Philips Cinema 21:9 – formát pro milovníky kina

Stejně jako minule se ani dnes od výrobce nedozvíme, jakou má televizor papírovou odezvu. Je to překvapující, ale výrobci si začínají tyto hodnoty schovávat, neboť ví, že už jim málokdo vůbec věří. Podívejme se ale nyní společně na reálná čísla získaná měřením optickou sondou. Jak sami uvidíte, nejedná se o špatné výsledky.

Sonda ukázala na minimální odezvu pohybující se na hladině 5,6 ms a maximální pak 14,2 ms. Jsou to prakticky běžné hodnoty, se kterými se setkáte u většiny současných modelů všech výrobců. Ostatně ať už by byly výsledky o jednu či dvě milisekundy lepší, pořád se bude jednat o zcela uspokojivý výsledek, který se pohybuje na hranici technických vlastností LCD.

Pokles odezvy jsme změřili zcela stejně a zjistili jsme, že nejnižší je hodnota 6 ms a nejvyšší 11,5 ms. Nebudeme zde tedy opět dlouze rozepisovat, že se jedná o běžné a hlavně bohatě postačující výsledky, které zajistí slušnou kvalitu obrazu i v rychlých scénách. Pro nejlepší představu o naměřených hodnotách se podívejte na celkový graf nebo na tabulku shrnující všechny výsledky.

Nakonec přidáváme ještě starší graf, který pouze shrnuje měření podle starší metodiky. Podle těchto hodnot ale nevynášíme žádné výsledky a slouží zde jen pro ilustraci a srovnání se staršími televizory.

Na co jsme se nejvíce u této recenze těšili, bylo sledování videa a hraní her. Přeci jen závratné rozlišení 2560 × 1080 px není zcela obvyklé a nám bylo hned jasné, že se setkáme s něčím nevídaným. Vyzkoušeli jsme několik filmů ve všech možných rozlišeních a formátech a výsledek vám tak přinášíme níže hezky rozdělený tak, jak jste zvyklí.

Dostáváme se k prvnímu z rozlišení, které není pro tento televizor tím pravým ořechovým. Menší počet řádků (méně než 720) nedělá obrazu moc dobře. Je to samozřejmě dáno také interpolací, o které si povíme až dále, ale má na to vliv i samotný fakt, že televize je postavena s netypickým poměrem stran.

Pokud si pustíte například běžné SD televizní vysílání s programem, který není ani v poměru 16 : 9, pak uvidíte, že je obraz hodně kostičkovaný a deformovaný. Bohužel není možné roztáhnout jej na celou obrazovku, a tak budete stále mít v obraze černé pruhy – nebudou sice nahoře a dole, ale napravo a nalevo. Ve výsledku je to ale možná lepší, protože obraz 4 : 3 roztáhnutý na 21 : 9 by asi nevypadal zrovna vábně.

Širokoúhlé vysílání v SD rozlišení (například ČT 24) již vypadá o poznání lépe, ale stále je jasně patrné, že je televizor koncipován na zcela jiný zdroj signálu. Ostatně již položka Blu-Ray v samotném OSD menu nám může jasně napovědět, co by mělo být hlavním signálem. Tím se ale již odvracíme od nepříliš populárního SD rozlišení a dostáváme se do vyšších sfér.

Když jsme zanevřeli na SD, pak HD nás potěšilo. Zkoušeli jsme nespočet vzorků filmů a videí v různém poměru stran (primárně samozřejmě 16 : 9, ale filmy se liší také šířkou černým pruhů). U nejmodernějších filmů, kde se stále častěji vyskytuje super-širokoúhlý formát, bylo ihned vidět, že na televizor vyloženě sednou. Dojde sice k mírné deformaci na šířku (přepočet z 1920 na 2560 pixelů), což ale ve výsledku skoro nepoznáte. Ale výsledný pocit z toho, že film na televizoru prostě sedí bez černých okrajů, je skvělý.

U některých filmů pak dojde k různým jiným transformacím, kdy buď zůstane obraz celý i s drobnými pruhy, nebo se naopak roztáhne do netypického formátu. Záleží ale hodně na osobních preferencích, neboť skrze volby poměru stran můžete konečnou podobu obrazu hodně ovlivnit. Obecně řečeno není ale s HD rozlišením prakticky žádný problém, a pokud je signál alespoň v poměru stran 16 : 9, pak nebudete mít potíže.

S čím ale problém mít nejspíše budete, to jsou počítačové hry. Nejen že toto rozlišení většina starších grafických karet (bez podpory Dual-Link) nezvládne, ale celkové rozlišení je poněkud netypické – ostatně formát 21 : 9 o tom jasně vypovídá. Hry se na televizi samozřejmě hrát dají, vypadají docela pěkně a třeba i s herní konzolí si zahrajete, ale ve srovnání s klasickou 16 : 9 televizí je obraz až zbytečně úzký a několik stovek pixelů navíc na šířku to nezachrání.

Například strategie jsou hlavní problémem, neboť u nich využíváte celou plochu pro sledování jednotek, budov, pohybu nepřátel apod. a v případě hraní na Philips Cinema budete neustále posouvat pohled. Zjednodušeně tedy při hraní her není problém se samotnou zobrazovací plochou nebo její kvalitou, ale právě v tom, jak je plocha provedena z pohledu poměru stran.