Sharp LC-52DH65E: 52" pro nadšence

OSD menu se po aktivaci příslušným tlačítkem na ovladači nebo samotném televizoru promítne podél horní hrany celého obrazu. Jednotlivé položky jsou řazeny vertikálně a po jejich výběru se pod nimi objeví roletka s dílčími volbami. Ostatně z fotografie vše jasně poznáte – popsat slovně toto rozložení není tak snadné, jako se podívat na fotku.

Menu jako takové je opravdu přehledné a hlavně dobře členěné – při procházení se neztratíte a intuitivně otevřete potřebnou záložku, kde si myslíte, že bude vámi požadované funkce schována. Bohužel má ale OSD trochu pomalejší odezvu a někdy už si myslíte, že jste špatně stiskli tlačítko ovladače, přitom televizor pořád provádí potřebnou změnu. U většiny položek je odezva v pořádku, ale jakmile se má otevřít nové okénko nebo složitější roletka, dobu prodlevy zcela jistě poznáte pouhým okem.

Vzhledem k tomu, že klasický diagramový přehled všech funkcí má skoro 5000 pixelů na výšku, je zde umístěn pouze náhled a celý obrázek se vám pak otevře v samostatném okně.

V předchozí kapitole jste mohli mezi konektory vidět i USB port sloužící k připojení USB flash disků. Ty jsou pak přístupné přímo v samotném televizoru skrze patřičný odkaz – při přepínání mezi jednotlivými vstupy se posunete na záložku USB a kliknete na OK.

Na první obrazovce si pak volíte, zda chcete sledovat fotografie, nebo se raději věnovat poslechu hudby. Zařízení bohužel nezvládá video soubory a tak se musíte spokojit s obrázky a hudbou. Nutnou podmínkou je, aby byl disk formátován do systému FAT16/FAT32 a obrázky byly uloženy ve formátu JPEG (jpg) DCF2.0. Hudba pak musí odpovídat formátu MP3 s datovým tokem 32 kbps až 320 kbps. Nabídka rozhodně není nejbohatší a chybí zde například formáty obrázků BMP, PNG, GIF a z hudby WMA, OGG apod.

Pokud zvolíte režim prohlížení obrázků, budete přesunuti do „prohlížeče souborů“, ve kterém uvidíte všechny složky i jednotlivé soubory. Obrázky v podporovaném formátu se ihned zobrazí ve formě náhledu. Pomocí sady barevných tlačítek na ovladači pak můžete otevírat obrázky na celou obrazovku, dělat si seznamy nebo spouštět prezentace. Při prezentaci fotek z dovolené pro návštěvu se může tato funkce přeci jen hodit.

Záložka přehrávání hudby opět zobrazí jednotlivé složky a při přepnutí se do zvolené pak už pouze seznam dostupných skladeb včetně zobrazení jejich délky. Kliknutím na OK pak spustíte samotné přehrávání obsahu. Celý systém je vytvořen velmi jednoduše a uživatel nemusí dlouze přemýšlet, kde co vybrat, kde potvrdit volbu a kde najít tlačítko Play.

Tato pokročilá funkce v televizoru je jistě příjemným doplňkem, ale je opravdu škoda, že podpora souborů se omezila pouze na dvojici JPEG a MP3. Na jednu stranu se samozřejmě jedná o nejčastěji používané formáty, ale konkurence (nebo spíše alternativy) nejsou daleko a mnoho uživatelů se s takto chabým seznamem nejspíše jen těžko spokojí.

Televizor je standardně vybaven HDTV DVB-T tunerem, který si poradí i se zkušebním HD vysíláním stanic ČT1 a NOVA. V tuto chvíli nás ale nejvíce zajímá citlivost tuneru, kterou jsme opět prověřili naší testovací anténou v rohu budovy, kde bývá se signálem občas problém. Televizor si s příjmem poradil na výbornou, ale ve srovnání s televizorem Sony KDL-ZX1 byla kvalita DVB-T signálu v průměru o 6% horší. To ale může být způsobeno nespočtem dalších faktorů.

Díky Full HD testovacímu vysílání, které je v test-labu dostupné, a díky podpoře televizoru jsme mohli parametry prověřit a o výsledky se podělíme v následující kapitole. Co se týče podpory standardů, tak televizor si poradí jak s digitálním, tak i analogovým vysíláním. Pro to digitální ale musíte využít výhradně DVB-T, neboť DVB-C či DVB-S ve výpisu chybí.

Dvojice integrovaných reproduktorů je umístěna klasicky hned pod displejem přímo v těle celého přístroje a je zakrytá jemnou šedou mřížkou. Každý z reproduktorů disponuje výkonem 10 W, což patří k běžnému standardu. Zvukový projev patří k zcela průměrný a odpovídá ceně přístroje – jinak řečeno od něj nečekejte žádné zázraky (především basy zní trošku podivně a někdy rozechvějí ostatní plasty na televizoru).

Na ozvučení v domácnosti při sledování televizoru reproduktory ale samozřejmě stačí. Horší už je situace v případě, kdy si chcete poslechnout hudbu například z připojeného flash disku. Audio nadšenci asi trochu zapláčí, avšak s tím se dnes prostě musí počítat – kvalitní audio není do podobného přístroje možné plně integrovat.