Panasonic HDC-TM700: vývojový skok

Není důvod pochybovat, že by se kamera Panasonic HDC-TM700 měla nějak prohřešit ohledně kvality zpracování, však i její předchůdce na tom byl velice dobře. Výrobce použil kvalitní materiály - kovy, kompozity či plasty, jež dohromady dávají pevný celek. Objektiv je tedy kovový, stejně tak víko displeje a část pro držení kamery pravou rukou je z tvrdého plastu s hrubým povrchem. Potěšen jsem byl také kvůli tomu, že Panasonic zde už zanevřel na lesklé a hladké plasty (až na drobné výjimky) a použil matné povrchy. Zkrátka a dobře, není důvod k nespokojenosti, když výrobce kladl důraz i na ten nejmenší detail. Ale také si to nechá i dobře zaplatit.

Nyní si tělo kamery podrobně prozkoumáme a nejdříve z levé strany, na níž se nachází víko displeje - oblíbený to reklamní prostor pro výrobce. Dozvíme se zde o 12násobném zoomu 35mm širokoúhleho objektivu s optickým stabilizátorem O.I.S. a dále také o vestavěné 32GB paměti nastavitelné pomocí jednoho slotu pro karty SD/SDHC i nové SDXC.

Stejně jako přechozí model má i tento na svém objektivu velký kovový otočný kroužek, kterým se Panasonic často chlubí. Jeho ovládání připomíná manuální ostření na fotoaparátu, nebo spíše optického zoomu kvůli znatelnému odporu, které kroužek klade. Ten by mohl být o chlup menší, aby se dal lépe ovládat jedním prstem a především aby jsme na něj nemuseli tak tlačit, kvůli čemuž si můžeme s celou kamerou znatelně vrtět a kazit si záznam. Tlačítko Camera Function je pak přímo spojené s tímto kroužkem a slouží k potvrzení volených funkcí. Další viditelná tlačítka iA/Manual a O.I.S. slouží k volbě mezi režimem Intelligent Auto a manuálním, respektive k ovládání optického stabilizátoru.

Přední pohled na kameru lépe ukáže kovový kroužek, ale především objektiv Leica Dicomar s automatickou krytkou složenou ze dvou členů, které se oba odsunou směrem dolů pod objektiv. Nad ním samotným máme malý fotografický blesk, který toho sám asi moc nezmůže a v levém dolním rohovém výčnělku se nachází přísvitová lampa automatického ostření.

Z pravé strany se ukáže tzv. grip videokamery, tedy část pro její držení, která svým povrchem imituje kůži. Jde ovšem spíše o to, že nerovný povrch se bude lépe a pevněji držet, k čemuž je zapotřebí také pevné poutko. To je zde prošité červenou nití, která ladí s úzkou červenou linkou kolem objektivu, jeho část pro styk s rukou je rozšířena, aby tak neřezalo. Délka pak jde nastavit klasicky pomocí suchého zipu.

Pod dlaň, respektive pod malíček, se tu také schová panel kryjící fotografickou drážku pro připojení kovového nástavce vedoucího nad objektiv, aby se mohly využít externí blesky, videosvítilny či mikrofony. Nástavec drží opravdu pevně sám o sobě a navíc je jištěn západkou, kterou je nutné před jeho vysunutím nejdříve odsunout. Nedaleko máme další záslepku, tentokrát ne plastovou, ale gumovou a pod ní jsou dva 3,5mm konektory JACK pro připojení externího mikrofonu či sluchátek. A zvláště sluchátka jsou při natáčení velmi důležitá, protože vám pomohou ihned napovědět, jak kamera bude zvuk zaznamenávat. Možná budete také překvapeni citlivostní integrovaných mikrofonů umístěných nad objektivem pod děrovaným panelem.

Zadní části dominuje vysunovatelný EVF, čili elektronický hledíček s plastovou očnicí, jehož povytažením se dá kamera probudit z režimu spánku. Pro dioptrickou korekci okuláru slouží téměř neviditelné postranní ozubené kolečko. Pro palec tu pak máme připravenou spoušť, již bezpečně rozpoznáme díky červené tečce a pak už se sem vešla pouze pozice pro baterii. Ta se zasunuje z boku, takže musíte předtím nejdříve odklopit displej a způsob jejího uložení nám umožní využít i větší baterie s vyšší kapacitou. Ale jak je to pak s použitím hledáčku? Ten se vysunuje celkem daleko, takže baterie může být i dvakrát tlustší, aniž by nás to při koukání do hledáčku nějak omezovalo. Ještě větší baterie by už ale znamenala problém.

Na vrchní straně máme jednak kolébkové tlačítko využitelné ke třem účelům: kromě zoomu to je ovládání hlasitosti při reprodukci filmů a pak také přibližování a oddalování náhledů videí a fotografií.

Spodní část kamery nám žádné překvapení nepřinese; je tu pouze "povinná výbava" v podobě závitu pro stativ a pak také vepředu malá gumuvá podložka proti klouzání kamery na hladkém stolu. Jinak si můžeme pouze přečíst upozornění, že kamera a SD karta se může po nějaké době natáčení silně zahřát, což není vada.

S tím také souvisí to, co najdeme v těle kamery pod kruhovým otvorem vyloženým velmi jemným prachovým filtrem - malinký ventilátor, jenž je vždy zaplý společně s kamerou. Evidentně klade zpracování obrazu v rozlišení 1080p při 50 snímcích za sekundu vyšší nároky než obvykle, což je pochopitelné.

Mezi dvě tlačítka v základně kamery patří jednak hlavní vypínač poblíž loga Dolby Digital 5.1 a pak také tlačítko s popiskem 1080/50p. Některé specifikace uvádí, že kamera natáčí až v 1080/60p, ovšem oficiální informace a samotná kamera uvádí záznam v 1080/50p, tudíž tomu tak bude.

Další tlačítka už jsou pouze na rámu displeje a jedná se vesměs o alternativy k ovládání dotykem a pod výklopným panelem máme ostatní nabízené konektory.

Panasonic HDC-TM700 není žádná malinká kamerka do kapsy a výrobce se zde rozhodně nezaměřil na vyrobení co nejmenšího a nejlehčího přístroje. Poctivé materiály tvoří přístroj, po jehož uchopení máte pocit, že skutečně něco držíte a to je alespoň pro mě velmi důležité k tomu, aby se kamera dobře ovládala. Výběr materiálů také zajistí, že přístroj v ruce neklouže, k čemuž dobře poslouží také pohodlné poutko s nastavitelnou délkou a rozmístění ovládacích prvků je dobré. Zde také není co vymýšlet, takže spoušť videa se jednoduše umístí do dosahu palce a zoom se spouští fotoaparátu zase bude ovládán ukazovákem.

Pak je tu ale i zmíněný ovládací kroužek pro manuální režim. Jeho otáčení jde sice malinko ztuha, ale vzhledem k nabízeným funkcím to ani tak nevadí. Ergonomii má zkrátka Panasonic zvládnutou dobře. Jen ještě uvedu, že stěžovat by si neměli ani lidé s většíma rukama.

V podkapitole o ergonomii jsme nakousli také jednotlivé ovládací prvky, které si ale nyní podrobně popíšeme. Základem je trojpolohové kolečko stříbrné barvy, s jehož pomocí volíme mezi režimem záznamu videa, fotografování a přehrávání záznamů. Aktivní je přitom ten režim, jehož piktogram je u červené LED umístěné hned nad kolečkem. A pozor, kamera lze přepnout do onoho speciálního režimu 1080/50p a rozlišuje i pořízené záznamy, takže ty se v režimu přehrávání neukáží s těmi, které jsme pořídili v ostatních nastaveních HA, HG či HX.

Základní prvky, což jsou spouště videa / fotoaparátu a zoomu jsme si již popsali, takže jen dodám, že ovladač zoomu zde samozřejmě rozlišuje stupeň náklonu a dle toho upravuje rychlost zoomování. To můžeme rovněž ovládat pomocí tlačítek na displeji, kde se nachází ještě další tlačítka pro rychlé menu, klasické menu, smazání záznamu a také spoušť videa.

O dvou tlačítcích v horní části iA/MANUAL a O.I.S. jsme si již říkali, avšak nepadlo ani slovo o tom, co O.I.S. vlastně dělá. Jednak je třeba vědět, že vypnout můžeme stabilizátor pouze v manuálním módu. V režimu iA (intelligent Auto) lze jen přepínat mezi dvěma nastaveními stabilizátoru. Buď se ukáže piktogram s rukou, nebo s rukou v prohnutém rámečku, kde první případ znamená prostě zapnutou stabilizaci pro záznam nějaké relativně neměnné scenérie a druhý případ je popisován jako aktivní mód vhodný třeba pro natáčení za chůze.

A pak je tu chlouba této kamery - kovový otočný kroužek využitelný v manuálním režimu, jímž můžeme v prvé řadě (a to i v režimu iA) zoomovat stejným způsobem jako při práci s manuálně ovládaným objektivem s měnitelným ohniskem. Jenže rozdíl je právě v tom, že zde je provedení čistě elektronické, takže pocit manuálně ovládaného zoomu je jen zdánlivý a ne vždy pracuje dokonale.

Už u staršího modelu kamery TM300 jsem si stěžoval na to, že reakce kamery na otáčení kolečka nejsou vždy předvídatelné. U manuálního ovládání máte prostě přesně danou reakci mechanismu, která se nemění, ale zde se zoomování a jeho rychlost mění podle rychlosti otáčení. Přitom kamera využívá jen několik rychlostních stupňů, takže pokud překročíte nějaký daný práh rychlosti otáčení, přepne se zoom na vyšší rychlost, na což můžete přirozeně reagovat zpomalením, po čemž kamera za nějakou dobu také zareaguje, ale opět skokově a výsledkem je video jak od pětiletého caparta. Je třeba si tedy zvyknout na reakce kamery, což zabere nějaký čas a ani pak asi nebudete schopni její kroužek ovládat tak, aby se dělo přesně to, co chcete.

Kromě zoomu je ale kroužek vhodný i pro jiná nastavení, kam patří ostření, nastavení clony a závěrky či vyvážení bílé. Po stisknutí tlačítka CAMERA FUNCTION se jednoduše na displeji objeví čtyři zastupující ikony, takže stačí si některou prstem vybrat, kroužkem provést nastavení, pak si hned přepnout na jinou a pracovat s kroužkem dále. Toto je velmi dobře provedený systém dovolující pracovat rychle. Kamera přitom umí na obrazovce ukázat, jaké nastavení třeba závěrky jste právě zvolili nebo u clony průběžně zobrazuje histogram. Amatérští videonadšenci s potřebou mít při natáčení volné ruce se tedy mohou dosytosti vyblbnout.

Panasonic se snaží, aby nám displej u této kamery poskytl co nejvíce informací, takže nám třeba oznamuje, že se kamera právě probudila poté, co se kvůli nečinnosti sama vypnula, nebo že s ní máváte tak rychle, že nestíhá reagovat. Displej je také určen díky své dotykové vrstvě k ovládání a nastavení, což pracuje dobře. Výrobce se nijak nesnažil nám poskytnout rádoby grafické orgie či animace a místo toho se zaměřuje na uživatelskou přívětivost a funkčnost, což se cení. Přes displej se tedy kamera ovládá dobře a rychle.

Co se týče jeho samotného, pak úhlopříčka je tři palce a celkem se skládá z 230 000 bodů, které stačí na kvalitní zobrazení. A především nejde o TN, neboť nedochází k deformaci barev, takže se na něj dá koukat z jakéhokoliv úhlu, odkud je ještě něco vidět. Nezaznamenáme ani žádné chvění okrajů písmen či číslic, takže displej se dá označit za velmi dobrý a hodný takovéto kamery.

Svou porci textu si zaslouží také elektronický hledáček (EVF). Povytáhnutím jeho okuláru zapneme kameru stejně, jako otevřením displeje. Po možné dioptrické korekci se zadíváme na 0,27palcový displej skládající se z 123000 bodů, takže je zřejmé, že nám je poskytnuto v porovnání s hlavním displejem téměř poloviční rozlišení. Hlavním smyslem hledáčku ale je, že nebudeme rušeni slunečním světlem, které kolikrát dokáže natáčení pomocí výklopného displeje i znemožnit a pak dle mého názoru je použití EVF lepší v tom, že kamera pak víceméně stane prodlouženou části těla a natáčení je díky tomu přirozenější.

Panasonic dodává ke kameře vlastní baterii typu VW-VBG130 s kapacitou 1250 mAh / 9 Wh při 7,2 V, tedy stejnou, jakou dodává i v základní výbavě kamery HDC-TM300. Existují i daleko větší typy s kapacitou až 5400 mAh, které nám zajistí několikanásobně delší natáčení, takže se ze základních cca 1 hodiny 45 minut (odhadem) dostaneme snad i více než na 8 hodin.

O výdrži baterie se výrobce přímo zmiňuje v manuálu, kde se dozvíme, že na jedno nabití má tedy základní typ vydržet asi 1 hodinu a 40 minut, přičemž dobíjení je výrazně delší - 2 hodiny 35 minut. V našem případě jsme nechali kameru běžet v nastavení HA, v němž vydržela zaznamenávat asi 1 hodinu a 36 minut, což v podstatě odpovídá specifikacím, které také mluví o tom, že v režimu 1080/50p se tato doba zkrátí asi o 5 minut, tedy nijak výrazně. Výdrž ale také ovlivňuje to, zda používáte displej či EVF hledáček a významný vliv má také teplota okolního prostředí.

Všechny obrazové a datové výstupy jsou k dispozici pohromadě pod jedním výklopným panýlkem pod displejem. Z fotografie vidíme jednak konektor Mini HDMI (k tomu se kabel nedodává), pak Mini USB a také firemní AV výstup pro tzv. multi cable. Ten slouží pro komponentní i kompozitní výstup a jeden univerzální kabel se šesti konektory RCA (cinch). Buď využijete pro komponentní obraz tři složkové (RGB) konektory, nebo jeden konektor pro kompozitní a v každém případě pak dva cinche pro levý a pravý audio kanál. Nakonec je vedle výstupů také čtečka karet SD/SDHC/SDXC. Rychlost stahování dat z integrované paměti je celkem slušná a většinou se drží na hodnotě 16 MB/s.

Na fotografii dále je také odhalená pozice baterie, kde máme nejen čtyři kontakty, ale také schovaný konektor pro přímé přivedení napětí speciálním kabelem od nabíječky. Kameru tak lze používat a zároveň nechat nabíjet její baterii.

Druhá fotografie ukazuje jednak drážku pro zasunutí adaptéru pro připojení různých externích zařízení (blesk, svítilna, mikrofon) a pak také dva klasické 3,5mm JACK pro mikrofon a sluchátka. O nich jsem se již zmínil, že dokáží být při natáčení velmi nápomocná, neboť o zachyceném obrazu máte představu díky displeji či hledáčku, ale záznam zvuku bez sluchátek nelze dost dobře korigovat.

Jedna z lepších videokamer do dlaně by měla mít také pokročilé funkce a nastavení vedle tolik protěžovaného automatického režimu iA, v němž vám kamera nedovolí ani vypnout stabilizaci. Pro ty, kteří se nechtějí pouštět do zákoutí menu s plným nastavením, je tu připraveno rychlé menu (tlačítko Q.MENU na displeji), po jehož stisku se na displeji objeví celkem 11 ikon pro nastavení rozlišení, časosběrného režimu (funguje jen při optickém zoomu), rozlišení fotografií, zapnutí displeje a úpravy jeho jasu, zapnutí pomocné mřížky, nastavení mikrofonu, pomocník pro manuální ostření, zobrazení přepalů, zobrazení úrovně svítivosti na displeji a zobrazení histogramu. Zde je tedy rychlomenu podstatně rozšířené a pokud byste snad nevěděli, co která ikonka dělá, stačí si aktivovat nápovědu (ikonka s písmenem i) a kamera nám vše řekne.

A pak to je klasické menu. To je rozdělené na nastavení záznamu, foto, volba média a ostatní nastavení. Nastavení záznamu videa je součástí hlavního menu a skládá se z osmi obrazovek. Na jednu se vejdou celkem čtyři volby a dá se říci, že takto zpracované menu je přehledné a rychlé pro používání.

V tomto menu se dočkáme scénických režimů, digitálního zoomu, rozlišení videa, časosběrného režimu, stmívání včetně nastavení barvy (bílá/černá), funkce AGS pro automatické zastavení záznamu po obrácení objektivu směrem dolů nebo bokem, označení detekovaného obličeje rámečkem, funkce vyvážení protisvětla, telemakro, průvodce a dalších a dalších voleb, které přiblíží obrázek s jejich seznamem. Mezi novinky patří třeba nastavení basů, jimž můžeme přidat +3 nebo +6 decibel a také si můžeme do kamery ukládat tváře, takže ve výsledku kamera rozpoznává nejen anonymní lidi, ale také ty, které má uloženy v paměti a na displeji pak zobrazí jejich jméno.

Pokud je nastavení fotografování podezřele stručné a umožňuje jen volbu rozlišení, kvality komprese a samospoušťi při detekci úsměvu, pak máte zapnutý video režim. Zapněte si tedy fotografický režim a poté se objeví tři obrazovky, kde se setkáme i s nastavením blesku, včetně jeho výkonu (3 stupně), potlačení efektu červených očí, přisvětlení při automatickém ostření a zvuk závěrky si můžeme buď vypnout, nebo naopak zesílit.

Ostatní nastavení obsahuje klasické volby jako čas, datum, jazyk, formát karty, nastavení rozhraní, kalibrace displeje a jeho nastavení, zvuky, demo režim apod. Za zmínku pak jen stojí funkce pro rychlé zapnutí a rychlý start. První volba znamená, že start kamery proběhne rychleji a druhá je pro zkrácení doby potřebné na přípravu kamery pro použití. Tak to aspoň prezentuje nápověda kamery, takže se raději ještě podívejme do manuálu. Ten říká, že první volba dovolí opětovně spustit záznam po 0,6 sekundách po otevření LCD panelu či hledáčku a druhá po 1,9 sekundách. Rozdílem je spotřeba, která je v prvním případě vyšší, takže kamera pouze lehce spí.

Pak se můžeme zmínit o VIERA Link pro ovládání kamery pomocí ovladače televizoru, který podporuje stejnou funkci. A nakonec sem Panasonic zařadil také volbu O.I.S. DEMO, kde si můžeme velmi dobře ověřit schopnosti kamery opticky stabilizovat obraz. Na obrazovce se ukáže stupnice deseti čárek, které ukáží, jak moc se obraz třese, což ostatně poznáte sami. Prostým stiskem dotykového tlačítka pak cyklujete mezi režimy bez stabilizace, s klasickou stabilizací a aktivní stabilizací. A dá se říci, že aktivní režim se skutečně od normálního markantně liší. Kamera se totiž v něm snaží udržet obraz stabilní především ve vertikálním směru, což odpovídá pohybu při chůzi.

To by bylo z nastavení kamery vše, takže hopsa hejsa na fotografické testy.