Panasonic HDC-TM700: vývojový skok

Kamera zaznamenává snímky ve formátu JPEG, přičemž fotografie mají nastavitelný poměr stran 16:9, 4:3 či 3:2 a snímají je tři čipy CMOS, každý s rozlišením 3,05 megapixelů. Od nastaveného poměru stran se pak odvíjí rozlišení pro zachytávání fotografií, přičemž je jasné, že ta největší možná jsou softwarově interpolována. Na toto se zaměříme hned na začátku, a to u poměru stran 3:2.

Panasonic HDC-TM300 tedy podporuje speciální fotografický režim, ale nedočkáme se zde speciálních funkcí, takže takové telemakro se nastavuje v menu pro natáčení videa. Provedeme si zde standardní sérii testů, kam budou patřit fotografie exteriérů, interiérů, focení s maximálním zoomem a režim telemakro. Zaměříme se ale také na blesk, takže uvidíme, jak toto ovlivňuje výsledný obrázek, ale nejdříve to bude u fotografií interiéru série třech stejných fotografií, které ale byly pořízeny v různých rozlišeních. Na nich si budete moci ověřit, zda vám vyšší rozlišení přinese vůbec nějakou kvalitu navíc.

Připomínám, že po rozkliknutí náhledů se ukáží fotografie ve středním rozlišení a v plném rozlišení a neupraveném stavu je získáte pomocí odkazu uvedeného pod fotografií v nově otevřeném okně.

V exteriéru se na snímku města předvedou rozdíly ve třech rozlišeních poměru stran 3:2, a to konkrétně 2880 x 1920 (5,5 Mpix) / 3600 x 2400 (8,6 Mpix) / 4608 x 3072 (14,2 Mpix). Následně je doplníme o další fotografii venkovního prostředí ve středním rozlišení 8,6 Mpix

Při bližším prozkoumání úvodních třech fotografií v plném rozlišení zjistíme, že mezi rozlišeními 5,5 a 8,6 Mpix existují nějaké menší rozdíly v podobě lepších detailů u větší fotografie, avšak ty nejsou příliš výrazné. Rozlišení 14,2 Mpix však nepřinese vůbec nic navíc, pouze více rozmazaný a trošku větší obraz.

Fotografie jinak vypadají velmi použitelně, i když jistých vad se kamera také nevyvarovala. Ty se týkají především rozmazaného obrazu v rozích a pak také na kontrastních hranách je znatelná chromatická aberace, která se silně projeví především na kmenech stromů u čtvrté fotografie.

Nyní se předvedou dvě fotografie z interiéru, kde si zapózovali dva kočičáci snímaní bez blesku v podobných světelných podmínkách. První foto v maximálním rozlišení však bylo pořízeno s nulovým zoomem z ruky, zato druhé s přiblížením, ale zato ze stativu.

Fotografie vypadají, že jsou velmi ostré, avšak při stoprocentním zvětšení zjistíme, že kresba je roztřesená (to se nejvíce ukáže na vousech) a v tmavších částech se také již více projeví šum. Bohužel kamera nezaznamenává do EXIF informace o nastaveném režimu ISO.

Fotografování s největším přiblížením a využití makra či telemakra jsou další dva tradiční testy. První případ má potenciál ukázat další vady objektivu a druhý opět předvede schopnost kamery zachytávat ty nejmenší detaily.

V ani jednom případě nemůžeme být vyloženě zklamáni. Při zoomu se aberace projevuje spíše jen zlehka, i když hned na začátku této kapitoly se ukázalo, že při jiných podmínkách se nechtěné fialové odstíny dokáží projevit daleko silněji. Naštěstí již nenarazíme na vinětaci.

Při režimu telemakra byla zaměřena malá část kaktusu s čerstvým chlupatým výrůstkem. Na ostnech se bohužel také ukáže problém s aberací a rovněž se potvrdilo, že i v zaostřené oblasti není obraz čistý. Pak musí nastoupit snižování rozlišení, které nedostatky zakryje.

Nakonec se podíváme na dvě totožné scény, z nichž první byla pořízena bez blesku a druhá s bleskem.

V prvním případě je obraz celkově tmavější (dobu expozice kamera nastavila na 1/12), ukazuje se také slabší šum a bílá část je zabarvena trochu do červena. I tak ale působí přirozeněji než druhá fotografie, pro jejíž pořízení kamera využila blesk. Ten pochopitelně zničil celou hru světla a stínů a navíc u lesklých materiálů opět připomněl chromatickou aberaci.

Celkově je kamera pro fotografování rozhodně použitelná, pokud vezmeme v úvahu i její nedostatky a jistě se s ní mohou pořídit pěkné snímky pro umístění na web. S tiskem by to již bylo horší, ale to je otázka individuálních požadavků.