Panasonic HDC-TM300: libo hledáček?

Panasonic HDC-TM300 podporuje v podstatě pouze dvě rozlišení, a to prokládaná 1080 / 50 i. Jde o 1920 x 1080 a 1440 x 1080, takže jde o poměr stran 16:9 a 4:3. Co se týče širokoúhlého rozlišení, máme tady na výběr tři nastavení kvality podle použitého bitrate a jedno nastavení pro rozlišení 1440 x 1080:

Kamera je se zapnutými funkcemi pro rychlé spuštění připravena k natáčení asi za necelé dvě sekundy po zapnutí, přičemž největší zdržení má na svědomí nejspíše elektronická krytka objektivu. Hned poté můžete spustit natáčení, což kamera nepřehlédnutelně oznámí na displeji, což je až trošku otravné, protože výhled je na chvíli zablokován. Zapnutá funkce rychlého startu pak zapnutí ještě více urychlí, takže v tomto případě je kamera k dispozici v podstatě ihned.

Videa jsou zaznamenávána do známého formátu AVCHD a samotné soubory mají příponu .mts. Původní videa byla natáčena v nejlepší dostupné kvalitě. V testech jsme vzhledem k tomu, abyste nestahovali desítky megabajtů dat, přikročili k nabídce videí v rozlišení 960 x 540 pixelů ve formátu Xvid, ale první video je k dispozici i v originálním rozlišení bez jakýchkoliv úprav (formát .mts, 16 MB) a stejně tak druhé video (33 MB).

Vyzkoušíme si, jak nám Panasonic HDC-TM300 snímá v exteriéru i interiéru a pak nemohou chybět testy zoomu a stabilizace, pohotovosti ostření.

Nejdříve se podíváme na tři testy z exteriéru, přičemž první video je k dispozici i ke stažení v originálním rozlišení (viz nahoře). Jednak to bude záběr na město a pak dvě o něco delší videa, kde účinkují zvědaví koníci.

Výsledky bych osobně označil za zdařilé, protože výstupy jsou ostré, barvy přirozené, pouze větrný filtr se mohl u druhých dvou videí více uplatnit. O zvuku bude ostatně řeč i později.

Nyní se podíváme na (pro někoho) zajímavější záběry z interiéru.

Kamera má údajně velmi dobře snímat i při slabém světle, což si vyzkoušíme právě na testech v interiéru. Ukážeme si nejdříve módní přehlídku a pak také záběry breakdance.

Panasonic uvádí vysokou citlivost snímacího systému kamery, což dokazují právě tato dvě videa. I při snímání interiéru klubu s velmi nevyrovnaným osvícením jsou výsledky velmi dobré a obrazový šum je jen slabý. Ovšem zvukový systém naopak dostal velmi zabrat a i když dle displeje byla citlivost mikrofonů nastavena na ideálnú úroveň, některé zvuky dokázaly způsobit slyšitelné drnčení. Na druhou stranu by se pro natáčení v takovém prostředí měl uplatnit spíše externí mikrofon, jenž je na to lépe uzpůsoben a nemůžeme se divit, že mikrofony v těle kamery nejsou dokonalé.

Pokud zapneme režim barevného nočního snímání, dočkáme se podobných výsledků jako u kamery Panasonic HDC-SD20. Budeme tedy moci natáčet i při velmi nízkém osvícení, ale závěrka bude tak pomalá, že sebemenší pohyb se příliš rozmaže.

Kamera se chlubí pokročilým optickým stabilizátorem obrazu, který nyní podrobíme testu. Poté se ukáže schopnost kamery ostřit a přizpůsobovat se změně světelných podmínek. Oba jsou to naše tradiční testy (pouze zoom neukazuje Liberec, ale hrad Grabštejn), takže můžete porovnávat i s jinými recenzemi kamer.

Zoomování je trošku nesnadné kvůli zadrhávajícímu se ovladači na vrchu kamery a ani kroužek, jenž má být chloubou tohoto modelu, není bez chyb a zvláště celou škálu 12násobného přiblížení s ním jen těžko stabilně projedete tak, aby se záběr povedl. Optická stabilizace způsobí klasické "plavání" obrazu, jenž tak reaguje na pohyb s menším zpožděním, ale za to se nám velmi dobře odmění, protože bez něj by byl záběr z ruky na největší přiblížení nekoukatelný kvůli třesu, na němž je znát i tep.

K ostření a zaclonění snad ani nelze říci nic negativního, protože to je pohotové.