Philips Cinema 21:9 – formát pro milovníky kina

Základní OSD menu se aktivuje stiskem příslušného tlačítka na ovladači a na obrazovce se zobrazí v podobě pěti tlačítek, mezi kterými se posouváte šipkami. Jedná se o velmi přehledné řešení, které od sebe odliší jednotlivé dílčí funkce. Můžete tak rychle přistoupit ke konfiguraci, ke sledování Blu-Ray disku, k procházení připojeného flash zařízení nebo například ke kontrole a sledování počítače připojeného v síti.

Jakmile kteroukoliv z výše uvedených položek rozkliknete, budete přepnuti do dalšího stylu, který již obsahuje potřebné dílčí položky. Na obrázku můžete vidět menu Ambilight. Pohyb v menu je prováděn vertikálně a jednotlivé položky se pak kontrolují horizontální posouváním na detailní vlastnosti. Ostatně z obrázku je to jasně patrné. Vše je řešené v pěkné a moderní grafice, která je dobře čitelná a hlavně dostatečně přehledná.

Menu se po aktivaci na svém pozadí vždy o něco zatmaví a tak i při sledování velmi světlých scén (zimní olympiáda se rychle blíží) se nestane, že byste něco nepřečetli.

Vzhledem k tomu, že klasický diagramový přehled všech funkcí má skoro 5000 pixelů na výšku, je zde umístěn pouze náhled a celý obrázek se vám pak otevře v samostatném okně.

Philips Cinema 21:9 podporuje kromě DVB-T i DVB-C a oba standardy i v MPEG-4 kódování, což zaručuje podporu příjmu testovacího HD vysílání. Při testech kvality příjmu jsme byli velmi potěšeni. Ve srovnání s naposledy testovanými zařízeními totiž televizor zachytil signál s velmi vysokou kvalitou a to i v případech, kdy nebyla anténa nastavena zcela ideálním směrem. Televizor zachytil bez problémů i HD vysílání Nova a ČT 1 v místě, kde měl posledně testovaný kousek od LG značné problémy a výsledek nebyl použitelný.

Celkově nás televizor mile překvapil a rozhodně bychom jej zařadili spolu se Sony KDL ZX1 na vrchol námi testovaných modelů. Pokud máte potíže s příjmem signálu a hledáte neobvyklou TV, pak máme pro vás dneska jednoho z vhodných kandidátů.

Přístroj je osazen hned čtveřicí reproduktorů, kdy dva jsou na zadní straně a slouží jako malé subwoofery a druhá dvojice pak doplňuje středy a výšky a je umístěna podél přední hrany. Toto řešení rozhodně patří k nadstandardním a podle toho i výsledný zvukový projev vypadá. Při testech jsme byli opravdu mile překvapeni, jak „čistý“ zvuk je možné z tak malých reproduktorů slyšet. Rozhodně nebyl chraplavý nebo plastový, jako tomu bývá u levných konkurentů, ale spíše byl dost plný a vyvážený (je samozřejmě potřeba si pohrát s nastavením v OSD menu).

Na malé místnosti nebo pokoje bude tento televizor se svým zvukem zcela jistě stačit. Na druhou stranu je ale velmi nepravděpodobné, že by někdo investoval prakticky 100 000 Kč do televizoru a nepořídil si kvalitní domácí kino. Navíc u modelu, který je primárně určen ke sledování moderních filmů v netypickém formátu.