Panasonic HDC-TM300: libo hledáček?

Kamera Panasonic HDC-TM300 je nabízena v černém provedení, které nijak nepřekvapí svým celkovým zpracováním ani použitými materiály. U modelu s cenou okolo 30000 Kč můžeme očekávat, že výrobce nebude na materiálech šetřit, a tak nepřekvapí kovový objektiv a pevné plasty, popřípadě kompozity. Tělo kamery je tedy celkově pevné a vypadá odolně. Ani ten nejmenší detail zde nevypadá fórově, takže i baterie sedí ve své pozici bez zbytečné vůle a neklepe se při pohybech.

V tomto ohledu tedy rozhodně můžeme být spokojeni, takže se zaměřme na to, co nám tělo kamery nabídne. Začneme jako vždy na levé straně, kde každý bude očekávat výklopný displej a také jej zde najde. Jako v jiných připadech jeho povrch výrobce použil k nalepení mnoha informačních štítků, které vyzdvihují hlavní přednosti tohoto modelu, takže se dozvíme o použitém systému 3MOS se třemi senzory CMOS, optice Leica, zabudované paměti a slotu pro SD karty, rozlišení a kódování videa.

Kromě toho jsou zde ovšem také dvě tlačítka využitelná v manuálním módu. První je Focus pro manuální ostření, jež je spjato s ovládacím kroužkem objektivu, o němž se zmíním později. Další tlačítko Function slouží k doladění nastavení ostrosti, barev a expozice. Nad displejem jsou pak další dvě tlačítka, jedno s označením iA pro volbu inteligentního automatického režimu a druhé Pre-rec pro známou funkci předzáznamu. V tomto případě kamera nabídne tři sekundy záznamu navíc ještě před stisknutím spouště videa.

Přesuneme se k objektivu, kde nás uvítá označení Leica Dicomar a informace o 12násobném optickém zoomu a závitu pro filtry či předsádky s průměrem 43 mm. Před objektivem je našroubována nízká sluneční clona, již můžeme snadno odšroubovat. Krytka objektivu je automatická, ovšem mezi volitelné příslušenství patří také manuální s označením VW-LF43NE. Vedle objektivu pak máme fotografický blesk pro focení na vzdálenost do 2,5 metru a pod ním je malé světýlko pro přísvit při automatickém ostření. Integrovanou svítilnu pro natáčení videa ve tmě tedy kamera nemá, ale lze dokoupit externí pro připojení k patici.

S tou se setkáme na pravé straně přístroje pod posunovací krytkou z tvrdého zdrsnělého plastu. Jde o patici, k níž se připojí nejdříve dodávaná redukce, která připojené zařízení umožní připojit tak, aby sedělo klasicky vzpřímeně nad kamerou. Redukce se v kameře usadí skutečně pevně a bezpečně, takže s ní snad problémy nebudou. K jejímu uvolnění pak slouží malá jisticí páčka, ale i bez ní by redukce jen velmi těžko vypadla.

Před předním kovovým úchytem dlaňového poutka se nachází další krytka a pod ní dva 3,5mm konektory pro jacky sluchátek a externího mikrofonu. To je další výbava, která u dnešních kamer nebývá zrovna samozřejmá. A zcela vzadu vidíme stříbrný kruhový volič se čtyřmi režimy - postupně fotografování, natáčení videa, vypnuto a přehrávání záznamů. Samovolně se kamera snad nezapne, protože je zde malé jisticí tlačítko, které se musí před pootočením voliče stisknout a držet. Samotné poutko je dostatečně pevné, ovšem dokázal bych si představit, že by bylo i mohutnější, aby se kamera dobře vtiskla do dlaně.

Zadní část toho moc neukáže, ovšem co zde stojí za to, je vysunovací elektronický EVF hledáček. Ten dle diskuzí pod našimi recenzemi řada uživatelů postrádá, takže zde je volba. Pro aktivaci displeje hledáčku je nutné jej nejdříve o cca 2 centimetry vysunout, což je nutné, aby uživatel s velkým frňákem mohl vůbec něco vidět. Pak je tu jen menší tlačítko coby spoušť videa a pozice baterie. Ta je zpracována tak, aby se základní model mohl rychle vyměnit, třeba za mnohem větší s vyšší kapacitou pro delší natáčení na jeden zátah. Západna baterie si našla místo ve spodku kamery, kde máme jinak závit pro stativ, jenž bezpochyby nemůže chybět.

Horní část tohoto Panasonicu na sobě nese nejdříve integrované mikrofony poskytující 5.1kanálový zvuk. To je reflektováno v rozdělení čtvercového pole otvorů na čtyři postranní části uzavírající mezi sebe pátou. Zcela nepřekvapující je přítomnost kolébkového ovládání zoomu kamery a za ním spoušťě fotoaparátu. U zoomu se mi však velmi nelíbilo to, že se pohybuje trhaně, protože se trošku zasekává. To způsobí znatelné skoky v rychlosti zoomování a zde je nejlepší si k ovládání přizvat ještě jeden prst z levé ruky. To ostatně při použití EVF hledáčku není problém.

Kamera ale lze využít pro natáčení podle displeje. Ten je výklopný o 90 stupňů a pak ještě otočný o 270 stupňů, takže to je standardem. Dotykovou vrstvou sice disponuje, ale i tak si na něm našlo místo celkem šest tlačítek. Ovšem v těle kamery pod displejem je již pouze tlačítko pro zapnutí O.I.S., tedy funkce optické stabilizace obrazu. Vedle je reproduktor a dole zakrytovaná rozhraní a slot paměťové karty. To bychom měli a nyní přichází na řadu ergonomie.

Zde není třeba nic sáhodlouze řešit, protože rozložení prvků je pro tento typ kamery naprosto standardní. Panasonica tedy popadneme bez rozdílů do pravé ruky, upravíme si délku poutka a pak už naše prsty přirozeně spočinou na ovládání zoomu a spoušti videa. Spoušť fotoaparátu je kousek před zoomem, takže zde musíme prstem trochu pohnout směrem k sobě.

Zmínil jsem se už o ovladači zoomu s klasickým zpracováním s dvousměrnou páčkou, a to v negativních souvislostech. Páčka se totiž má tendenci zasekávat, a tak je pohyb chtě nechtě trhaný, což způsobuje skoky v rychlosti zoomování. To lze částečně vylepšit použitím také druhé ruky, ale ani tak není situace zrovna ideální. Škoda, toto by mělo být na podobné kameře zpracováno naprosto bezchybně.

Jinak se ale kamera v ruce drží velmi pohodlně, plasty pod dlaní jsou zdrsnělé a ergonomicky tvarované, takže kromě zoomu si nelze stěžova na nic.

O hlavních ovladačích pro natáčení a focení jsme se již zmínili. Vedle nich tu figuruje na pravé straně kulatý volič, na němž nás však nic nepřekvapí, protože nese jen režimy natáčení, focení, přehrávání záznamů a samozřejmě vypnuto. Tento volič je proti samovolnému přenastavení chráněn malým jisticím tlačítkem, takže je manipulace s ním trošku ztížena, ovšem dá se to jen s minimem cviku zvládnout samotnou pravou rukou.

Další tlačítka již byla popsána hned na začátku této kapitoly; jde o ovládání manuálního režimu, pak volič inteligentního automatického režimu a nakonec funkce Pre-rec pro přednatáčení videa (3 sekundy). Pak zbývá pod displejem jen tlačítko pro aktivaci/deaktivaci optického stabilizátoru (Advanced O.I.S.).

Pak tu je samotný displej s šesticí tlačítek ve spodním rámu. Ty jsou zde i přes to, že se dočkáme dotykové vrstvy a bráno zleva jde o rychlé menu, spoušť videa, ovládání zoomu (či hlasitosti reprodukce), hlavní menu a nakonec koš, jehož funkce je jasná.

Chloubou této kamery má být kruhový ovladač obepínající jako kroužek celý objektiv. Jeho povrch je zdrsněn pomocí malých pyramidek, takže se díky tomu prsty nemají šanci sklouznout a kladený odpor je podobný jako u zoomování na objektivech pro jednooké zrcadlovky. V důsledku toho se tento ovladač velmi hodí právě pro zoomování, ale jsou možné i jiné funkce, jako třeba ostření, nastavení clony, či vyvážení bílé. V důsledku toho není nastavení zoomu mechanické, ale elektronické, takže si kamera musí údaje o otáčení ovladačem nějak přebrat.

Dle mého názoru toto nebylo provedeno zrovna šťastně, protože zde funguje jistá akcelerace s ohledem na rychlost otáčení. Tato akcelerace nefunguje vždy stejně, takže si nemůžeme být dle vlastních zkušeností jistí, kam až a jakou rychlostí vlastně zazoomujeme. K tomuto přispívá také znatelné zpoždění reakce, na něž při použití hlavního ovladače zoomu na vrchu kamery neexistuje. Tuto funkci by tedy chtělo ještě dotáhnout k dokonalosti.

Vyklopitelný displej má klasickou úhlopříčku 2,7 palce a nese celkem 230 400 pixelů, takže poskytne dostatečně detailní obraz. Zvolené písmo je sice trošku divné a disproporční, ale na druhou stranu se nic nepříjemně neklepe jako u jiných kamer.

Elektronický hledáček se zapne pouze tehdy, když jej vysuneme a zároveň zaklapneme displej. Pro nositele brýlí tu je připraveno malé nenápadné kolečko pro jemnou korekci ostrosti a poté si již mohou prohlédnout uvnitř umístěný displej, jenž je velmi podobný tomu hlavnímu. Optickému hledáčku se EVF samozřejmě nevyrovná, takže ostřit dle něj se příliš nedá, ale jinak je pro natáčení třeba při ostrém slunečním světle velmi potřebný. On je v podstatě pro komfort při natáčení v každém případě lepší než displej, protože tak můžeme kameru lépe kontrolovat i ovládat pevnějším uchycením oběma rukama a přitisknutím k oku si z ní stvoříme tak trochu i část svého těla.

Panasonic dodává ke kameře vlastní baterii typu VW-VBG130 s kapacitou 1250 mAh / 9 Wh při 7,2 V. Existují i daleko větší typy s kapacitou až 5400 mAh, které nám zajistí několikanásobně delší natáčení, takže se ze základních cca 1 hodiny 45 minut (odhadem) dostaneme snad i více než na 8 hodin.

O výdrži baterie se výrobce přímo zmiňuje v manuálu, kde se dozvíme, že na jedno nabití má tedy základní typ vydržet asi hodinu a tři čtvrtě. Dalších cca 5 minut navíc nám má poskytnout natáčení s použítím EVF hledáčku a opětovně lze baterii dobít za dvě a půl hodiny.

Nabízená rozhraní jsou umístěna po pravé a levé straně kamery, pokud pomineme napájení umístěné pod pozicí baterie. To jednoznačně určuje, že baterie v kameře přímo nabíjet nelze a uživatel k tomu musí využít nabíječku. Pak ale může pomocí napájecího kabelu kameru dále využívat, což je dobré.

Na pravé straně pak máme pod posuvnými dvířky schovanou patici, pro niž se dodává redukce, jinak by instalovaná zařízení trčela z kamery bokem. Pak je tu další krytka a pod ní dva 3,5mm konektory pro externí mikrofon a sluchátka. Sluchátkový se mi osobně velmi zamlouval, protože i v terénu máte možnost si poslechnout, jak zvuk skutečně zní, což malé integrované reproduktorky nikdy neposkytnou.

Zbytek konektorů a portů je schovaný pod displejem, kde se nalézá slot pro karty SD/SDHC, mini USB se samostatnou krytkou a pak pohromadě mini HDMI, firemní konektor pro kompozitní kabel a kulatý konektor pro komponentní kabel.

Volby kamery jsou rozděleny na tzv. rychlomenu, které je výrobci často využívané a uživatelům poskytuje rychle dostupné nepoužívanější volby, a pak to je klasické menu. To je rozdělené na nastavení záznamu, foto, volba média a ostatní nastavení.

Rychlomenu v případě natáčení ukáže v horní části displeje pět voleb - první je o rozlišení videa, pak je tu časosběrný záznam, rozlišení pořizovaných snímků při natáčení videa (až 8,3 Mpix), nastavení zobrazování na displejei a úprava jasu na monitoru. V případě pořizování fotografií je to volba rozlišení do 10,6 Mpix a pak také zobrazování na displejei a úprava jasu na monitoru. Zde jako u jiných modelů Panasonic při pokusu o změnu nastavení nejdříve vyleze obrazovka s popisem dané funkce a pak ještě po volbě potvrzující obrazovka, což znamená v podstatě dvě zbytečná klepnutí na displej. Stačí ale deaktivovat dotykové tlačítko "i" a už nás nic neotravuje.

Nastavení záznamu videa je součástí hlavního menu a skládá se ze sedmi obrazovek. Na jednu se vejdou celkem čtyři volby a dá se říci, že takto zpracované menu je přehledné a rychlé pro používání. Sony se sice snaží ve svých posledních modelech nabídnout rolovací menu s proměnlivou rychlostí posuvu, ale to pouze vypadá dobře a ovládá se již hůře, takže stále platí, že v jednoduchosti je síla.

V tomto menu se dočkáme scénických režimů, digitálního zoomu, rozlišení videa, časosběrného režimu, stmívání včetně nastavení barvy (bílá/černá), funkce AGS pro automatické zastavení záznamu po obrácení objektivu směrem dolů nebo bokem, označení detekovaného obličeje rámečkem, funkce vyvážení protisvětla, telemakro, průvodce a dalších a dalších voleb, které přiblíží obrázek s jejich seznamem a také již dřívější recenze modelu Panasonic HDC-SD20. Je jasně vidět, že různých funkcí je zde více než dost, takže si budeme moci vyzkoušet třeba barevné noční snímání, ponastavovat úroveň mikrofonu nebo i filtr zvuku.

Nastavení fotografování umožňuje volbu rozlišení i kvality komprese, pak tu je fce samospoušť, blesk a také zvuk závěrky. Přepnutí do výhradně fotografického režimu dovolí využít plné podporované rozlišení 10,6 Mpix, změnu poměru stran (4:3, 3:2 a 16:9) a upravit výkon blesku (plus, minus, normální), pak je tu funkce pro potlačení červených očí, zapnutí přisvícení při automatickém ostření a to je vše.

Volba média pouze přepíná mezi interní pamětí a kartou.

Ostatní nastavení obsahuje klasické volby jako čas, datum, jazyk, formát karty, nastavení rozhraní, kalibrace displeje a jeho nastavení, zvuky, demo režim apod. Za zmínku pak jen stojí funkce pro rychlé zapnutí a rychlý start. První volba znamená, že start kamery proběhne rychleji a druhá je pro zkrácení doby potřebné na přípravu kamery pro použití. Tak to aspoň prezentuje nápověda kamery, takže se raději ještě podívejme do manuálu. Ten říká, že první volba dovolí opětovně spustit záznam po 0,6 sekundách po otevření LCD panelu či hledáčku a druhá po 1,9 sekundách. Rozdílem je spotřeba, která je v prvním případě vyšší, takže kamera pouze lehce spí.

Nakonec se můžeme zmínit o VIERA Link pro ovládání kamery pomocí ovladače televizoru, který podporuje stejnou funkci. To by bylo z nastavení kamery vše, takže hopsa hejsa na fotografické testy.