Toshiba Camileo X100: nejlepší z řady

Kamera Toshiba Camileo X100 bohužel nevypadá na to, že by byly pro její výrobu použity ty nejkvalitnější materiály. Tělo je až na kroužek u objektivu plastové, sem tam i při menším tlaku povrzává a lesklé materiály po chvíli používání vypadají velmi nevábně. To by ostatně ani tak nevadilo, jenomže ona se X100 kvůli tomu špatně drží, protože hladký materiál vražený do dlaně není nic příjemného a teprve v parném létě to bude to pravé žůžo.

Tělo kamery se tedy skládá téměř zcela z plastů, které jsou v našem případě převážně černé, ale na vrchu také s kovově vypadajícím povrchem. Jiná verze by ale mohla být celá stříbrně kovová, alespoň podle fotografií na stránkách firmy. Designově se jedná o klasickou kamerku do dlaně s vyklápěcím displejem, zatímco tři z celkem pěti modelů Camileo jsou jednodušší kamerky bez poutka se zpracováním, které připomíná pistoli.

Na levé straně tedy narazíme na displej informující pomocí bílé samolepky o hlavních vlastnostech této kamery. Je na něm opravdu vše důležité, tedy rozlišení HD se 60 snímky za sekundu, desetinásobný optický zoom, 4GB kapacita interní elektronické paměti, dotyková obrazovka, rozlišení 10 megapixelů, slot pro karty SDHC a možnost přímého uploadu na sever YouTube. Displej jako takový mě svým zpracováním nepřesvědčil, protože plast je na něm slabý a při manipulaci povrzává. Za zmínku také stojí červená gumová část na okraji displeje pro jeho ochranu.

Z přední strany se pochopitelně ukáže objektiv, na jehož plastových okrajích jsou jasně patrné otřepy tak známé z plastů opatřených kovově vypadající vrstvou, což mi také nepřipadá jako dobrá vizitka. Na druhou stranu, co bychom za 6000 Kč chtěli. Nad objektivem je fotografický blesk. Svítilnu pro natáčení videa zde nehledejme, stejně jako závit pro umístění filtrů nebo předsádek.

Z pravé strany se ukáže napevno přidělané poutko s logem Toshiba, které by mohlo být masivnější a pohodlnější, ovšem i tak svou práci odvede. Možné je rovněž toto poutko rozepnout, snad abychom se lépe dostali k portům umístěným pod ním. Ty jsou chráněny výklopným panelem a jde o trojici A/V, HDMI a USB 2.0. Rozpínat poutko každopádně není vůbec nutné.

Zadní část kamery přináší jako obvykle hlavní ovládací prvky a zde i zajímavý kruhový ovladač, o němž si povíme více v příslušné části kapitoly. Uprostřed něj je namačkávací spoušť sloužící jak pro fotografování, tak pro natáčení videa, to podle toho, jaký je nastavený režim. Ten se mění pravým horním tlačítkem, přičemž stav je znázorněn buď modře podsvíceným piktogramem kamery hned nad ním, nebo oranžově podsvíceným fotoaparátem. Tlačítko hned vedle aktivuje režim prohlížení videa, což oznamuje zelenou kontrolkou.

Na kameře seshora sedí pouze kolébkové ovládání zoomu připravené pro ukazováček, zatímco spoušť budeme ovládat palcem a vepředu pak máme už jen pole malých otvorů, za nimiž by se měl schovávat mikrofon, či spíše mikrofony, ovšem není tomu tak. Je v něm naopak reproduktor a mikrofony si našly místo ve víku displeje, takže bude dobré při držení displeje dávat pozor, abychom si je neblokovali prsty. Panýlek s otvory však v našem případě nebyl posazen úplně nejlépe, protože na jedné straně byl pod úrovní okolního povrchu a na druhé nad ní. Zespodu pak budeme pod dvířka umísťovat dodávaný akumulátor (za větší jej tedy nepůjde vyměnit a vepředu nalezneme klasický závit pro přišroubování na stativ.

Dvířka s displejem lze otevřít stejně jako u jiných kamer. Základní úhel pro jejich otevření je tedy 90 stupňů a pak je lze ještě otáčet v rozsahu 270 stupňů, takže si můžeme klidně s touto kamerou kontrolovat zastřižení vousu. Pod displejem máme umístěný slot čtečky paměťových karet SD/SDHC, pak kulaté tlačítko Power a nakonec už jen tlačítko funkce Pre-rec, tedy předtáčení videa. To k záznamu připojí tři sekundy videa natočeného ještě před stisknutím spouště, aby vám náhodou neunikl nějaký zajímavý záběr.

Kamera je určena do dlaně pravé ruky, do níž ji přitlačí poutko s nastavitelnou délkou. Všechny ovládací prvky jsou dobře na dosah, a to tak, že s nimi budeme moci manipulovat bez větší námahy, což je dobré k tomu, abychom kamerku udrželi v co největším klidu. Poutko také odvede svou práci dobře, i když bych na něj nespoléhal, protože občas vypadalo na to, že se rozepne.

Problém Camilea X100 ohledně ergonomie je dle mého názoru v pohodlí, a to vinou použitého materiálu. Renomovaní výrobci fotoaparátů a kamer neopatřují plochy pro držení svých produktů protiskluzovými materiály, ať už změkčenými či jen zdsnělými, jen tak pro srandu králíkům. V porovnání s tím je celý povrch testované kamery až na krytku konektoru, a ta to moc nevytrhne, lesklý a hladký. V důsledku je práce s takovouto kamerou nepříjemná, nehledě na to, že za pár chvil bude kovově vypadající část vypadat velmi upatlaně. A až přijde teplé počasí a vám se začnou jen trochu potit ruce, situace se v tomto ohledu jistě nezlepší.

Rozložení hlavních ovládacích prvků odpovídá standardu, tedy nahoře je umístěn zoom pro ovládání ukazováčkem. Ten vypadá na to, že by jím mohla být snadno ovládána i rychlost přibližování, jenomže tomu tak celkem překvapivě není. V důsledku toho je rychlost zoomování docela nízká a celou škálu projedete za pět sekund. Někdy se také zoom při zaměření kamery na blízké předměty velmi zpomalil, což mělo přímou spojitost s ostřením, které rozhodně není dokonalé, ale o tom až později.

Pro palec je pak připravena spoušť kamery s červeným puntíkem zasazená do zvláštního kruhového a otočného ovladače. U něj jsem čekal, že půjde využít i při samotném natáčení kamery v manuálním režimu (například pro ostření), jenomže takový režim zde ani není. K čemu tedy slouží? V podstatě jen pro pohyb v menu, pro což se dá ale lépe využít samotný dotykový displej, ale aspoň je zde jistá alternativa. Kolečko se dá také stisknout a to celkem na třech místech: vpravo se ovládá blesk, vlevo vypneme OSD informace na displeji a dole mažeme zaznamenané soubory. Poslední dvě tlačítka na zadní straně nad kruhovým ovladačem mají na starost přepínání módů na přehrávání a mezi režimem kamery a fotoaparátu.

Nakonec tu jsou poslední dvě tlačítka schovaná pod displejem. První z nich je Power, to nejtřeba vysvětlovat a druhé má dvojí funkci - buď slouží pro upload zvolených videí na YouTube, nebo zapíná funkci Pre Rec pro třísekundové předtáčení.

Instalovaný displej s úhlopříčkou tři palce je příjemně velký, ale má poměr stran 4:3, tedy ne filmový 16:9. Toshiba se pro to rozhodla evidentně ze dvou důvodů - jednak kamera pořizuje fotografie s poměrem stran 4:3 a pak se při natáčení videa vzniklé horizontální černé pruhy hodí pro umístění informací OSD menu. Osobně bych ale i tak dal přednost třípalcovému displej s poměrem stran 16:9, protože jde přeci jen o videokameru a ne fotoaparát a pak pro schování OSD zde stačí stisknout jedno tlačítko.

Kvalita displeje není závratná, jedná se o klasický TN s ne zrovna jemným rastrem. Počet pixelů ale výrobce ve specifikacích neudává. Dobré ale je, že OSD informace se na něm zobrazují dobře, tedy bez jakéhokoliv chvění a displej zkrátka slouží tak, jak má.

Dodávaná baterie se zasunuje do kamery zespoda a je uzavřena pod výklopnými dvířky. Z toho důvodu nebude možné použít model s větší kapacitou, i kdyby jej výrobce nabízel. Musí nám tedy postačit Li-Ion baterie označená NP120 s kapacitou 6,29 Wh při napětí 3,7 V.

Ta má dle informací výrobce vydržet natáčet až dvě hodiny na jedno nabití. O době jejího dobíjení se výrobce nezmiňuje a my si ji ani neověříme, protože nám kamera přišla bez adaptéru a je jasné, že dobíjení z USB portu trvá věčnost. Co se týče výdrže, pak nám kamera na jedno nabití dokázala pracovat cca 1 hodinu a 45 minut.

Co se týče tohoto tématu, je vše jednoduché. K dispozici máme port USB 2.0 pro propojení s počítačem i dobíjení baterie, konektor mini HDMI pro vaši domácí multimediální sestavu, konektor A/V pro vaši ne až tak moderní domácí multimediální sestavu (přepínat se lze mezi normami NTSC (60 Hz) a PAL (50 Hz) a pak už to je pouze čtečka paměťových karet SD/SDHC.

Kamera disponuje také vlastní 4GB interní pamětí pro záznam videí plus ještě dalšími 128 MB pro vlastní účely. Pokud ji tedy připojíme k počítači, ohlásí se hned tři nové jednotky Mass Storage. A pokud vás zajímá rychlost hlavní 4GB paměti, pak z ní jsme data tahali rychlostí blížící se 5 MB/s, což není nic úžasného, ale také žádná katastrofa.

No a jdeme do finále této kapitoly, tedy k nabídce voleb. Tu výrobce celkem dobře popisuje v manuálu, kde se však některé položky svým názvem od reálného menu liší a navíc obě verze ani nemusí být zrovna vhodné. Mám na mysli časosběrný režim (time lapse), který je v manuálu označen za efekt Uplynutí času, zatímco v menu kamery je to Prodleva. To však není velký problém.

S ohledem na pohodlnost a rychlost ovládání ale není dobře zpracováno ovládání samotného hlavního menu. Snaha o vzhledovou působivost opět přebila praktickou použitelnost, a tak se v hlavním menu dočkáme záložek uspořádaných v podobě ikon do jakéhosi pseudo 3D prostředí, které rotuje a dle toho, která ikonka je nám zrovna nejblíž, se v pravé části obrazovky ukazuje nabídka. V důsledku se tak musíte chtě-nechtě koukat na animaci rotujících ikonek a vyčkat, až k vám přilevituje ona vyvolená, jež vám dovolí třeba změnit rozlišení.

Naštěstí je oněch ikonech reprezentujících záložky menu pouze pět a točit je lze obousměrně, takže čekání netrvá dlouho, ale právě proto také nevidím důvod, proč by se nemohly vejít hezky vedle sebe, aby každá z nich byla ihned přístupná. Ale to by asi bylo moc fádní a přehledné.

Co se týče samotných funkcí a jejich rozmanitosti, tak zde je to jednoduché, takže se v menu za chvíli budete orientovat jak ve vlastním botníku. My si shrneme nabídku voleb pro fotografie i videa, aby vše bylo pohromadě, takže pojďme na to.

Jako první záložka je rozlišení. Zde je samozřejmě rozdíl mezi videem a fotografiemi, takže co se týče videa, máme na výber: 1080i/60, 1080p/30, 720p/60, 720p/30 a 640 x 480. U fotografií to je 16 Mpix (4608 x 3456), 10 Mpix (3644 x 2748) a 3 Mpix (2408 x 1536). Nejvyšší nastavení se 16 Mpix je nad možnosti použitého čipu, takže jde bezpochyby o interpolované rozlišení a bude lepší používat nativní 10 Mpix.

Dále je v nabídce vyvážení bílé a zde si jen zvolíme, zda to vše necháme na kameře (auto), nebo jí vnutíme denní světlo, zářivku, nebo žárovku.

Třetí záložkou jsou scénické režimy a těch je celkem sedm - Automatický, Pokožka (v manuálu prezentováno jako Vzhled), Noc, Protisvětlo, Černobílý, Klasický (u jiných kamer Sépie) a Negativ. Zde asi není o čem dále hovořit.

Předposlední záložka shrnuje efekty a patří do ní jednak stabilizace, která je elektronická a nefunguje u rozlišení 1080i/60, pak režim makro dovolující natáčet už s ostřením od 1 cm. Následuje detekce pohybu zapínající natáčení poté, co kamera zaznamená nějaký pohyb, zpomalený pohyb je jednoduše natáčený ve vysokých frekvencích, což má za následek zpomalené video, pak již zmíněný časosběrný režim (zde Uplynutí času či Prodleva) s volbami 1, 3 nebo 5 sekund. Pro režim fotoaparátu je připravena samospoušť (zpoždění je 10 sekund), režim makro a nastavení ISO (auto, 800, 1600 a 3200). Možnost změny citlivosti je zde chvályhodná, protože tu neobsahují ani některé dražší kamery.

Poslední záložka obsahuje nastavení samotné kamery a jako první je to zvuk tlačítek, volba TV výstupu PAL/NTSC, jazyk, nastavení času, formátování média a obnovení výchozího nastavení. To je vše, takže sami vidíte, že moc toho není.

Nakonec se ještě v krátkosti podíváme na menu určené pro přehrávání a vůbec správu záznamů. To je dle mého názoru opět zpracováno zbytečně na efekt, protože tu je podobně jako u ikon záložek nejvíce ukázána aktuální fotografie či náhled videa a ty před ní či za ní jsou vidět jen z části, jak ukazuje fotografie displeje, což je praktické jak šála v létě. Jediné, co můžete udělat, je zvětšit si danou fotografii a pak pouze pomocí tlačítek zpět a vpřed si je prohlížet už bez onoho efektu. Zoom pak poslouží k přiblížení daného náhledu, ale už neumožní zobrazení více náhledů vedle sebe. Stejně tak se pomocí samotné kamery nijak nedozvíte, kdy byla daná fotografie či video pořízeno.

Celkově by si menu videokamery Camileo X100 zasloužilo více pozornosti směrem k praktičnosti a uživatelskému pohodlí a méně snahy o grafické efekty, které jsou bezúčelné a jen zdržují.