Panasonic HDC-SD600: kvalita pro nenáročné

Od firmy Panasonic a jejich kamer za podobné ceny můžeme očekávat výborné technické zpracování a bylo by špatné, kdybychom se ho nedočkali. V tomto případě mohu říci, že zklamáni rozhodně nebudeme. Už na první pohled a omak jde o kvalitně vyrobený přístroj skládající se z pevných plastů, kompozitů i broušených kovů, které se uplatní především na víku displeje a kolem objektivu. Celé tělo kamery je tedy pevné a nejsou na něm viditelné žádné nedostatky. Navíc materiály byly vybrány s citem a rozumem, takže například ta část kamery, již budeme mít zaraženou v dlani, má hrubý vzorek a také výrobce upustil od použití lesklých materiálů, na nichž by se ukazovaly nečistoty a otisky prstů.

Pojetí této kamery je naprosto klasické s vyklápěcím displejem, který má na sobě informace o hlavních vlastnostech a jeho otevřením se dá kamera rychle probudit z režimu spánku, aby byla ihned připravena pro použití. Víko displeje je téměř celé vyrobeno z broušeného kovu, díky čemuž velmi dobře odolává mechanické námaze. Větší pozor si však budeme muset dávat na jeho zakončení, které je z plastu. Vyklopit jej můžeme o 90° a následně otočit v rozsahu 270°, což je běžné a očekávané.

Z přední části se ukáže pochopitelně objektiv Leica Dicomar a ten je chráněn automatickou krytkou skládající se ze dvou částí, které se složí do spodní části kamery. Z popisků se dozvíme o 12x optickém zoomu, průměru závitu 46 mm a proměnném ohnisku f=3,45 - 41,4mm. Nad samotným objektivem je fotografický stroboskopický blesk a pak máme v levém dolním rohu lampu asistující při automatickém ostření a vedle ní malou kontrolku, která indikuje záznam či příjem signálu z dálkového ovladače. Nezapomeneme ani na vrchní perforovaný plech, za nímž máme stereo mikrofon s funkcí zoomu.

Pravá strana kamery toho moc neukáže, takže bohužel se v ní nenachází fotografická drážka, audio konektory pro sluchátka ani externí mikrofon. Je v ní pouze zasazené měkké poutko pro přidržení v dlani. To si můžeme nastavit pomocí suchého zipu, aby kamera pak skutečně dobře a pevně seděla v ruce. Důležitý je také její povrch v této části, jenž je zdrsnělý a to také napomůže.

Zadní část kamery má v sobě pozici pro baterii a to nám napoví, že si budeme moci dokoupit větší model s vyšší kapacitou. Nad baterií je přepínač režimů, vedle červená spoušť videa a na vrchní části jsou další ovladače a tlačítka. Na ty se zaměříme později v této kapitole.

Vespod se nesetkáme s ničím neobvyklým, takže tu je pouze kovový závit pro připevnění kamery na stativ s aretačním otvorem, aby to bylo snazší.

Pokud otevřeme displej, zjistíme, že ten i přes svou dotykovou vrstvu má v sobě klasická membránová tlačítka. V těle kamery je také mřížkovaný otvor, za nímž bychom mohli tušit reproduktor, ovšem jde o rošt malého ventilátorku pro chlazení vnitřních obvodů. Ten ale není v provozu vůbec slyšet a snad nebude rušit ani v pořízených záznamech. Všimněte si také západky baterie, k jejímuž vyjmutí je tedy zapotřebí mít vyklopený displej.

Jak jste již mohli z předchozích slov vytušit, v tomto ohledu nebudeme mít velké výhrady. Alespoň mě osobně HDC-SD600 velmi vyhovovala, což mohu připsat především pevnému poutku, díky němuž se velmi dobře drží v dlani a také provedení třech hlavních ovladačů - spouště videa, fotoaparátu a ovladač zoomu.


Spoušť videa je velmi jemná a má velmi mělký, i když hmatově rozpoznatelný stisk. Díky tomu ji můžeme stisknout, aniž bychom si zkazili záběr. Spoušť fotoaparátu má jemné namáčknutí a znatelně tužší domáčknutí, takže s ní se operuje také dobře a výjimkou není ani kolébkový ovladač zoomu. Ten klade jen velmi malý odpor, takže se s ním dá snadno a přesně pracovat. Ovladač totiž reflektuje míru svého vychýlení a tomu přizpůsobuje rychlost zoomování.

Ty základní jsme si již popsali, takže k nim pouze už řekneme, že jejich rozložení je klasické. Pak tu jsou ale na povrchu kamery další dvě tlačítka hned nad displejem. Jedná se o iA/Manual a O.I.S., kde první slouží k přepínání režimu intelligent Auto a manuálního natáčení a druhé ovládá režim optického stabilizátoru. Nad baterií je pak třípolohový přepínač, díky němuž si nastavíme režim záznamu videa, fotografování a přehrávání záznamů.

K dosažení ostatních tlačítek již musíme otevřít displej. Tlačítka na něm si popíšeme vzápětí a nyní si všimneme pouze dvou kulatých v samotném tělu kamery. To levé slouží k vypnutí/zapnutí kamery a pravé nám zpřístupní režim 1080/50p, tedy záznam v progresivním rozlišení Full HD při 50 snímcích za sekundu.

Instalovaný dotykový displej má úhlopříčku 6,7cm (2,7") s poměrem stran 16:9 a skládá se z celkem 230400 pixelů. Díky tomu má jemný rastr. Co se týče jeho samotného, pak nejde o klasickou technologii TN, což ukáží již pozorovací úhly. Při pohledu z kteréhokoliv úhlu totiž nezaznamenáme žádné invertování barev, což je jedině dobře a můžeme být s ním spokojeni.

Jeho membránová tlačítka byla umístěna ve spodním rámu a je jich celkem šest. Bráno zleva jde o Quick Menu pro vyvolání rychlých voleb na displeji, pak alternativa ke spoušti videa, následně také alternativní ovladač zoomu, který může podobně jako jeho hlavní ovladač fungovat pro pohyb mezi záznamy (respektive zoomování v nich), předposlední je tlačítko pro otevření hlavního menu a posledním s piktogramem koše budeme záznamy mazat.

Panasonic nám v základním balení naservíroval základní model baterie VW-VBG130 s kapacitou 1250 mAh / 9 Wh při 7,2 V, tedy stejnou, jakou dodává i v základní výbavě kamery HDC-TM700 i TM300. Existují i daleko větší typy s kapacitou až 5400 mAh, které nám zajistí několikanásobně delší natáčení, takže se ze základních cca 1 hodiny 45 minut (odhadem) dostaneme snad i více než na 8 hodin.

O výdrži baterie se výrobce přímo zmiňuje v manuálu, kde se dozvíme, že na jedno nabití má tedy základní typ vydržet asi 1 hodinu a 40 minut, přičemž dobíjení je výrazně delší - 2 hodiny 35 minut. V našem případě jsme nechali kameru běžet v nastavení HA, v němž vydržela zaznamenávat asi 1 hodinu a 38 minut, což v podstatě odpovídá specifikacím, které také mluví o tom, že v režimu 1080/50p se tato doba zkrátí asi o 5 minut, tedy nijak výrazně a s použitím nejnižšího bitrate si polepšíme také jen asi o 5 minut.

Odhalená pozice baterie ukáže, že v ní máme nejen čtyři kontakty, ale také schovaný konektor pro přímé přivedení napětí speciálním kabelem od nabíječky. Kameru tak lze používat a zároveň nechat nabíjet její baterii.

Všechny obrazové a datové výstupy jsou k dispozici pohromadě pod jedním výklopným panýlkem pod displejem. Z fotografie vidíme jednak konektor Mini HDMI (k tomu se kabel nedodává), pak Mini USB a také firemní AV výstup pro tzv. multi cable. Ten slouží pro komponentní i kompozitní výstup a my dostaneme k tomuto účelu univerzální kabel se šesti konektory RCA (cinch).

Buď využijete pro komponentní obraz tři složkové (RGB) konektory, nebo jeden konektor pro kompozitní a v každém případě pak dva cinche pro levý a pravý audio kanál. Nakonec je vedle výstupů také čtečka karet SD/SDHC/SDXC. Vlastní paměť tato verze nemá žádnou.

U tohoto modelu se tedy bohužel nedočkáme možnosti připojení externího mikrofonu či sluchátek a ani si nebudeme moci dokoupit další příslušenství určené pro drážku. Prostě a jednoduše si musíme vystačit s tím, co nabízí samotná kamera, pokud nepočítáme možnost využití různých filtrů na displej.

Kamera má stejně zpracované menu jako její lepší sestřička TM700, což je jedině dobře. Panasonic si odpustil grafické animace, kterými se někteří výrobci snaží dohnat nízkou kvalitu svých produktů a poskytla přehledné menu, v němž se můžeme rychle orientovat. Aro ty, kteří se nechtějí pouštět do zákoutí plného nastavení, je tu připraveno rychlé menu (tlačítko Q.MENU na displeji), po jehož stisku se ve videorežimu na displeji objeví celkem 6 ikon pro nastavení rozlišení, časosběrného režimu (funguje jen při optickém zoomu), rozlišení fotografií, zapnutí displeje a úpravy jeho jasu, zapnutí pomocné mřížky. Pokud si aktivujeme manuální režim, přibydou do rychlomenu také funkce pro ostření, úpravu clony, závěrky, atp.

Zde je tedy rychlomenu oproti TM700 výrazně osekané (například o zobrazení histogramu, apod.) a pokud byste snad nevěděli, co která ikonka dělá, stačí si aktivovat nápovědu (ikonka s písmenem i) a kamera nám vše řekne.

A pak to je klasické menu. To je rozdělené na nastavení záznamu, foto a ostatní nastavení. Nastavení záznamu videa je součástí hlavního menu a skládá se ze čtyř obrazovek, ovšem v režimu intelligent Auto. Když si ale zvolíme manuální režim, rozšíří se nabídka na celkem 7 obrazovek, jejichž funkce nám zpřehlední následující stromový graf:

V tomto menu se při nastavení iA dočkáme scénických režimů, nastavení inteligentního/digitálního zoomu, rozlišení videa, časosběrného režimu, funkce detekci obličejů, kam patří i rozpoznání známých a předem uložených tváří a jejich orámování na displeji. Dále si můžeme na displeji zobrazit vodicí čáry, zvolit stmívání i s barvou (bílá/černá), zapnout AGS pro automatické zastavení záznamu po obrácení objektivu směrem dolů nebo bokem, kompenzaci protisvětla, funkci telemakra a nakonec tu je shooting guide, tedy průvodce při natáčení.

Pokud je nastavení fotografování podezřele stručné a umožňuje jen volbu rozlišení, kvality komprese a samospoušti při detekci úsměvu, pak máte zapnutý video režim. Zapněte si tedy fotografický režim a poté se objeví dvě obrazovky, kde se setkáme i s nastavením blesku, včetně jeho výkonu (3 stupně), potlačení efektu červených očí, přisvětlení při automatickém ostření a zvuk závěrky si můžeme buď vypnout, nebo naopak zesílit.

Ostatní nastavení obsahuje klasické volby jako čas, datum, jazyk, formát karty, nastavení rozhraní, kalibrace displeje a jeho nastavení, zvuky, demo režim apod. Za zmínku pak jen stojí funkce pro rychlé zapnutí a rychlý start. První volba znamená, že start kamery proběhne rychleji a druhá je pro zkrácení doby potřebné na přípravu kamery pro použití. Tak to aspoň prezentuje nápověda kamery, takže se raději ještě podívejme do manuálu. Ten říká, že první volba dovolí opětovně spustit záznam po 0,6 sekundách po otevření LCD panelu či hledáčku a druhá po 1,9 sekundách. Rozdílem je spotřeba, která je v prvním případě vyšší, takže kamera pouze lehce spí.

Pak se můžeme zmínit o VIERA Link pro ovládání kamery pomocí ovladače televizoru, který podporuje stejnou funkci. A nakonec i sen Panasonic zařadil také volbu O.I.S. DEMO, kde si můžeme velmi dobře ověřit schopnosti kamery opticky stabilizovat obraz a ukázat rozdíl mezi aktivním a normálním režimem. To jsme si ostatně vyzkoušeli v předchozí recenzi, a tak se můžete sami podívat, že aktivní stabilizace má u natáčení při chůzi skutečně smysl.