Panasonic VDR-D150 - DVD vypalovačka s dalekohledem
V dnešní recenzi se podíváme na zoubek novince Panasonicu VDR-D150. Opustíme tím stojaté vody miniDV záznamu a prověříme novější technologii DVD. Poněvadž se jedná o první recenzi videokamery s tímto způsobem záznamu, nebude chybět ani porovnání miniDV vs DVD.
Kapitoly článku:
Ovládání přístroje je jako u ostatních přístrojů velmi intuitivní a průměrný kameraman návod nebude potřebovat. Kamera se velmi dobře drží a pohodlně padne do velkých i malých rukou. Jedinou výtkou zůstává tak přepínání foto/video, které jsme nakousli hned v úvodu recenze. Velkým plusem je potom kompletní ovládání v českém jazyce. Zde by si ostatní výrobci mohli z Panasonicu vzít příklad a implementovat do svých přístrojů naše háčky a čárky.
Původně jsme váhali, zda-li má vůbec smysl dělat podrobný test u fotografií. Jak jsme již řekli na začátku, kamera ukládá snímky v maximálním rozlišení 640 x 480, což považujeme za jeden z největších nedostatků tohoto přístroje. Na obhajobu VDR-D150 lze však říct, že kvalitou fotografií, resp. množstvím šumu, překonává o třídu jak Canon MVX300, tak o několik tříd i Canon MV960. Ostatně posuďte sami.
Šum je sice na obou snímcích pozorovatelný, není však tak výrazný, jak v předchozích recenzích. Taktéž barvy jsou syté, někdy se zdají až příliš saturované. Druhá ukázka patří již tradičně rozsahu ohniskových vzdáleností. Dnešní recenzovaný přístroj oplývá 30x optickým zoomem a proto je se na co dívat. Obě fotografie ukazují tentýž záběr, levý je při minimálním a pravý při maximálním zoomu.
Zde mohou i ultrazoomy na poli digitálních fotoaparátů jen tiše závidět, protože jsou několikanásobně převýšeny. Není co dodat. Pojďme na makro. Výrobce nejkratší ostřící vzdálenost neudává, ovšem my jsme po několika testech tipli hodnotu na necelý centimetr. Panasonic zkrátka zaostřil kdykoli, na cokoli, a i při mizerném světle.
Makro je další silnou stránkou VDR-D150. Vzdálenost mobilního telefonu a zápalky byla od objektivu v obou případech onen necelý centimetr. Nutno podotknout, že první snímek byl pořízen za osvětlení malou lampičkou a ačkoli bylo světla opravdu poskromnu, fotka je pěkně ostrá. Před testováním vad objektivu se ještě podíváme na funkci Soft skin, která by měla při portrétu zjemňovat pleť a zkrášlit ji tím. Levá fotka je pořízena s vypnutou, pravá pak se zapnutou funkcí Soft skin.
Jak sami vidíte, rozdíl je velmi nepatrný a spočívá v teplejších barvách druhého snímku. Pravdou je, že pokud budete v běžných podmínkách natáčet/fotit (funkce Soft Skin lze použít i u videa) tváře svých blízkých, zapnutím funkce určitě neproděláte (a blízcí kolikrát také ne :-) Test vad objektivu započneme aberací, tedy nepříjemným jevem v podobě fialové barvy na rozhraní světlo/stín.
U prvního snímku je problematická prostřední větev, která je z obou stran obklopena fialovou barvou. U druhého snímku (náš oblíbený balkon) je aberace jen stěží pozorovatelná. Pokud porovnáme Panasonic s předešlými recenzemi Canonu, tak dnešní recenzovaný model vítězí na celé čáře. Další častou chybou objektivů bývá vinětace, tedy špatné zobrazení světlosti barvy v rozích či na okrajích snímku.
vinětace
pro zvětšení klikněte
Rohy a okraje snímku jsou sice nepatrně tmavší než střed - v rámci školní klasifikace bychom proto zvolili dvojku. Třetím nepříjemným jevem bývají reflexe, tedy různě barevné fleky v obraze způsobené slunečním protisvětlem. Nabízíme hned dvě ukázky přímého záběru Slunce (druhou jen pro představu o možnostech nastavení). První je automatický režim, druhý pak manuálně nastavená maximální clona (přístroj ukazuje F16, ale domníváme se, že F32) a minimální čas (1/8000 sec).
Objektiv na reflexe není nijak zvlášť náchylný - pár reflexí můžeme vidět, ale dá se to považovat za rozumný výsledek. Opusťme však chyby objektivu a pojďme se podívat na rychlosti závěrky. Již z úvodu víte, že u automatického režimu vlastně netušíme, v jakém rozmezí se tato rychlost nachází. Do EXIFu fotek kamera rychlosti ani clonu neukládá, proto můžeme vycházet pouze z manuálního režimu. Zde se dá nastavit rozmezí hodnot od 1/50 sec až po 1/8000 sec.
U prvního snímku nám za ostrost ručí především krásné počasí. V druhém případě jsme ostrost zkoušeli na dálnici při cca 170 km/hod - i přes vysokou rychlost a zamračenou oblohu je obrázek mázlý jen mírně, a to považujeme za dobrý výsledek. Poslední ukázkou mělo být porovnání Nočního a Automatického režimu. Zůstali jsme ale zaskočeni, když jsme zjistili, že videokamera Noční režim u pořizování fotografií neumožňuje. Proto předkládáme alespoň ilustrační fotku noční scény při Automatickém režimu. Dopředu jen naznačíme, že to nebylo jediné nepříjemné překvapení u Nočního režimu. Další nás čeká u videa.
noční snímek při Automatickém režimu
pro zvětšení klikněte
U makra jsme pochválili ostrost mobilního telefonu, jehož fotografie byla pořízena za mizerných světelných podmínek. Možná si teď budeme protiřečit, nicméně ostření u nočního snímku je jedním slovem děsné. Kamera není schopna zaostřit a tak jediné východisko je přepnout do manuálního režimu a fotku zaostřit ručně.
Původně jsme váhali, zda-li má vůbec smysl dělat podrobný test u fotografií. Jak jsme již řekli na začátku, kamera ukládá snímky v maximálním rozlišení 640 x 480, což považujeme za jeden z největších nedostatků tohoto přístroje. Na obhajobu VDR-D150 lze však říct, že kvalitou fotografií, resp. množstvím šumu, překonává o třídu jak Canon MVX300, tak o několik tříd i Canon MV960. Ostatně posuďte sami.
test kvality, wide záběr pro zvětšení klikněte | test kvality, tele záběr pro zvětšení klikněte |
Šum je sice na obou snímcích pozorovatelný, není však tak výrazný, jak v předchozích recenzích. Taktéž barvy jsou syté, někdy se zdají až příliš saturované. Druhá ukázka patří již tradičně rozsahu ohniskových vzdáleností. Dnešní recenzovaný přístroj oplývá 30x optickým zoomem a proto je se na co dívat. Obě fotografie ukazují tentýž záběr, levý je při minimálním a pravý při maximálním zoomu.
35,7 mm - wide záběr pro zvětšení klikněte | 1072 mm - tele záběr pro zvětšení klikněte |
Zde mohou i ultrazoomy na poli digitálních fotoaparátů jen tiše závidět, protože jsou několikanásobně převýšeny. Není co dodat. Pojďme na makro. Výrobce nejkratší ostřící vzdálenost neudává, ovšem my jsme po několika testech tipli hodnotu na necelý centimetr. Panasonic zkrátka zaostřil kdykoli, na cokoli, a i při mizerném světle.
makro režim pro zvětšení klikněte | makro režim pro zvětšení klikněte |
Makro je další silnou stránkou VDR-D150. Vzdálenost mobilního telefonu a zápalky byla od objektivu v obou případech onen necelý centimetr. Nutno podotknout, že první snímek byl pořízen za osvětlení malou lampičkou a ačkoli bylo světla opravdu poskromnu, fotka je pěkně ostrá. Před testováním vad objektivu se ještě podíváme na funkci Soft skin, která by měla při portrétu zjemňovat pleť a zkrášlit ji tím. Levá fotka je pořízena s vypnutou, pravá pak se zapnutou funkcí Soft skin.
portrét bez Soft skin pro zvětšení klikněte | portrét se Soft skin pro zvětšení klikněte |
Jak sami vidíte, rozdíl je velmi nepatrný a spočívá v teplejších barvách druhého snímku. Pravdou je, že pokud budete v běžných podmínkách natáčet/fotit (funkce Soft Skin lze použít i u videa) tváře svých blízkých, zapnutím funkce určitě neproděláte (a blízcí kolikrát také ne :-) Test vad objektivu započneme aberací, tedy nepříjemným jevem v podobě fialové barvy na rozhraní světlo/stín.
aberace 1 pro zvětšení klikněte | aberace 2 pro zvětšení klikněte |
U prvního snímku je problematická prostřední větev, která je z obou stran obklopena fialovou barvou. U druhého snímku (náš oblíbený balkon) je aberace jen stěží pozorovatelná. Pokud porovnáme Panasonic s předešlými recenzemi Canonu, tak dnešní recenzovaný model vítězí na celé čáře. Další častou chybou objektivů bývá vinětace, tedy špatné zobrazení světlosti barvy v rozích či na okrajích snímku.
vinětace
pro zvětšení klikněte
Rohy a okraje snímku jsou sice nepatrně tmavší než střed - v rámci školní klasifikace bychom proto zvolili dvojku. Třetím nepříjemným jevem bývají reflexe, tedy různě barevné fleky v obraze způsobené slunečním protisvětlem. Nabízíme hned dvě ukázky přímého záběru Slunce (druhou jen pro představu o možnostech nastavení). První je automatický režim, druhý pak manuálně nastavená maximální clona (přístroj ukazuje F16, ale domníváme se, že F32) a minimální čas (1/8000 sec).
reflexe + auto pro zvětšení klikněte | reflexe + F32(?) + 1/8000 sec pro zvětšení klikněte |
Objektiv na reflexe není nijak zvlášť náchylný - pár reflexí můžeme vidět, ale dá se to považovat za rozumný výsledek. Opusťme však chyby objektivu a pojďme se podívat na rychlosti závěrky. Již z úvodu víte, že u automatického režimu vlastně netušíme, v jakém rozmezí se tato rychlost nachází. Do EXIFu fotek kamera rychlosti ani clonu neukládá, proto můžeme vycházet pouze z manuálního režimu. Zde se dá nastavit rozmezí hodnot od 1/50 sec až po 1/8000 sec.
rychlost závěrky 1 pro zvětšení klikněte | rychlost závěrky 2 pro zvětšení klikněte |
U prvního snímku nám za ostrost ručí především krásné počasí. V druhém případě jsme ostrost zkoušeli na dálnici při cca 170 km/hod - i přes vysokou rychlost a zamračenou oblohu je obrázek mázlý jen mírně, a to považujeme za dobrý výsledek. Poslední ukázkou mělo být porovnání Nočního a Automatického režimu. Zůstali jsme ale zaskočeni, když jsme zjistili, že videokamera Noční režim u pořizování fotografií neumožňuje. Proto předkládáme alespoň ilustrační fotku noční scény při Automatickém režimu. Dopředu jen naznačíme, že to nebylo jediné nepříjemné překvapení u Nočního režimu. Další nás čeká u videa.
noční snímek při Automatickém režimu
pro zvětšení klikněte
U makra jsme pochválili ostrost mobilního telefonu, jehož fotografie byla pořízena za mizerných světelných podmínek. Možná si teď budeme protiřečit, nicméně ostření u nočního snímku je jedním slovem děsné. Kamera není schopna zaostřit a tak jediné východisko je přepnout do manuálního režimu a fotku zaostřit ručně.