Toshiba Camileo SX900: štíhlá novinka

A máme tu první testy, které ukáží schopnost kamery pořizovat fotografie. Co se týče hlavního nastavení, pak to se týká následujících rozlišení, z nichž si vybereme to nejvyšší:

poměr stran 4:3

poměr stran 16:9

sekvenční (4:3)

Volba ohledně kvality tu žádná není, ovšem to vzhledem ke kapacitám dnešních paměťových karet není chybou. Fotografie jsou zaznamenávány do klasického formátu JPEG a co stojí za vyzkoušení kromě testů interiéru, exteriéru, zoomu a makrorežimu budou testy s různým nastavením hodnoty citlivosti - do hodnoty ISO 1600, což nabízejí i jiné kamery od firmy Toshiba. Vyzkoušíme si také blesk, respektive přisvícení pomocí LED, což pochopitelně nebude při nedostatku světla všespasující řešení. O mnoho víc kamera ve fotografickém režimu nenabízí, a tak pojďme na to.

Fotografie tedy byly pořizovány v rozlišení 3264 x 2448, tedy s poměrem stran 4:3. Originální obrázky bez úprav u vybraných fotografií se otevřou po kliknutí na odkaz umístěný v novém okně pod středně velkou fotografií.

Zde se také zmíním o fotografické spoušti a vůbec režimu fotografování. Kamera vzhledem k chybějícímu režimu vyhrazenému fotografování čeká na namáčknutí spouště a pokud máte nastavené rozlišení s poměrem stran 4:3 (což je jediné v 8 Mpix), tak přepne z 16:9, ale pak již zabírá podstatně širší obraz neodpovídající tomu, co jste viděli předtím. Problém je ten, že současně už má také zaostřeno, takže jestliže se vám scéna nebude zamlouvat, musíte spoušť zase pustit a pokus opakovat. K tomu se přidává extrémně citlivé namáčknutí bez jakékoliv hmatové odezvy a domáčknutí miniaturní spouště je pak zase neúměrně tuhé.

První dvě fotografie jako obvykle ukazují dva pohledy na venkovní scenérie - jednu zelenou a jednu zastavěnou. Pořízeny byly za oblačného dne, ovšem s dostatkem světla na to, aby kamera nemusela slevovat na nastavení citlivosti.

V případě první fotografie ukazuji ten nejlepší výsledek. Ostatní byly z nějakého důvodu silně desaturovány, i když byla kamera namířena víceméně stejným směrem. Ukazuje se tedy, jak málo stačí k tomu, aby se fotografie velmi lišily.

Z fotografií je také patrná nízká ostrost, která neodpovídá 8Mpix rozlišení a na stranách ještě dále klesá. Na přesvícené obloze se také sem tam projeví chromatická aberace.

V interiéru byly provedeny dvě fotografie na stejném místě se stejným modelem. Při první bylo využito přisvícení pomocí LED a obě byly pořízeny ze stativu. Přesto jsou ale výsledky nevalné.

Kamera v obou případech s automatickým nastavením zvolila vysokou citlivost ISO, čemuž také odpovídá silně zašumněný a rozmazaný obraz. Navíc výsledek při použití "blesku" mi připadl ještě znatelně horší než bez něj, jako by se šum ještě zintenzivnil. Výsledky z interiéru tedy nejsou uspokojivé.

Další dva tradiční testy ukáží, jakého výsledku docílíme při fotografování s nejvyšším zoomem. Tehdy byla použita elektronická stabilizace obrazu, stejně jako při použití makra, kdy kamera ještě navíc trůnila na stativu. Podmínky by tedy měla mít ideální.

Výsledek na největší přiblížení překvapivě nepřinesl v podstatě žádné zhoršení obrazu v porovnání s fotografiemi z exteriéru. Okraje jsou stále rozmazané, ale nepřibyla více výrazná chromatická aberace ani vinětace.

Fotografie v režimu super makro ukazuje slabou kresbu, která je v tomto případě asi největší slabinou kamery. Krásné fotografie tedy tímto přístrojem tvořit nebudeme.

Nakonec se podíváme na několik stejných scén, které byly však pořízeny s různými nastaveními citlivosti. Zde pochopitelně platí, že čím nižší citlivost, tím delší čas závěrky.

Výsledky ukazují, že použitelné jsou hodnoty ISO 50 a 100. Vyšší již přinesou velmi znatelný šum a rozostření obrazu. Kamera při nastavení Auto také jasně preferuje rukou jakž takž udržitelný čas a snaží se nejít pod 1/25 sekundy, ovšem dle toho také nastavuje ISO na vyšší hodnoty.