Philips 42PFL8404H: s Ambilight na filmy

Na webových stránkách Philips se dočtete, že tento model disponuje odezvou 3 milisekundy. Jedná se o zcela běžnou hodnotu, kterou si nyní samozřejmě prověříme optickou sondou a osciloskopem. Je až překvapivé, jak se liší odezvy u LCD monitorů a naopak, jak jsou si velmi podobné průběhy i celkové výsledky měřené u LCD televizorů bez ohledu na použitou technologii. Mohli bychom tedy předpokládat, že se výrobci ve svém vývoji dostali na samotnou špičku fyzikálních možností LCD panelů a další zrychlování už není možné – jedná se ale pouze o spekulaci, kterou nám jen těžko někdo z výrobců potvrdí.

Nejmenší naměřená odezva dosáhla hodnoty 4,9 milisekundy a maximální pak celých 8,8 milisekundy. Sami tedy zcela jistě uznáte, že se jedná o běžné výsledky, se kterými se setkáte nejen u Philips, ale také u LG, Sony, Panasonic, Samsung apod. Z tohoto pohledu tedy není co řešit.

U odezvy fall můžete vidět skoro identický průběh s maximální odezvou pohybující se na hodnotě 8,2 ms a minimální pak 4,8 milisekund. Opět tedy vidíte běžné hodnoty, za které bude udělen prakticky velmi stabilní počet bodů pohybující se kolem 65.

Nakonec přidáváme ještě starší graf, který pouze shrnuje měření podle starší metodiky. Podle těchto hodnot ale nevynášíme žádné výsledky a slouží zde jen pro ilustraci a srovnání se staršími televizory.

Video na tomto panelu je velmi zajímavé, a to především díky Ambilight nasvícení pozadí. Jakékoliv noční filmové minuty jsou daleko příjemnější a hlavně živější, neboť máte pocit, že je plocha televizoru podstatně větší. Nasvícená plocha je již mimo hlavní zorný úhel, čili ji vnímáte spíše podvědomě, což ve výsledku působí opravdu skvěle. Máte totiž pocit, že jste daleko více vtáhnuti do děje samotného filmu.

Naposledy testovaný televizor Philips nedopadl v této oblasti zrovna výborně. Dnes tomu ale bude přesně naopak, neboť tento televizor jako jeden z mála dokáže opravdu pěkně promítat i SD rozlišení. Jak uvidíte sami v testu interpolace, přístroj podává celkem pěkné výsledky a to se samozřejmě projeví i na výsledném dojmu. Spolu s citlivým tunerem získává televizor adekvátně kvalitní zdroj video signálu a i při sledování klasického digitálního vysílání s nízkým rozlišením je obraz slušný.

Samozřejmě má ale na tuto oblast největší vliv interpolace, která, jak si ostatně ukážeme v patřičné kapitole, není v případě tohoto televizoru vůbec špatná.

Nejvyšší možné rozlišení je ale po tento televizor samozřejmě tím pravým ořechovým. Patřičně kvalitní signál s Full HD rozlišením se totiž pozitivně promítl i v celkovém obrazu a to velmi velkou měrou. Vzhledem k tomu, že je ale tato kategorie obvykle velmi pozitivní pro všechny televizory, není zde velký prostor pro pochvalu. Obvykle totiž vypadají Full HD televizory s HD signálem velmi pěkně a opravdu jen málo kdy se najdou případy, které by vyčnívaly z řady a to z kteréhokoliv konce.

Velkou roli, za kterou televizor získává plus, zde opět hraje již několikrát zmíněný Ambilight. Ten posouvá celkový dojem minimálně o jeden stupeň nahoru a přístroj se tak rázem staví do úplně jiného světla. Je ale třeba myslet na to, že tato technologie by vypadala skvěle na jakémkoliv jiném televizoru, proto bychom ji neměli uvažovat při hodnocení kvality obrazu.

Tato oblast je tradičně velmi subjektivní a hry jako takové se těžko hodnotí. Je jasné, že v případech, kdy máte dostatečně výkonné železo a jste schopni si hru pustit s plnými detaily v rozlišení 1920 × 1080, budete prakticky vždy spokojeni. Horší situace nastává v případech, kdy silné železo nemáte a jste nuceni sáhnout po nižším rozlišení, jako je například 1280 × 720 apod. Pro tyto případy musíte totiž počítat s interpolací, která značně degraduje všechny obrazové kvality.

Televizor ale naštěstí interpoluje relativně slušně a tak i hry v nižších rozlišeních vypadají velmi pěkně. Rozhodně ale doporučujeme vždy využít plné rozlišení a raději ubrat detaily ve hře, než mít plné detaily na nižším rozlišení.