Toshiba Camileo X100: nejlepší z řady

A máme tu první testy, které ukáží schopnost kamery pořizovat fotografie. Co se týče hlavního nastavení, pak to se týká následujících rozlišení, z nichž si vybereme střední:

Volba ohledně kvality tu žádná není, ovšem to vzhledem ke kapacitám dnešních paměťových karet není chybou. Fotografie jsou zaznamenávány do klasického formátu JPEG a co stojí za vyzkoušení kromě testů interiéru, exteriéru, zoomu a makrorežimu budou testy s různým nastavením hodnoty citlivosti - ISO auto, 800, 1600 a 3200 a nakonec si také vyzkoušíme blesk. O mnoho víc kamera ve fotografickém režimu nenabízí, a tak pojďme na to.

Fotografie tedy byly pořizovány v rozlišení 3644 x 2748. Originální obrázky bez úprav se otevřou po kliknutí na odkaz umístěný v novém okně pod středně velkou fotografií.

Venku jsme fotili za slunného dne, takže se můžeme podívat na dvě rozjasněné fotografie. Hodnota ISO byla v obou případech ponechána na automatickém režimu a v obou případech bylo ISO nastaveno kamerou na hodnotu 50. Můžeme tedy očekávat jen minimální šum. Co ale barvy, ostrost, kresba a další kvality?

Fotografie z kamer obyčejně nebývají příliš použitelné, avšak Toshiba Camileo X100 venku fotí skutečně dobře. Do výsledku kvalitního fotoaparátu to má sice daleko, ale fotografie rozhodně jsou použitelné a kamera si také dobře poradila s jasnou oblohou, která není přesvícená. Toho však bylo pochopitelně docíleno zkrácením závěrky, takže zbytek fotografií je spíše tmavější. To je ale dle mého názoru menší zlo, protože budeme moci situaci napravit dodatečnou editací fotografie, což by u přesvícené fotografie nešlo.

Chyby jsou na pořízených fotografiích celkem běžné a jde především o chromatické vady projevující se modrými až fialovými odstíny na kontrastních hranách a také nedokonalá kresba, což se ale se zmenšením rozlišení fotografie ztratí.

Následují dvě fotografie z interiéru, kde se kamera vyřádila s nastavením ISO, alespoň podle toho, co udávají informace v EXIF. První fotografie tak byla pořízena s ISO nastaveným na 82 a druhá s ISO 276.

Na fotografiích vidíme, že se světlem se Camileo X100 vypořádalo dobře, ovšem na tmavějších částech je již více patrný šum v obraze. Pak už bych měl připomínku jen k barvám, že by mohly být trošku sytější, ale opět, to se dá upravit posléze. Druhá fotografie byla pořízena s přísvitem (nastaví se ovladačem blesku), ovšem ten funguje evidentně jako softwarové vylepšení obrazu, které manuál označuje za digitální světlo.

Další dva tradiční testy ukáží, jak kamera fotí jednak na dálku s největším přiblížení, tedy s desetinásobným optickým zoomem a pak naopak nablízko v režimu makro, s nímž můžeme ostřit již na vzdálenost 1 cm.

V prvním případě nemůžeme být ani překvapeni, že se na bílých rámech okna silně projevuje chromatická aberace, protože s tou jsme se setkali už při nulovém přiblížení. V makro režimu byl objektiv namířen na malý výrůstek na kaktusu, jehož průměr je cca dva centimetry. Výsledek lze označit za velmi uspokojivý, protože zaměřená část kaktusu byla vyfocena ostře, i když na originální fotografii jde poznat, že kresba jemných ostnů není nejlepší. Ale opět - to se s úpravou velikosti, jak ukazuje střední rozlišení, snadno ztratí.

Nyní je čas na to, abychom si ukázali, jaký vliv na výsledek má různé nastavení ISO, které je nám dovoleno pomocí menu kamery. Se zvyšující se hodnotou ISO kamera může zkrátit čas závěrky, ovšem to je vykoupeno zvyšujícím se šumem v obrazu, to je známá věc. Jak to ale funguje v praxi v případě X100?

Při automatickém nastavení kamera zvolila závěrku 1/100, která se dá ještě bez problémů udržet a ISO bylo nastaveno na 141. I tak se ale ve stínech začíná objevovat šum, takže je jasné, že to bude na ISO 800 ještě výraznější. Tehdy ale kamera mohla zkrátit závěrku na 1/560.

Při nastavení ISO 1600 a následně 3200 to už je jen horší a obraz vypadá jak z webkamery. Závěrka byla ale zkrácena na 1/1200, respektive 1/2500.

Nakonec si na této stránce vyzkoušíme, jaké jsou fotografie s použitím fotografického blesku. První tedy ukazuje výsledek se zapnutým bleskem (včetně funkce redukce červených očí) a druhá bez blesku se zapnutou funkcí digitální světlo.

Díky blesku může fotoaparát pracovat s daleko kratší závěrkou, ovšem výsledek je výrazně horší svým nasvícením scény. Neuvidíme zde ale stíny, protože blesk je blízko objektivu. Bez blesku jako obvykle dosáhneme přirozeněji vypadajícího obrázku, ale ostrost je výrazně nižší.