na dva testy z exteriéru, přičemž první video je k dispozici i ke stažení v originálním rozlišení (viz nahoře). Bylo bráno za slunečného dne s dostatkem světla, takže kamera měla ideální podmínky. Druhé video snímá stejnou scénu, ale až při západu slunce, kdy byl využit i příslušný scénický režim.

Obě videa se mi velmi zamlouvala především pohotovou reakcí ne změněné světelné podmínky, což ukazuje především záběr při západu slunce, kde je také obloha pěkně probarvena do teplých fialových a červených barev. Ostatně posoudit výsledky můžete sami po stažení videoukázek.

Kočky jsou vděčný objekt pro kameru, a tak nebude jedna chybět ani zde; natáčená v průběhu samoočisty. V druhém videu byla použita podobná scéna jako ve fotografických testech.

První video mi připadlo poněkud nedoostřené, ale jinak dobře prokreslené a také barvy na něm odpovídají skutečnosti. Nakonec ještě aby ne, když to samé se dá říci o fotografiích. Totéž lze říci i o druhém pořízeném záznamu.

Kamera se chlubí pokročilým optickým stabilizátorem obrazu, který nyní podrobíme testu. Poté se ukáže schopnost kamery ostřit a přizpůsobovat se změně světelných podmínek. Oba jsou to naše tradiční testy, takže můžete porovnávat i s jinými recenzemi kamer.

Pokud bychom z ruky točili na maximální zoom jen tak bez stabilizace, neměli bychom šanci získat byť jen trochu stabilní obraz, protože při 16násobném přiblížení se projeví i tep v ruce. Optický stabilizátor zde ale odvádí skutečně dobrou práci. Zde se ale také setkáme s chromatickou aberací znatelnou na střechách domů. Zajímavé je, že ta se projevuje jen někde.

Druhý test ukázal, že reakce kamery je v tomto ohledu okamžitá. Panasonic dokáže velmi rychle přeostřit a upravit clonu, takže zde si absolutně nemůžeme stěžovat a spíše si výrobce za toto zalouží pochvalu.

Další testy se týkají natáčení v noci, kdy se může uplatnit LED lampa a také režim barevného nočního snímání. Posloužila opět naše "basement cat" rozvalená na spacáku.

S použitím LED lampy je scéna jakž takž viditelná, ovšem na druhou stranu má obraz standardní obnovovací frekvenci. Při druhém testu kamera výrazně zpomalila závěrku, a tak se dočkáme velmi rozmazaného obrazu, jenž by ale jako stabilní byl výrazně lépe prokreslen. Barevné noční snímání je tedy vhodné spíše pro natáčení statických scén, kde se toho moc nehýbe. Pro použití, jaké je předvedeno v ukázce, je jinak nevhodné.

Nyní k posledním testům. Digital Cinema Colour má za úkol zlepšit barevné podání scény, což si ukážeme v kontrastu s druhým testem interiéru, takže bude zabírána stejná scéna. Měl jsem v plánu také ukázat výsledky funkce prokreslení kontrastních ploch, ale výsledkem bylo pouze to, že kamera trošku přisvětlila tmavší části obrazu, což dle mého názoru stačí uvést jen takto slovně.

Digital Cinema Colour ovšem také mnoho rozdílů nepřínesl. Po podrobném zkoumání obou obrazů na kvalitním IPS monitoru vyšlo najevo, že tato funkce pouze trošku posunula obraz do teplejších barev, ale jinak jsem příliš rozdílů neshledal.

Kamera byla nakonec trochu potrápena na koncertu kapely Burux Lee, kde neměla v hlučném prostředí příliš snadnou úlohu. Nabízí k tomu buď automatickou úpravu citlivosti svých mikrofonů, nebo si ji můžete s její pomocí nastavit sami. Výsledek můžete porovnat třeba s kamerou Sony HDR-CX105E, kterou vyzkoušeli zase britští Meinhof.

Dle mého názoru se zde čistším zvukem lépe předvedla kamera Sony. Panasonic ovšem ukazuje lepší možnost snímat prostorový zvuk, i když ve videu je to znát pouze na stereo signálu. Ukazuje se také poněkud slabší snímání v nepříliš osvětlených prostorách.