Panasonic HDC-SD600: kvalita pro nenáročné

Panasonic HDC-TM700 podporuje v podstatě pouze jedno rozlišení, a to 1920 x 1080 progresivně, pouze s rozdílným bitrate a v jednom případě také v 50 snímcích za sekundu, a to rovněž progresivně. Pro záznam v takovém nastavení je ale nutné kameru přepnout do speciálního režimu pomocí tlačítka pod displejem. Dostupná nastavení videa jsou následující:

Kamera je se zapnutými funkcemi pro rychlé spuštění připravena k natáčení asi za necelé dvě sekundy po zapnutí, přičemž největší zdržení má na svědomí nejspíše elektronická krytka objektivu. Hned poté můžete spustit natáčení, což kamera nepřehlédnutelně oznámí na displeji a to je trošku otravné, protože výhled je na chvíli zablokován. Aspoň některé hlášky se dají ale vypnout pomocí změny v nastavení natáčení (Průvodce). Zapnutá funkce rychlého startu pak nastartování ještě více urychlí, takže v tomto případě je kamera k dispozici v podstatě ihned.

Videa jsou zaznamenávána do známého formátu AVCHD a samotné soubory mají příponu .mts. Původní videa byla až na výjimku natáčena v nejlepší dostupné kvalitě, tedy v HA při bitrate kolem 17 Mbps. Nyní jsme se již rozhodli zpřístupnit všechna videa v nezměněné podobě, tudíž celé klipy bez jakéholiv převodu nebo i jen sestříhání.

Vyzkoušíme si, jak nám Panasonic HDC-TM300 snímá v exteriéru i interiéru a pak nemohou chybět testy zoomu a stabilizace či pohotovosti ostření. Do těchto testů bychom mohli zařadit také natáčení v režimu 1080/50p, ovšem to jsme provedli již v testu kamery HCD-TM700 a v tomto ohledu se testovaný model neprojevil jinak. Ostatně i v jiných ohledech si jsou kamery velmi podobné. Provedeme si ale porovnání zoomu s využitím čistě optického 12násobného zoomu a pak i 18násobného inteligentního zoomu, což je jakýsi hybrid mezi optickým a elektronickým.

Na úvod si ukážeme dvě videa z exteriéru, která jsou obě dostupná v původním formátu beze změn v kvalitě HA.

Osobně nemám k těmto materiálům výhrady. Kamera reaguje dobře a rychle na změnu světelných podmínek a poskytuje slušný obraz.

V interiéru se ukáží modelové jednak při denním světle a následně při slabém umělém osvětlení, přičemž si užijeme také zoomování. Kamery totiž mívají při nedostatečném světle při zoomování problémy s ostřením, a tak uvidíme, jak je tomu v případě Panasonicu HDC-SD600.

První výstup je dobrý, tedy až na pasáž, kdy kameru kočce strkáme téměř až do mordy, kdy se video trošku rozostří. Kamera také viditelně reaguje na její černou barvu, kdy se snaží více otevřít clonu. V druhém případě je již na potřeby kvalitního snímání příliš málo světla, což se projeví sníženou ostrostí obrazu a jeho celkově tmavým podáním. Ani při divokém zoomování se ale obraz příliš nerozostří a vzhledem k podmínkám můžeme být spokojeni.

V této části se podíváme na schopnost kamery zoomovat, a to jednak s použitím klasického optického zoomu (12x) a pak s použitím inteligentního zoomu (18x). Ten nějakým způsobem kombinuje optický a digitální zoom tak, aby se ve výsledku neprojevilo žádné zaznamenatelné, či aspoň výrazné zhoršení obrazu.

Pokud mě oči neklamou, jisté rozostření je při 18x zoomu oproti 12x přeci jen patrné. Rovněž je výrazně náročnější kameru udržet, k čemuž napomáhá O.I.S. Ta ale není všemocná a při 18x zoomu je již výrazně složitější udržet obraz stabilní. Při základním optickém zoomu ale stabilizace pracuje naprosto výborně, tedy za předpokladu, že si uvědomíme její omezení.

Do tradičních testů patří také ostření kamery a přizpůsobení se náhlým změnám, co se týče i světelných podmínek. Neplánovaně se v tomto videu ukáže i maximální rychlost zoomu.

Ostření této kamery je velmi rychlé, ale nastavení clony by již mohlo být pohotovější. Dle videa jí trvá kolem tří sekund, než se přizpůsobí, ale aspoň tak činí průběžně a s jistotou.