Panasonic VDR-D150 - DVD vypalovačka s dalekohledem

Se zpracováním videa jsme měli neskutečné potíže. Kromě programu VirtualDub-MPEG2 (program založený na známém VirtualDubu) jsme nenašli jediný, ve kterém by se vypálené videosoubory daly stříhat či jakkoli s nimi pracovat. I samotné přehrávání ve WMP či pomocí PowerDVD se neobešlo bez problémů. Výrobce očividně nepředpokládá, že by někdo chtěl stáhnout videa do PC, tam si je sestříhat a následně vypálit na DVD. Existuje sice možnost sestříhat video přímo v kameře, ale asi se všichni shodneme, že to není moc pohodlné a navíc na střih specializované programy se dají jen stěží nahradit pár funkcemi v přístroji.

Další výtka by směřovala k vyvážení bílé. Kamera má velké problémy správně kalibrovat při automatickém režimu - nejvíce v interiéru, kde se nebojí bílé stěně nadechnout šmoulí barvu (podívejte se na fotku vystřiženou z videa - ačkoli jsou stěny bílé a triko kameramana taktéž, všechno má modrý nádech). Tímto se posouvají všechny barvy a například z oranžové je rázem červená. Problém neodstraní ani manuální přepnutí na vnitřní vyvážení bílé, protože zde se počítá s umělým osvětlením (v tomto případě jsou barvy v pořádku). Jediné, co barvám pomohlo, bylo přepnutí na venkovní vyvážení, a tím se barvy v interiéru srovnaly. Ostatně, podívejte se sami - fotky jsou pořízeny v interiéru bez umělého osvětlení.


Dost však bylo stěžování. K testům jsme použili formát VR, video pomocí VirtualDub-MPEG2 a kodeku DivX 6.2.0 jsme uložili jako AVI a takto pořízené ukázky budete mít možnost shlédnout. Hned v první sérii jsem pro Vás přichystali názornou ukázku, jak vypadají videosekvence pořízené při běžných podmínkách, tzn. slunečno, zataženo a v interiéru.




K ukázkám asi není potřeba jakýkoli komentář, snad jen k videu z interiéru - pokud kameru dostanete trošku do ruky, lze s ní natočit podstatně lepší a hezčí sekvence, než jsme ukazovali na začátku této stránky.

Kamera disponuje elektronickou stabilizací obrazu a jak jsme si řekli v úvodu, pracuje odlišně oproti např. minule recenzovanému Canonu. Vypadá to, jako by se obraz rozdělil na čtvercové segmenty o malých rozměrech. Pokud se třesoucí obraz pohybuje stále ve stejném segmentu, obraz se téměř nehne. Pakliže se obraz díky třesoucím se rukou posune do druhého segmentu, obraz se skokově posune do nového segmentu také. Tím se stává obraz i přes maximální zoom stabilním. V následující ukázce můžete popsaný jev pozorovat.



Z videa je patrné, že stabilizace opravdu stabilizuje. Doporučujeme se ale podívat na stabilizaci posledně recenzované MV-960, kde se stabilizace zdá ještě o trošku lepší. Obě kamery mají přibližně stejná ohniska (1090 mm pro Canon, 1072 mm pro Panasonic) a proto lze přímo porovnat různé stabilizace za stejných podmínek. V dalším videu se můžete podívat na rychlost ostření.



Metodika této zkoušky vyplývá z přiloženého videa - zazoomujeme na maximální ohnisko, zaostříme dopravní značku a potom před objektiv vložíme list papíru (v našem případě přiložený manuál). Jakmile kamera zaostří manuál, odděláme jej a pak už jen pozorujeme, jak se zaostřuje. Celý proces trvá necelé 2 sekundy, což je docela solidní. Poslední dvojice videoukázek má za úkol porovnat Automatický a Noční režim. Jak jsme již předeslali u fotek, čekalo nás v této souvislosti nemilé překvapení. V Nočním režimu nefunguje automatické ostření! Jakmile se aktivuje tento režim, na displeji se zobrazí MF (ruční ostření) a je potřeba ostřit ručně. Tímto se Noční režim degraduje do téměř nepoužitelné funkce.


Narozdíl od fotek zde automatický režim ostří tak jak má. Skrz handicap v podobě manuálního ostření jsme vybrali statickou scénu a po mírném zoomu se snažili co v nejkratší době zaostřit. Výsledek si můžete prohlédnout - prostě na Noční režim je lepší zapomenout.

Dalším důležitým parametrem videokamery, na který se teď podíváme, je samozřejmě audio. Panasonic nabízí standardních 16 bitů (48 kHz/2 kanály) s kompresí Dolby Digital (Dolby AC3). První ukázkou bude již zmiňovaný Audio zoom. Otestovali jsme ho tak, že na jednu stranu místnosti jsme umístili mp3 přehrávač se sluchátky a na druhou stranu jsme si stoupli s kamerou. Mp3 začíná zoomem na sluchátka, ve druhé třetině se pak odzoomuje (přestane být slyšet pískání kamery) a končí opět zoomem na sluchátka. Poslechněte si zde (doporučujeme sluchátka). Je patrné, že se zvyšujícím se ohniskem roste citlivost mikrofonu - má však nepříjemnou vlastnost a to rostoucí hluk kamery. Audio zoom lze samozřejmě vypnout.

Dalším audio testem bude kvalita zaznamenané písně. Kameru jsme umístili opět před reproduktory, zaznamenali zvuk a zde si ho lze poslechnout. Záznam je poměrně čistý, ovšem úplně postrádá basy. Doporučujeme srovnat s posledně recenzovaným Canonem. Posledním zvukovým testem je hluk samotné kamery. Poslechněte si zde. I přes vypnutý Audio zoom je kamera poměrně hlučná, obzvláště na počátku záznamu, kdy v ní 2x lupne.

Závěr testů patří opět dvěma tabulkám. První ukazuje doby, které uplynou od spuštění kamery až po pořízení první fotografie či videa. Přiznáme se, že jsme byli hodně skeptičtí v rychlosti v případě videa. Přece jen se během takového startu musí roztočit DVD, najít poslední stopa a pak teprve může započít záznam. A když si uvědomíme, jak dlouho trvá načtení DVD v mechanice PC, očekávat dobrý výsledek se dá pouze v růžových brýlích. 6,5 sekundy sice není nejhorší výsledek, ale je pořád je to téměř o 3 sec pomalejší start než u miniDV. Poslední hodnota je pak rychlost optického zoomu, tzn. rychlost z wide do tele záběru.

Druhá tabulka se pak zaměřuje na výdrž baterie při různém používání kamery. Je jasné, že DVD vypalování bude mít vyšší energetické nároky a proto i baterie má vyšší kapacitu, než bývá běžné. Čeká nás tak doba nahrávání s a bez LCD, výdrž při běžném provozu a také dobu potřebnou pro nabití baterie. Abychom měli představu, jak je energeticky náročný záznam na DVD vůči miniDV, přikládáme hodnoty naměřené v poslední recenzi (kamery mají shodně veliký čip).

Panasonic má však podstatně silnější akumulátor - 1150 mAh proti 720 mAh Canonu, což je o téměř 40% více. Pokud tedy porovnáme hodnoty na prvním řádku, kde je rozdíl velmi malý, můžeme si udělat představu o spotřebě. Výdrž se zapnutým LCD už je poměrně rozdílná, ale ani zde se nedosahuje více než 20ti procentního rozdílu. Zkrátka záznam na DVD je energeticky náročnější, než u miniDV.